O volební účasti aneb Proč (ne)chodíme k volbám

Volby do Poslanecké sněmovny

Volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR od roku 1996 do současnosti potupně klesala s obzvlášť výrazným poklesem v roce 2002.

Jsou hodnoty volební účasti v tradičně nejpopulárnějších volbách v ČR kolem 60 % oprávněných voličů hodně, málo, nebo tak akorát? Je to málo, říkají jedni a dodávají, že nízká volební účast znamená slabou legitimitu systému i samotných politiků. Je to v pořádku, oponují druzí s vysvětlením, že nízká volební účast znamená, že lidé jsou vlastně spokojeni s tím, jak se věci mají, takže nemají velkou potřebu do nich zasahovat. Jak to tedy je? Odpověď mohou naznačit teorie vysvětlující volební účast ve spojení s analýzou sociologických dat. Protože přehled teorií není úplně nejvděčnějším blogovým obsahem, vypořádal jsem se s ním minimalisticky formou obrázku.

Obrázek: Přehled vybraných teorií volební účasti

Co ukazují sociologická data?

Na datech pro Českou republiku tyto teorie (kromě teorie habituálního hlasování) otestoval sociolog Lukáš Linek a své závěry představil v publikaci Kam se ztratili voliči: Vysvětlení vývoje volební účasti v České republice v letech 1990–2010. Z jeho analýz vyplývá, že za poklesem volební účasti v ČR za sledované období stojí především (1) pokles pozitivního hodnocení některé z politických stran jako sympatické (tj. voliči si mezi stranami hůře nacházejí alespoň jednu stranu, kterou by považovali za sympatickou, což v souladu s teorií racionální volby snižuje jejich volební účast) a (2) snižující se pocit smysluplnosti hlasování, tj. klesající míra souhlasu s tvrzením, že záleží na tom, kdo je u moci, a že hlasováním pro konkrétní stranu lze něco změnit (tento nález je v souladu s teorií občanských orientací i teorií racionální volby). Do menší míry se na poklesu volební účasti podepsala také menší míra mobilizace vyjádřená poklesem počtu jedinců, kteří žijí v manželství, a poklesem odborové organizace. Za sledovanou dobu přitom populace zestárla a stala se formálně vzdělanější, což jsou oba faktory, které tradičně volební účast zvyšují. A opravdu, Linkovy analýzy ukazují, že kdyby k těmto demografickým změnám nedošlo, byl by pokles volební účasti ještě o trochu větší.

Vrátíme-li se k původní otázce, zda by nás měla současná míra volební účasti znepokojovat, nebo uklidňovat, je třeba přiklonit se spíše k první variantě. Pokud se za poklesem volební účasti skrývá pokles hodnocení alespoň nějaké strany jako sympatické a oslabení názoru, že hlasováním ve volbách lze něco změnit, pak to svědčí o klesající legitimitě systému a jeho představitelů, nikoliv o spokojenosti občanů se současným stavem, který nemají potřebu měnit.

Rozhodně stojí za to si povšimnout, jak upozorňuje i Linek ve zmíněné publikaci, že k největšímu skokovému poklesu volební účasti došlo mezi volbami 1998 a 2002, tedy velmi pravděpodobně v důsledku tzv. opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD. Zdá se, že právě ta se nezanedbatelně podílela na poklesu důvěry v efektivitu politického systému, který v ČR vyústil v pokles volební účasti. Další zajímavý postřeh přinášejí ve svém blogu politologové Císař a Vráblíková (za upozornění díky Davidovi Růžičkovi), kteří jsou toho názoru, že zatímco mezi levicí a pravicí existují v ČR rozdíly ve vztahu k ekonomice, v kulturní dimenzi jsou jak česká levice, tak česká pravice převážně konzervativní, takže pro kulturní liberály není příliš na výběr. I tento postřeh by mohl být v souladu se zjištěním, že za poklesem volební účasti stojí snižující se pocit voličů, že záleží na tom, kdo je u moci.

Ostatní volby

Jaká je situace u ostatních voleb v ČR? U senátních voleb dochází ve volební účasti ke kolísání, ale ne k poklesu. Volby do Evropského parlamentu proběhly v ČR zatím dvoje (2004, 2009) se stabilně nízkou volební účastí lehce přes 28 % v obou případech. Celoevropsky přitom volební účast do EP dlouhodobě klesá z 62 % v roce 1979 na 43 % v roce 2009. Je otázka, jakou měrou se na tomto poklesu podílelo reálné snížení ochoty lidí přijít k volbám a do jaké míry menší volební účast nových členských zemí. Určitou představu si lze udělat zde, nicméně je třeba dát pozor na to, že celoevropské číslo představuje vážený, nikoli prostý průměr ze všech členských zemí. Ale zpět k České republice: U obecních voleb došlo k výraznému poklesu mezi lety 1994 (62 %) a 1998 (48 %), ale od té doby je účast poměrně stabilní mezi 45 a 50 %. Krajské volby začaly v roce 2000 na volební účasti 34 % a pokračovaly na hodnoty 30 % (2004), 40 % (2008) a 37 % (2012). To snad představuje určitou mírně rostoucí tendenci, ale interpretaci takto krátké číselné řady může snadno změnit jediné číslo.

Mnohým jistě neuniklo, že pokles volební účasti sledujeme především v těch volbách, které mají delší historii spadající do 90. let (do Poslanecké sněmovny, do obecních zastupitelstev), zatímco u mladších voleb (do krajských zastupitelstev a Evropského parlamentu) je zatím mnohem obtížnější mluvit o nějakém trendu. Ve společenských vědách se proto pracuje s tezí, že nehledě na typ voleb mohlo oproti 90. letům dojít v ČR k určitému obecnému poklesu ochoty k volební participaci, který ovšem u nových typů voleb není vidět. Od počátku tisíciletí se už totiž míra volební účasti dramaticky nemění. Čeká nás ovšem další „supervolební“ rok s volbami do Evropského parlamentu, obecních zastupitelstev i třetiny senátu. Uvidíme tedy, jak se volební účast bude vyvíjet dál.

Autor studuje a přednáší na katedře sociologie FF UK. Přehled vybraných teorií volební účasti byl zpracován pomocí softwaru IBM i2 Analyst’s Notebook. Obrázky v grafice pochází z pixabay.com pod licencí CC0. Data o volební účasti, pokud není uvedeno jinak, jsou převzata od ČSÚ.