Proč by svět měl stát za Ukrajinou

RUSOVÉ: “Nechceme žádné potíže se začleňováním vás do naší říše a chceme vás ušetřit pro dobro jak vás, tak nás.”

UKRAJINCI: “Jak to ale může být dobrem pro nás, abychom se stali vašimi otroky, zatímco vy nám budete vládnout?”

RUSOVÉ: “Vy se tím, že se vzdáte do našich rukou, ušetříte před katastrofou- my tím, že vás nezničíme, z vás budeme mít prospěch.”

UKRAJINCI: “Tak vy nesouhlasíte s tím, abyste byli našimi neutrálními přáteli spíše než nepřáteli?”

RUSOVÉ: “Ne...kdybychom byli vašimi přáteli, tak by to ti, které utlačujeme, považovali za projev slabosti, zatímco vaše nenávist je důkazem naší síly...Proto podmaněním si vás zvětšíme nejen velikost své říše, ale také její bezpečnost.”

...

UKRAJINCI: “Věříme, že Bůh nám přinese štěstí stejně jako vám, protože my stojíme za tím, co je správné, proti zlu; a jelikož postrádáme sílu, tak doufáme, že nám USA a Velká Británie na základě spojenectví přispěchají ku pomoci - pokud ne pro žádný jiný důvod, tak aby si zachovali váhu svého slova.”

RUSOVÉ: “Co se Boha týče, tak se domníváme, že právo je na naší straně obdobné jak na té vaší... Naše znalost Boha a povahy lidí nás přivádí k závěru, že je to všeobecný a nutný zákon vládnout čemukoliv, čemu lze vládnout. My jsme tento zákon nevymysleli, ani jsme ho první neuvedli v praxi. Nalezli jsme jej již v existenci a ponecháme ho dalším generacím po nás. My pouze dle toho zákona konáme a dobře víme, že vy nebo kdokoliv další se stejnou silou jako máme my, by se choval přesně stejně jako my nyní...”

---

Nebyli to Rusové a Ukrajinci v Meliánském dialogu v díle Dějiny peloponéské války, napsaném Thukydidem k popisu 27-leté války (mezi lety 431 až 401 př. n. l.) mezi řeckými městskými státy Aténami a Spartou, ale silní a dobyvační Atéňané a bezmocní Meliánci, věřili v bohy a ne Boha a spojenci byli samozřejmě jiní. Pokud se však dosadí jiné státy a ´upgradují´ se názvy spojenců a bohů (úpravy jediné v kurzívě oproti originálu), vychází nám poměrně relevantní popis ´dialogu´ mezi novou ukrajinskou vládou a Putinovým Ruskem.

Meliánský dialog se často cituje ve spojitosti s teoriemi mezinárodních vztahů, jelikož obsahuje základní teze teorie realismu. Silní si píšou vlastní morálku a spravedlnost, slabší se musí podrobit silnějšímu pro přežití, všichni aktéři na světovém hřišti usilují především o moc a tím také o svou bezpečnost. Jinými slovy, právo silnějšího je jedinou skutečnou ´realitou´ stojící i nad jakýmkoliv objektivním měřítkem dobra a zla.

Vojenské a politické manévry, které předvádí Putin na Krymu a na východě Ukrajiny, jsou v přímém popření Charty OSN, bilaterálních smluv a postrádají jakékoliv etické opodstatnění. Pro reálné ohrožení rusky mluvících obyvatel nejsou žádné podklady, kterými by Rusko mohlo legitimizovat svou invazi. Proč Putin zaútočil? Protože může. Protože má vojenskou převahu a nakonec mu to projde. Protože se opírá o ´nutný zákon vládnout čemukoliv, čemu lze´. Rusko není jedinou zemí, která se tímto ´nutným´ zákonem řídí, ale v tuto chvíli je nejvýraznějším představitelem politiky agrese vůči slabšímu.    

Pokud se demokratický svět nepostaví za Ukrajinu, a to i v ochotě vojensky pomoci v případě další eskalace, tak se Putin pouze utvrdí ve správnosti své aplikace ´nutného zákona´ - a nejen Putin, ale i další jedinci s diktátorskými sklony, kteří uvěří realitě, že právo silnějšího stojí nad rámec dobra a zla, že mezinárodní zákony je možné z pozice síly porušovat dle libosti a rozšiřovat své území je stále možné. Jen jediný důvod by měl postačit, aby se celý svět postavil proti invazi Ruska: od dob peloponéské války jsme už jako lidstvo pracně došli k vyšším normám v mezinárodních vztazích než jen k právu mocnějšího definovat si vlastní dobro a zlo a podrobovat si slabší. Postoj, jaký zaujmeme k invazi Ruska, bude definovat ještě na dlouhou dobu ´realitu´mezinárodních vztahů.