Ganja, Ústavní soud a programátorský výklad práva

Ač autor těchto řádek důrazně ctí zásadu subsidiarity trestní represe (viz níže), nemůže se ubránit jistému překvapení z argumentace některých kritiků. Jde o to tzv. „programátorský“ či „inženýrský“, nepřesně nazývaný formalistický výklad práva.

Kdysi mi někdo tvrdil, že text písně Sejkonopí od skupiny Wohnout nemůže být napadán jako nabádání k pěstování konopí, protože Sejkonopí je přeci jméno hlavní postavy, nikoliv příkaz.

Obdobně se teď často line argumentace majitelů grow shopů – výslovně k pěstování konopí a jeho konzumaci přeci nevybízejí. Policejní akce je tedy zjevná šikana.

Jeich námitky však Ústavní soud odmítl a za irelevantní například pokládá i další námitku stěžovatelů, že stejné propagační materiály a časopisy, týkající se pěstování konopí (jaké prodávali ve svém obchodě, pozn. autora), lze získat též z volně dostupných informačních zdrojů, zejména na internetu. Politováníhodný fakt, že analogická trestná činnost je páchána i jinými pachateli a že společnost nemá dostatek vůle a sil, jak tomu zabránit, nemůže nijak ospravedlnit pachatele konkrétních deliktů; aplikace trestněprávní normy je plně legitimní i za situace, kdy ostatní případy kriminality zůstanou latentní a uniknou postihu.

Policie bohužel nemá moc na výběr, věci musí hodnotit podle skutečného dopadu, nikoliv podle přesmyček… záhadou je pouze, proč se najednou vybičovala k monstrózní akci.

Podstata problému je jinde. Proč je český trestní zákoník zbytečně represivní. Proč je propagace marihuany trestným činem?

Ústavní soud vysvětluje pojem subsidiarity trestní represe tak, že tímto principem se vyjadřuje myšlenka, že k použití tak přísného prostředku, jakým je trestní právo, spojeného s razantními zásahy do lidských práv a svobod, se má sáhnout až v případech nezbytí, tj. tehdy, jestliže k nápravě důsledků protiprávního jednání a k účinné ochraně společnosti nepostačují jiné, mírnější prostředky.

Nicméně soud tuto úvahu ještě rozvíjí a tvrdí, že zároveň se tímto principem vyslovuje požadavek, aby zákonodárce zohledňoval tzv. příkaz tolerance vůči nekonvenčnímu nebo nekonformnímu chování. Ten připomíná, že ve společenském prostoru je třeba respektovat též určité způsoby chování, které jsou sice většinovou částí společnosti hodnoceny jako „nenormální“, vzbuzují její nelibost, avšak nejsou pro ni vyloženě škodlivé. Příkaz tolerance má zabránit tomu, aby většinová část společnosti vnucovala menšině uniformní modely chování tam, kde to není nezbytně nutné. Všechny tyto úvahy jsou v posledních desetiletích předmětem odborné i laické diskuse při posuzování kriminalizace či dekriminalizace drogových deliktů a je třeba konstatovat, že v nich nebylo dosaženo společenského konsenzu.

Soud uzavírá s tím, že ve shora naznačeném smyslu je princip subsidiarity trestní represe kriminálně politickou směrnicí, platnou pro zákonodárce a Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší do jejího naplňování zasahovat. Ingerence Ústavního soudu by byla myslitelná toliko v roli „negativního zákonodárce“ v situaci, v níž by aktivně legitimovaný subjekt namítal protiústavnost platné právní úpravy. V nyní posuzovaném případě tyto podmínky pro eventuální derogační zásah Ústavního soudu nejsou dány a Ústavní soud se nehodlá k legislativnímu řešení této otázky kriminalizace šíření toxikomanie jakkoli vyjadřovat.

Mezi řádky tedy možná Ústavní soud naznačuje, že sice policie nemá zbytí a musí grow shopy perzekuovat, ale možná není v pořádku celý systém ochrany před toxikomanií a zákon je zralý na „zásah“.

Lze jen těžko odhadovat, zda je Ústavní soud připraven v roli „negativního zákonodárce“ legalizovat pěstování marihuany. Spíše se snaží vybídnout zákonodárce, aby tuto problematiku otevřel a po významné veřejné diskuzi zhodnotil, zda opravdu chceme kriminalizovat domácí konopné pěstování. Nejsem si tím vůbec jist :)

Do té doby však musí policie dodržovat zákony. Neměla by tak však činit přehnaně agilně.