UNICEF věří v nulu a pomáhá dětem po celém světě

Věříme v nulu. To je v současné době hlavní motto neziskové organizace UNICEF. O jakou nulu tu ale jde? „Žádné dítě na světě by nemělo umřít na podvýživu nebo nemoci, na které existují dostupné vakcíny nebo běžné léky,“ vysvětluje Pavla Gomba, výkonná ředitelka české pobočky UNICEF. 

Snížení dětské úmrtnosti z příčin, kterým se dá snadno předejít, na nulu je sice ještě daleko, ale UNICEF už udělal velký kus práce – za posledních dvacet let se mu podařilo snížit dětskou úmrtnost o více než polovinu. Sledování pokroku je pro tak velkou nadnárodní organizaci, jako je UNICEF, velmi důležité, proto už třicet let vydává každoroční zprávu The State of World´s Children. Ta podává detailní svědectví o tom, jak se dětem v různých částech světa žije. Poslední data UNCIEF zpřístupnil letos v lednu a vyzývá odborníky i zainteresovanou veřejnost, aby je využili ke zlepšení dětských životů a ve stejném smyslu tlačili i na politiky.

Největší pozornost UNICEF se zaměřuje na pomoc dětem v oblastech postižených přírodními katastrofami, válkami a dalšími pohromami. Tam operují mise UNICEF, které si za cíl kladou především podporu zdravotní péče, očkování, boje s podvýživou, zajištění přístupu k pitné vodě nebo prevenci přenosu viru HIV.

UNICEF zachraňoval i v Československu

V ekonomicky vyspělých zemích se zakládají „národní výbory“, které v daném státě UNICEF reprezentují. Jeden takový výbor funguje i v České republice. Nebylo tomu tak ale vždy. Organizace sice na našem území působila hned od svého vzniku v roce 1946, tehdy ale pomáhala československým dětem podobně jako dnes v Africe nebo na Haiti. UNICEF dodával dětem v zemích zničených válkou sušené mléko a základní léky. „Dalo by se tedy bez nadsázky říci, že mnozí z nás jsou na světě právě díky tomu, že tehdejší generace dětí dostala včas tuto důležitou humanitární pomoc,“ upozorňuje Pavla Gomba.

Poté však byl UNICEF  u nás na dlouhou dobu znám pouze prostřednictvím prodeje pohlednic. Přímé zastoupení zde bylo zřízeno v roce 1991 a od té doby se zaměřuje na fundraising a zvyšování povědomí o problémech dětí po celém světě. Česká republika je totiž z hlediska dětské úmrtnosti a HDP vyspělou zemí, která pomoc UNICEFu nepotřebuje. Naopak mnoho dobrovolníků, profesionálů i obyčejných lidí pomáhá dětem na druhém konci světa, třeba svým zapojeními do benefičních akcí, adopcí panenek nebo koupí dárkových předmětů.

Pomoc známých osobností

Jednou z takových benefičních akcí byla i dražba panenek známých osobností, která se uskutečnila na sv. Valentýna v Brně. Moderoval ji Karel Voříšek a své výtvory do aukce bez nároku na honorář vložili mimo jiné režisér Jan Hřebejk, akademická malířka Šárka Hejnová, spisovatel Arnošt Goldflam nebo sochař Václav Kostohryz. Přítomným dražitelům i návštěvníkům potom zazpívala Heidi Janků.

„Samozřejmě je vždy dobře, když takovou organizaci, jako je UNICEF, podporují známé tváře, a ona se tím více dostává do povědomí širší veřejnosti. Za umělecké panenky se vydražila spousta peněz, díky kterým se zajistí očkování více než dvěma stovkám dětí. Jediné, co mi bylo trochu líto, byl relativně malý počet návštěvníků. Je to škoda, protože se mi aukce velmi líbila,“ vzpomíná studentka experimentální biologie Martina Nekolová, která se slavnostní akce v krásném prostředí královské kaple hradu Špilberk zúčastnila jako dobrovolnice.

Výtěžky z těchto akcí, stejně jako dary od sponzorů nebo jiných dárců, jsou pro organizaci velmi důležité – přesto, že ji zřizuje OSN, z jejího rozpočtu na provoz UNICEFu peníze neproudí. „Máme příklady mnoha úspěšných akcí organizovaných studenty, které šíří osvětu o problémech, kterými se UNICEF zabývá, a současně získávají prostředky na konkrétní pomoc. Nemusí jít o závratné částky. Například jedna dávka terapeutické výživy pro dítě trpící těžkou podvýživou stojí 9 korun,“ vypočítává Pavla Gomba.

Jednoduché, levné, účinné

Vybrané peníze jsou potom použity na záchranu dětských životů a ochranu jejich práv, která vychází z Úmluvy o právech dítěte. „Programy UNICEF by se daly charakterizovat takto: jednoduché, levné, ale velmi účinné,“ shrnuje výkonná ředitelka české pobočky. Zároveň upozorňuje na to, že konkrétní programy se v každé zemi liší, protože musí reagovat na místní poměry. „Důvody, proč je nižší školní docházka u dívek v Ugandě, jsou zcela odlišné od situace v Bhútánu. Proto i program, jak tento problém řešit, bude v tak rozdílných zemích úplně jiný. Nejdůležitější jsou pro nás výsledky,“ říká Gomba.

Jednotlivé pobočky tak mají poměrně velkou autonomii, která jim dovoluje rychle řešit případné problémy. Programy UNICEF se ale zároveň i vzájemně inspirují, jako tomu bylo například u soupravy na prevenci přenosu viru HIV z matky na dítě, kterou vymysleli pracovníci v maličkém Lesothu, nebo u technologie RapidSMS, která v rozvojových zemích umožňuje kromě registrace narozených dětí třeba předávání zdravotnických informací nebo vyhledávání členů rodin oddělených při přírodních katastrofách.

Specifičnost každé země a každého jednotlivého programu je také důvodem, proč UNICEF pouze velmi výjimečně vysílá do rozvojových zemí cizince. „V terénu jsou nejvíce platní místní lidé, kteří dokonale znají dané prostředí, jazyk, kulturu, dokážou se lidem přiblížit a oni je přijímají. Cizinec naopak většinou potřebuje někoho místního, kdo by se o něho staral a dělal mu ,průvodce‘, takže reálné uplatnění a užitečnost takového člověka v nějaké krizové situaci jsou nízké,“ vysvětluje Pavla Gomba.

Všech 34 poboček UNICEFu ve vyspělých zemích si ale velice váží dobrovolníků, kteří pomáhají organizovat akce, překládají důležité materiály, pořádají besedy na školách nebo pomáhají s administrativou. „Není to sice tak atraktivní jako odjet někam do Afriky, pro naše výsledky je však tato pomoc velmi důležitá, protože nám umožňuje udržet provozní náklady na minimu, a naopak maximální podíl z příspěvků poslat na programy pomoci,“ upozorňuje Gomba.

Adoptuj si panenku!

Jedním z nejvýznamnějších projektů UNICEFu v ČR je projekt „Adoptuj panenku“, který kromě finanční pomoci organizaci dává možnost zapojit se i těm, kteří třeba nemohou přispět finančně a rozvíjí humanitu u dětí, které ve školách panenky šijí. Už v březnu UNICEF čekají akce k celosvětové kampani během Světového dne vody, který připadá na 22. března.

Za největší úspěch organizace považuje generální ředitelka její české pobočky program „Přítel dětí“, do kterého každý měsíc pravidelně přispívá více než dvacet tisíc lidí. „Jejich podpora je nesmírně důležitá, protože nám dává možnost okamžitě zasahovat v krizových situacích – tam, kde lidé během několika hodin potřebují pitnou vodu, výživu, léky a zdravotní pomoc. V této schopnosti okamžitě pomoci kdekoliv na světě, a to bez dodatečných nákladů na přesun pracovníků a budování nutného zázemí, je UNICEF opravdu zcela výjimečný,“ myslí si Gomba.

Kromě projektů zaměřených přímo na zachování dětských životů se UNICEF zajímá i o to, jak budou jím zachráněné děti dále žít. „Soustředíme na základní vzdělání a ochranu dětí – zde se jedná o takové problémy, jako je obchodování s dětmi, zneužívání dětské práce, dětští vojáci apod.,“ nastiňuje další rozsah aktivit UNICEFu Pavla Gomba.

Stát se dobrovolníkem podporujícím UNICEF není složité. „Stačilo pouze přes e-mail vyplnit dotazník a pak už jsem byla kontaktována osobou starající se v ČR o dobrovolníky, a z nabídky konkrétních akcí si vybírám ty, které mi časově vyhovují,“ popisuje Martina Nekolová. Původně se chtěla zúčastnit i humanitární akce v zahraničí, nakonec se ale rozhodla pomáhat tímto způsobem.

V České republice je nejvíce možností pro zapojení v Praze, pomoci ale mohou lidé odkudkoli, například s překládáním textů nebo při akcích UNICEF v jejich městě. „Ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že má nějaký životní základ, začne také více přemýšlet nad těmi, kterým se takového základu nedostává. Hodně cestuji a měla jsem v mnoha zemích zkušenosti s nespravedlností k těm těch nejmenším. A protože jako student stále ještě nedisponuji penězi, kterými bych mohla pomoci, můžu alespoň nabídnout svůj čas jako dobrovolník,“ pochvaluje si Martina.

Bottom line: Uvažujete o zapojení se jako dobrovolník? Jaká forma pomoci by vás lákala nejvíce?