Možností vyjet na studijní pobyt do zahraničí je nespočet, můžeme si vybírat ze zemí blízkých i vzdálených. Většinou se však pouze vzletně hovoří o tom, jak vás pobyt v cizině obohatí a jak díky němu poznáte nové lidi i kultury. Jaké jsou ale praktické aspekty od podaní přihlášky až po návrat na domovskou univerzitu? Co vše je třeba vyřídit a jak celý proces vypadá? Tyto záležitosti bych chtěla přiblížit prostřednictvím své vlastní zkušenosti ze semestru stráveného v Rakousku.

S blížícím se koncem svého studia jsem začala litovat, že jsem nevyjela na žádný zahraniční pobyt. Proto když se začátkem června loňského roku objevila nabídka Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, kde studuji, strávit následující podzimní semestr v zahraničí díky programu CEEPUS (Central European Exchange Program for University Studies), okamžitě jsem se přihlásila. Z nabízených čtyř lokalit - Katowice, Klagenfurt, Lublaň a Skopje - jsem si vybrala rakouský Klagenfurt především kvůli možnosti zdokonalit si během pobytu německý jazyk.

Celý proces od podání přihlášky po oznámení, že jsem byla vybrána, trval jen několik dní. V tom spatřuji první výhodu přihlášení na CEEPUS, neboť jsem nemusela dlouho čekat a připravovat „záložní plán“, kdybych nikam nejela. Druhou výhodou byla téměř nulová administrativa před odjezdem. Kromě vyplnění přihlášky jsem se pouze zaregistrovala do internetové databáze, podepsala smlouvu o stipendiu a zarezervovala ubytování. Když jsem se své rakouské koordinátorky ptala, co je potřeba zařídit, vždy mi odepsala, že všechno udělám osobně, až přijedu.

Bez zádrhele se neobejdete

Bohužel to nebyla pravda, jak se po příjezdu ukázalo. Alpen-Adria-Universität Klagenfurt, jak zní celý název mé hostitelské školy, totiž byla do CEEPUSu zapojena první semestr a má koordinátorka ještě neměla o všech administrativních náležitostech přehled. Proto jsem například až na studijním oddělení zjistila, že jsem se měla už před příjezdem přihlásit ke studiu přímo přes webový portál univerzity a že budou chtít předložit originál mého bakalářského diplomu.

Po několika dnech návštěv nejrůznějších kanceláří a řešení nastalé situace se spoustou univerzitních představitelů se mi díky děkance katedry ekonomie podařilo úspěšně zapsat ke studiu a získat přístup do studentského systému, abych si mohla zapisovat předměty. Z toho plyne poučení nespoléhat na nikoho, kdo říká: „To neřešte, to se udělá později.“ Naopak doporučuji si vše raději třikrát prověřit a dělat pro jistotu i věci navíc.

Po administrativních komplikacích už šlo naštěstí vše snadno. Třebaže jsem prozatím neměla přístup k zápisu předmětů, stačilo napsat jednotlivým vyučujícím, že mám zájem na jejich předmět chodit. Oni si mě ochotně zapisovali sami a můj zájem je těšil. Stejně jako u Erasmu jsem i já musela absolvovat předměty alespoň za dvacet kreditů a ze své domovské fakulty jsem měla požadavek absolvovat alespoň tři ekonomické předměty. Jinak byl výběr zcela na mně.

V Rakousku anglicky a blokově

Téměř všechny mnou vybrané předměty byly vyučované anglicky a většina jich spadala pod anglický obor International Management. Ten studují s výjimkou několika málo Rakušanů především cizinci, díky čemuž jsem mezi ně snadno zapadla a ani spolužáci ani učitelé nedělali rozdíly mezi stálými a výměnnými studenty. Bylo se mnou zacházeno jako s kterýmkoli „řadovým“ studentem a nebyly mi poskytovány žádné výhody jen proto, že jsem ze zahraničí.

Semestr v Rakousku oficiálně začíná 1. října, ale většina předmětů, které jsem absolvovala, byla vypisována formou blokové výuky. Celá výuka tak proběhla třeba během jediného týdně a zhruba o dva týdny později následovala zkouška. V Česku na většině univerzit po konci semestru následuje zkouškové období. V Rakousku jsou ale zkoušky skládány ještě v rámci semestru, který končí 31. ledna a po němž už následuje měsíční volno. U zkoušek se vypisoval vždy jen jeden termín a až v případě, že někdo neuspěl nebo se na první termín nemohl dostavit, domlouval vyučující termín náhradní.

Velmi slušné kapesné

V Rakousku jsem nemusela platit školné, pouze se každý semestr odvádí osmnáctieurový poplatek studentské unii, která zastupuje zájmy studentů, pořádá konference a poskytuje různé služby, například slevové kupony do menzy nebo vyřízení průkazky na MHD, kterou nově příchozí studenti obdrželi na první půlrok zdarma.

Současné stipendium programu CEEPUS pro Rakousko, které vyplácí rakouské ministerstvo školství, činí 940 eur na měsíc. Výše školného je značně nadsazená, dalo by se vyjít i s polovinou, protože ceny ubytování se pohybují kolem 250 eur, výdaje na jídlo, pokud si vaříte doma, nemusí překročit 150 eur a nic jiného není nezbytně třeba. Sice tak stipendistům zbyde na první pohled peněz víc než dost, ale utrácet může jen zdánlivě, protože například pivo v hospodě stojí pět eur, večeře pak kolem deseti.

Co se týče závěru pobytu, na konci semestru bylo z administrativního hlediska potřeba pouze sepsat závěrečnou zprávu k čerpání stipendia. Podle úřednice na studijním oddělení se mé studium automaticky ukončí tím, že nezaplatím poplatek studentské unii na příští semestr. Na domovské univerzitě pak stačí odevzdat výpis známek a nechat si uznat absolvované předměty.

Vyjet na studijní pobyt do zahraničí a celý ho zdárně absolvovat je jednoduché. Důležité je dát pozor na všechny formální a administrativní náležitosti, abyste byli na hostitelské univerzitě řádně zapsáni ke studiu a abyste splnili všechny podmínky opravňující vás k čerpání stipendia. Nemusíte se omezovat jen na Erasmus, protože například mnou zvolený program CEEPUS je na vyřizování snazší a poskytuje i více peněz.

 

Bottom line: Přemýšlíte o studiu v zahraničí? O jakých programech uvažujete?