Sféra osobních zájmů

Slyšel jsem včera v televizi jednoho vysoce postaveného českého úředníka mluvit o Ukrajině. Říkal, že Rusko má na Ukrajině své zájmy a kvůli tomu i svou pravdu. Musíme to brát v úvahu.

Už slyšel jsem ten argument tady v Česku vícekrát, nejen o Ukrajině, ale například i o Gruzii. Prý byli součástí sovětského a ruského impéria, a proto je má Rusko přirozené ve své sféře zájmů.

Zajímá mne, proč si tito lide myslí, že do ruské sféry vlivu nemá patřit například i Polsko? Více než sto let patřilo Rusku, a pak ještě skoro 50 let patřilo do sovětského bloku. Mohli bychom snad kvůli tomu pochopit, jestli by Rusko začalo počítat Polsko do své sféry zájmů?

A pokud Polsko, tak proč ne Česko? Také patřilo do sovětského bloku, a na rozdíl od Polska dobrovolně, aspoň na začátku. A pokud Česko, tak proč ne Německo? Proč ne celá Evropa – vždyť Rusko je největší a vojensky nejmocnější evropskou zemí. Rusko mělo v 19 století přezdívku "Četník Evropy", takže bude jen přirozené, když tuto roli znovu převezme, a začne vnímat celou Evropskou Unii coby svou sféru zájmu, že ano? Opravdu, pokud je Ukrajina a Gruzie přirozenou ruskou sférou zájmů, kde by ta sféra měla zastavit? A proč právě tam?

Já si osobně myslím, že Rusko žádnou sféru zájmů nemá. Nemá ji ani USA, ani Čína. Protože Rusko, Čína a USA nemohou mít žádné zájmy. Aby mohli mít zájmy, je potřeba mozek. Ale stát žádný mozek nemá. Stát není bytost, ale struktura. A struktura není schopná mít zájmy. Může mít jen funkce. Funkce státu jsou zajištění bezpečností, svobody a základních potřeb jeho obyvatel. Nikoliv tady omezeni svobod obyvatel jiných států.

Takže když mluvíme o zájmech státu v cizině, ve skutečnosti jde o zájmy některých politiků kontrolovat lidi v jiných zemích. Lidi, kteří tyto politiky nevolili. A občané na tyto osobní zájmy politikou doplácejí, většinou penězi, občas i životy. Takže nevidím žádný důvod, proč bychom měli tyto osobní zájmy uznávat a nebo brát v úvahu.

Jsem opravdu rád, že se nemluví o vnějších zájmech Česka. Je proto více možností soustředit se na zájmech občanů – i pokud ne vždy je tato možnosti využita. A nemyslím si, že by se mělo mluvit o sféře zájmu EU. Nechci, aby se z EU stala supervelmoc. Protože když stát (nebo konfederace státu) se stává supervelmoci, znamená to, že jeho politici systematicky upřednostňují osobní zájmy o moc před zájmy občanů.

Proto nemusí evropští politici Ukrajince nikam tlačit. Neznamená to ale, že jim nemohou pomáhat. Měli by to ale dělat z lidských, nikoliv z geopolitických důvodů. Tak, jako každý z nás by měl pomáhat jiným lidem v těžké nouzi a nebezpečí – pokud oni sami chtějí tuto pomoc přijmout.