ROZHOVOR: Kdo okusí hispánskou kulturu, tak podlehne, říká Ester Povýšilová o studiu v Chile

Chilská upovídanost, početná rodina i tvrdý návrat zpátky do Česka. Ester Povýšilová odjela po druhém ročníku střední školy na rok studovat do Chile. Za tu dobu se naučila španělsky i chilsky a naučila se vyrovnávat s typickou chilskou váhavostí. Teď chce studovat hispanistiku a do Chile se určitě jednou vrátí. 

Jak ses o možnosti studovat v Chile dozvěděla a proč ses tam nakonec rozhodla odjet? Kde studuješ v Česku?

Studuji Malostranské gymnázium na Praze 1. O existenci agentur, které zajišťují možnost vyjet na rok studovat do ciziny, mi řekla mamka už někdy v mých patnácti letech. Ale až když mi bylo skoro 17, tak jsme se šli podívat na prezentaci o zahraničních pobytech. Asi jako každého mě prvně táhly USA, ale po prezentaci mě zaujala nabídka Mexiko a Chile. Rozhodování nebylo těžké, protože mamka Mexiko zatrhla z bezpečnostních důvodů a odjet do Chile nakonec byla velmi rychlá volba. Důležitý byl samozřejmě jazyk, ale také možnost poznat něco zcela nového.

Jaké byly finanční náklady?

Okolo 180 - 200 tisíc korun plus měsíční kapesné na dopravu, školní obědy, pomůcky do školy, školní výlety, hygienu a volný čas.

Financovali ti to všechno rodiče nebo jsi dosáhla na nějaké stipendium?

O žádných stipendiích pro tento typ pobytů nevím. Je možná finanční úleva z rodinných a finančních důvodů. Na tu jsem nárok měla, ale v poměru k výši základní částky není daná "sleva" tak vysoká.

Ve kterém ročníku a jak dlouho jsi tam studovala?

Školní rok v Chile začíná v březnu, takže jsem absolvovala druhou půlku segunda media (druhý ročník) a první půlku tercera media (třetí ročník). Když jsem z Česka odjížděla, měla jsem dokončený druhý ročník české školy a když jsem se vrátila, šla jsem do třeťáku s třídou o rok pode mnou. Přišla jsem tedy o jeden rok, ale za ztracený ho rozhodně nepovažuji.

Co jsi od pobytu očekávala?

Já vlastně ani nevím. Člověk očekává, že se naučí jazyk a pozná něco nového. Ale já jela do úplného neznáma, takže jsem vůbec netušila, co čekat. Byla jsem první, koho tam moje agentura z Česka poslala, a nikdo mi moc nebyl schopný říct, jak to tam funguje. Každopádně mě Chile hned po příjezdu okouzlilo.

Odjížděla jsem španělštinou nedotčená

Studovala jsi nějak před odjezdem chilskou kulturu? Uměla jsi například španělsky?

Snažila jsem se, ale v Čechách je poměrně obtížné nějaké informace najít. Španělsky jsem se učila rok ve škole, ale bohužel se z nich nedalo příliš mnoho pochytit. Odjížděla jsem španělštinou takřka nedotčená jen s několika málo frázemi. Za rok jsem se naučila španělsky i chilsky a po návratu si udělala oficiální certifikát DELE, úroveň C1. 

Kde přesně jsi bydlela? Jak to bylo s praktickými věcmi?

Byla jsem ve Viña del Mar, to je město vzdálené hodinku a půl jízdy autem od Santiaga. Nachází se na pobřeží, takže pláže, promenády a pohoda. Navíc to bylo v oblasti, kde bylo pět měst propojeno linkou metra, takže člověk tam má na dosah spoustu možností, co dělat. Bydlela jsem u početné rodiny a musím říct, že jsem měla velké štěstí. Mnoho studentů rodinu muselo vyměnit, ale já u nich byla celý rok a stále jsme v kontaktu. Bydleli jsme ve velkém domě, takže jsem měla svůj pokoj. Co se jídla týče, tak obědy ve škole jsem si platila sama, jinak mi bylo doma všechno k dispozici. Byla jsem členem rodiny.

Co tě tam nejvíc překvapilo?

Překvapil mě velmi odlišný styl života a obrovská vstřícnost.

V čem odlišný?

Je to jejich typická mañana, která je v takové míře pro Evropana nemyslitelná. Všechno pořád odkládají. Třeba studentskou kartičku mi nebyli schopni vydat ani po roce. A takhle to bylo se vším. O všem hodně mluví, mají velké plány, ale většinou z toho nic není. Přijít na domluvený sraz o hodinu později je pro Chilana zcela normální. Třeba moje rodina už přes tři roky plánuje stavbu domu. Mají parcelu i svoji vizi (dokonce mi tam slíbili vlastní pokoj), ale ještě nebyli schopni se potkat s architektem, aby alespoň udělali návrh.  O rodinné vztahy tam zase pečují daleko více než tady. A svou lásku, ať už mateřskou, partnerskou nebo přátelskou, dávají najevo nejen slovy, ale také jídlem. U jídla zvaného asados se schází celá rodina na několik hodin.

Je nějaký rozdíl mezi školstvím tady a tam?

Ten rozdíl je opravdu velký. V Chile sice najdete státní školy, ale jejich úroveň je velmi nízká. A u soukromých škol je skoro pravidlem, že čím je dražší, tím je lepší. Neexistují tam gymnázia nebo konzervatoře, všichni chodí od školky až do závěrečných zkoušek PSU (obdoba maturity) do jedné a té samé školy - colegio. Nedělají přijímačky na vysokou (s výjimkou talentových zkoušek např. na herectví), záleží jen na jejich bodovém výsledku z PSU. Není těžké se na většinu vysokých škol dostat, ale jsou ještě dražší než colegios. Jedna z mála věcí, které jsem věděla o Chile už z Česka, bylo, že ve školách nosí uniformy. Moje škola ale byla jedna z výjimek, kde se uniforma nenosila.

Klidně mi každou větu opakovali pětkrát

Pozorovala jsi nějaký rozdíl mezi kvalitou výuky nebo přístupem k ní v Chile a v Česku?

Já myslím, že kvalita se nedá takto plošně soudit. Jsou tam školy lepší i horší, ale to je asi všude na světě. Já chodila do školy, kde nebyla tak přísná pravidla a i výuka byla na tamní poměry interaktivní a netradiční. To v praxi znamenalo, že nám byly pouštěny filmy korespondující s výukou a že se jednou ročně jelo do muzea v Santiagu. Největší rozdíl byl asi v tom, že většina prací byla kolektivní. Každá škola také jednou ročně pořádá semana de alianzas, kdy se celá škola rozdělí do 4 skupin, v kterých najdete děti od tří nebo čtyř let až po osmnáctileté. Během různých aktivit spolu musí členové jednotlivých skupin spolupracovat a utužit tak vztahy. Podobných akcí bylo během roku hned několik.

A jak to bylo se spolužáky a učiteli? Vycházeli ti vstříc?

Chilané jsou velmi přátelští a upovídaní, takže přestože jsem jim po mém příjezdu nerozuměla, nenechali mě ani chvilku samotnou a neustále mi něco povídali. Snažili se mi gestikulací naznačit, co mi vlastně říkají, a opakovali ty věty klidně pětkrát, dokud mi nedošlo, o čem je řeč. Právě díky tomuhle přístupu a taky faktu, že v Chile málokdo umí anglicky, jsem se naučila poměrně rychle španělsky. Ve škole mě zpočátku nechali opisovat a dělat chyby, časem se ale nároky zvyšovaly, až jsem nakonec byla hodnocena jako jakýkoliv jiný student.

Změnil pobyt nějak tvůj názor na to, co chceš v životě dělat?

Určitě! Důkazem budiž moje přihlášky na vysokou, které čítají hispanistiku, portugalštinu a španělštinu v mezinárodní komunikaci. Pokud bych se na jeden z těchto oborů dostala, měla bych navíc opět možnost odjet na rok studovat do Chile. Já myslím, že každý, kdo okusí hispánský jazyk a kulturu, tak podlehne.

Jaký byl návrat? Jak ses srovnávala třeba s o rok mladšími spolužáky?

Ten návrat byl poměrně tvrdý, protože se vrátíte domů a očekáváte, že všechno bude jako dřív, jenomže všichni už se někam posunuli. Jsem zpátky rok a půl a s lidmi, bez kterých jsem před Chile nemohla být, si už najednou nemám co říct. Každý jsme někde jinde a s někým jiným. Nejdřív jsem neustále seděla u Skype nebo u Facebooku a byla v nepřetržitém kontaktu s kamarády v Chile, ale tím se to jen zhoršilo. Pokud někam člověk takhle odjede na delší dobu, musí počítat s tím, že po návratu začne od nuly.

A stálo to za to?

Určitě.

Bottom line: Uvažujete, že byste sami odjeli na rok studovat na druhý konec světa?