Dnes oslavil 85. narozeniny profesor Zdeněk Jičínský. Toto půlkulaté vysoké výročí si zaslouží nejenom blahopřání, ale i malé připomenutí dosavadního běhu jeho života.

Profesor Jičínský patří ke stále se zmenšujícímu okruhu lidí, kteří by mohli podat přímé svědectví o našem státním a ústavním vývoji v posledních sedmdesáti pěti letech. Svědectví o to cennější, že v řadě jeho klíčových momentů posledního více než půlstoletí patřil k přímým aktérům. A to v několikeré roli - jako právník, vysokoškolský pedagog, politik a publicista.

Na prahu dospělosti zažil konec války a obnovu československé republiky, jako student Právnické fakulty Univerzity Karlovy potom únorový převrat i následující čistky. V tehdejším období jako mnoho jiných spojil své působení s komunistickou stranou. V tomto směru byl jeho postoj čím dál kritičtější, což se projevilo v jeho další činnosti. Jak v odborné, tak i politické.

Na přelomu padesátých a šedesátých let byl členem komise, která připravovala novou ústavu pro Československo. V roce 1963 členem tzv. barnabitské komise, jejímž úkolem bylo provést rehabilitace slovenských tzv. buržoazních nacionalistů. V roce 1968 se stal členem vládní komise pro přípravu federalizace státu a byl kooptován do nově zřízené České národní rady, v níž zastával mj. funkci místopředsedy. Od 1. ledna 1969 se stal z titulu předchozí funkce do řádných voleb také poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění.

Na začátku tzv. normalizace byl na podzim 1969 fakticky donucen rezignovat na své ústavní funkce, o rok později byl vyloučen z komunistické strany a bezpostředně poté mu bylo zakázáno působit na Právnické fakultě. Tehdy začal pracovat v České státní pojišťovně.

Po podpisu Charty 77 byl ze zaměstnání vyhozen a rok a půl zůstal bez zaměstnání. V rámci Charty 77 byl autorem či spoluautorem řady dokumentů a prohlášení. V roce 1988 se stal členem Českého helsinského výboru.  Od roku 1981 do roku 1990 byl obviněn z trestného činu podvracení republiky. Během této doby nedošlo ani k podání obžaloby, ani zastavení trestního stíhání. To bylo využíváno jako nátlakový nástroj.

Profesor Jičínský patřil k aktérům listopadových událostí roku 1989 a 28. prosince byl kooptován do Federálního shromáždění a zvolen jeho místopředsedou. V červnu 1990 byl zvolen poslancem Federálního shromáždění a stejně tak za další dva roky. V tomto období se stává členem sociálnědemokratické strany.

V samostatné České republice byl poslancem v letech 1996 - 2010, s přestávkou v letech 2002 - 2003. Byl sice doyenem Poslanecké sněmovny, ale současně také jedním z jejích nejaktivnějších poslanců.

Přibližně v tomto období působil také jako externí pedagog na své alma mater.

Navzdory stále tradované verzi se nepodílel na přípravě platné Ústavy České republiky. V přípravné vládní komisi nebyl žádný člen tehdejší opozice, k níž profesor Jičínský patřil. Byl ale jedním ze spoluautorů alternativního návrhu ústavy, který však nebyl připuštěn k projednávání. Patří alespoň k zajímavým dokumentům ukazujících odlišný pohled na možné ústavní uspořádání České republiky (návrh namátkou počítal od počátku s referendem, přímou volbou prezidenta, jednokomorovým parlamentem).

Profesor Jičínský se mj. podílel na přípravě návrhů ústavního zákona o referendu, který ČSSD opakovaně předkládala. Patřil také mezi předkladatele rozsáhlé novely Ústavy z roku 2001, která však nebyla schválena. Zajímavá je tím, že věcně došlo k jejímu postupnému schválení, hrubým odhadem z cca tří čtvrtin, v následujících letech. Jediná část, která schválena doposud nebyla, počítala s omezením a zpřesněním pravomocí prezidenta republiky. Tento návrh tedy mířil k podstatě věci.

O profesoru Jičínském by bylo možno napsat mnohem více, ale to by přesahovalo možnosti i účel tohoto příspěvku. Kdo chce, informace si může dohledat sám.

Na závěr tedy vše nejlepší a do dalších let především pevné zdraví, dobrou kondici alespoň jako doposud a životní spokojenost!

 

Související