Názor šéfredaktora: Kevin Spacey se v House of Cards chová jako by byl ve Westminsteru

Politický thriller z nejvyšších pater americké politiky House of Cards sbírá ceny a Kevin Spacey jako Francis Underwood hraje svou životní roli. Remake britského seriálu se ale musel vypořádat s odlišnými politickými reáliemi. Přestože obě verze společně propagují klišé, že úspěšný politik musí být nutně zločinec, skutečný americký whip nemá tak vysoký vliv jako britský, natož jako ten seriálový; přinejmenším ve formální rovině.

Námět populárního amerického seriálu, jehož druhou sérii 14. února zveřejnil portál Netflix, vychází ze stejnojmenné britské verze z počátku 90. let. Zatímco v originálu je Francis Urqhart tzv. chief whipem konzervativní strany, američtí tvůrci zvolili na podobnou pozici demokrata Francise Underwooda. V obou případech hlavní hrdina často využívá přímého kontaktu s divákem tím, že naruší pomyslnou čtvrtou stěnu a hledí upřeně do kamery.

“Power is a lot like real estate. It’s all about location, location, location. The closer you are to the source, the higher your property value,” říká v jednom z dílů hlavní protagonista “Frank” Underwood. Těmito slovy se Underwood nevědomky přiznává k tomu, že je spíše jižanským mafiánem přisátým na demokratickou stranu než politickým machiavellistou ve Washingtonu.

Underwood podle Machiavelliho rady napodobuje lva a lišku a užívá násilí a podvodů. Stejně tak je úspěšný v přetvářce a manipulaci. Všechny tyto údajně nezbytné dovednosti pro vládu využívá nikoliv pro slávu republiky, jak si italský myslitel představoval, ale pro vlastní zájmy. Skutečným hrdinou by se proto stal ten, kdo by Underwooda usvědčil z vraždy Petera Russoa. Místo toho se vrah stane viceprezidentem Spojených států. V čem se liší britská a americká politická realita?

Americký Kongres není britský parlament

Jak britský, tak americký stranický systém je dlouhodobě založen na dvou politických stranách s jednobarevnými vládami. Opomeňme nyní současnou vládu konzervativce Davida Camerona společně s britskými liberály, která je první koaliční vládou od vlády Winstona Churchilla za druhé světové války.

Zato ve Spojených státech je dominance demokratů a republikánů takřka absolutní, neboť nezávislí kandidáti se stávají členy Kongresu pouze výjimečně a v počtu jednotek, britský bipartismus labouristů a konzervativců postupně slábne; a to nejen kvůli nástupu liberálních demokratů v posledních letech, ale i kvůli stranám zastupujícím regionální zájmy.

Ve Washingtonu je běžné, že politické strany utvářejí volné koalice s kongresmany z druhého tábora pro jednotlivá hlasování. V Londýně je situace o poznání “jednodušší”, neboť vztah člena dolní sněmovny s vlastní stranou je mnohem těsnější. Stranická disciplína proto bývá vyšší a většiny monolitičtější.

Kdo má v rukou bič, má také vliv

Underwood stejně jako Urqhart plní roli tzv. whips (bičů), tedy klíčových postav pro komunikaci ve straně uvnitř dané komory. První z nich bývá označován jako majority whip, druhý jako chief whip. Chief whip je navíc autoritou, která doporučuje vhodné kandidáty, to jest disciplinované poslance, například pro premiérův kabinet a díky tomu má významný vliv. 

Ve Spojených státech jsou disciplinární řízení proti reprezentantům hlasujícím v nesouladu se stranickou většinou vzácná. Legendární Kevin Spacey v podobě Franka Underwooda na rozdíl od svého protějšku nemůže zahrát proti neposlušným demokratům nejsilnější kartu a jednoduše zničit politickou kariéru rebelujího reprezentanta tím, že ho strana nenavrhne jako kandidáta pro další volební období.

Britští poslanci však každý týden obdrží seznam hlasování s vyznačenou úrovní důležitosti a každý z nich si dobře rozmyslí, zda se postaví proti vedení vlastní strany, které fakticky rozhoduje o jeho politickém bytí a nebytí. Hlasovat v případě zásadních otázek (například hlasování o důvěře vládě nebo státním rozpočtu) proti vůli většiny totiž může vést až k vyloučení ze strany.

V Británii jsou kandidáti závislí na vůli své strany

Britské a všeobecně evropské strany mají hierarchickou strukturu, oficiální členství a jejich činnost je upravena zákonem. Pro Spojené státy je naopak typické volné členství, které se navíc liší stát od státu. V některých státech Unie je například povinné při registraci k volbám uvést svoji stranickou preferenci, čímž voliči získávají právo hlasovat v tzv. primárkách o lídrovi dané strany.

Zatímco v prvním případě jsou jednotliví kandidáti závislí na rozhodnutí stranického vedení a primárně na stranických financích, ve druhém případě kandidáti přichází s vlastními zdroji a nemusí být tolik poslušní vůči svému vedení, neboť to de facto neexistuje a nemá vysoký vliv při výběru kandidátů.

Peter Russo se v první sérii seriálu stane kandidátem demokratů na post guvernéra v Pensylvánii i přes odpor stávajícího viceprezidenta. Ve Velké Británii by k tomu pravděpodobně nikdy nedošlo. Kdyby totiž například labouristický místopředseda vlády nesouhlasil s další kandidaturou řadového poslance, dokázal by díky svému postavení ovlivnit personální složení kandidátky.

Politika jako nerovné zlo

Politika je v seriálu stereotypně představována jako zločinná činnost a Underwood jako člověk bez svědomí, který pro moc neváhá užít krajních prostředků, včetně zmíněné vraždy. S lidmi ze svého okolí bez milosti manipuluje ve svůj prospěch. Bezcitný kalkul je prezentován jako ctnost a hlavní město je místem, které přitahuje pouze úlisné a prodejné lobbisty.

Příběh navíc neúmyslně ukazuje zvyšující se nadvládu bohatých párů nad americkým veřejným prostorem. Underwood je tolik úspěšný nejen díky svým manipulativním schopnostem, ale také díky tomu, že při dosahování svých cílů dlouhodobě kooperuje se svojí manželkou. Frank a Claire Underwoodovi jsou karikaturou stoupající ekonomické nerovnosti v současných Spojených státech.

Zatímco v roce 1960 měly sezdané páry s postgraduálním vzděláním o 76 procent vyšší společný příjem, než činil americký průměr, v roce 2005 to bylo již o 120 procent více. Naopak páry s nižším než středoškolským vzděláním měly dříve o 23 procent nižší společný příjem ve srovnání s průměrem, o 45 let později to bylo již o 59 procent méně. To znamená, že i přes trvale se snižující rozdíly v příjmech mužů a žen došlo ke zvýšení ekonomické nerovnosti napříč americkými domácnostmi.

Přestože máme co do činění s thrillerem o strhujícím tempu, který dokáže v divákovi simulovat pocit, že je součástí Capitol Hill, jedná se především o fiktivní svět, kde zákony prochází dvoukomorovým parlamentem v řádu týdnů nebo dokonce dnů a novináři po nocích suplují práci detektivů. Život republikána Kevina McCarthyho, který ve skutečnosti právě sedí v Underwoodově křesle, je jistě mnohem všednější.

Bottom line: Každým dům z karet jednou spadne. Platí to i pro americký sen. Vzdělané, bohaté a vlivné páry asi budeme v americké produkci vídat častěji než dřív.