EU je vůči Rusku bezbranná. Česko s Visegrádskou čtyřkou pracují na tom, aby to tak zůstalo

Premiér Bohuslav Sobotka ve čtvrtek odjede na zvláštní summit EU, aby se spolu s ostatními šéfy vlád poradil, jak by EU měla zareagovat na události na Ukrajině. Sobotka přitom již vyslovil obavu, že by sankce vůči Rusku mohly ohrozit českou ekonomiku.

Za tento „appeasement“ si rychle vysloužil ostrou kritiku, ale Marek Hudema ve své analýze ukazuje, že celé EU v podstatě nic jiného nezbývá. EU je závislá z více než 30% na dodávkách ruské ropy a ze čtvrtiny i na plynu. EU sice dlouho hovoří o tom, že závislost nejen na Rusku, ale obecně na importech energetických surovin z nestabilních regionů je třeba snížit. Komisařka pro klima Hedegaardová minulý týden v Praze řekla, že EU ročně doveze energii za více než 500 miliard EUR (více než trojnásobek celého českého HDP). Určitě by bylo lepší, kdyby tyto finance zůstaly v EU, ale zatím zůstává spíše u slov.

Trochu ve stínu těchto turbulentních událostí zůstává další, řádný evropský summit 21. března, kam také premiér Sobotka pojede. Hlavy států tam budou řešit řádnou agendu a jedním velmi očekávaným bodem je, jak se EU postaví ke své energeticko-klimatické politice po roce 2020. Diskuse se vede o tom, zda a jaké cíle by si EU měla nastavit ve výhledu pro rok 2030. Zdá se, že panuje téměř shoda na cíli pro skleníkové plyny, intenzivně se diskutuje i možný cíl pro obnovitelné zdroje. Třetí cíl, který je ve světle dnešních událostí jednoznačně nejzásadnější, totiž zvyšování energetické efektivity, zůstává popelkou. Přitom je zcela zjevné, že Evropa pro energetickou bezpečnost nemůže udělat nic lepšího, než snížit spotřebu energie při zachování ekonomického růstu, což nelze zajistit jinak, než právě energetickou efektivitou.

Dnes nemáme sílu se postavit Rusku. Zítra to může být nějaký režim na Blízkém východě. Je to smutné, ale přiznání si problému je prvním krokem k nápravě. Evropští lídři se mohou rozhodnout, že uděláme vše pro to, aby to v roce 2030 už bylo jinak.

Největší paradox ale je, jak se k cílům pro rok 2030 staví státy Visegrádské čtyřky. Ty jsou na ruském plynu mnohem závislejší, než Evropa jako celek: Polsko dováží 63% plynu z Ruska, Maďarsko 80%, Česko 92% a Slovensko dokonce 95%! (rok 2010, zdroj). Přesto tyto čtyři země patří k nehlasitějším odpůrcům cíle pro energetickou efektivitu, bez něhož hrozí, že si dále pod sebou budeme podřezávat vlastní větev.

Ministr Brabec a ministr Mládek v Bruselu prezentovali českou pozici k cílům 2030, která trvá na jediném cíli, a to pro skleníkové plyny. Žádná energetická efektivita. Pokud premiér Sobotka bude 21. března v Bruselu prezentovat totéž, nedivme se potom v roce 2030, že se historie může opakovat.