Jeden svět je především filmový festival. Není ale jen o filmech. V průběh celého měsíce března se ve 33 městech České republiky setkají návštěvníci na různých diskuzích a debatách či na filmových projekcích. Jeden svět je ale především festivalem těch, kteří prosazují a brání ve světě lidská práva. 

Letošním hlavním téma je práce, která je podle ředitelky festivalu Hany Kulhánkové nadčasové téma, který v dnešní době řeší úplně každý. „Jedni jsou s prací nespokojení či jim nic nepřináší. Proč se ale také najdou lidé, kteří práci nemají, a i kdyby ji chtěli, tak je pro ně malá pravděpodobnost, že ji někdy dostanou?“ komentuje výběr tématu ředitelka festivalu. Program filmů je opět velice pestrý. Jejich autoři pochází například ze Sýrie, Ruska, Ukrajiny či Jihoafrické republiky, tedy z míst, kde je jsou pracovní možnosti omezené.

Cenu Homo Homini získala dagestánská právnička 

Slavnostní zahájení festivalu připadlo na 3. března a opět se konalo v kostele svaté Anny na Pražské křižovatce. Kromě otevření celé přehlídky bylo na programu také předání ceny Homo Homini, jediné české mezinárodní lidsko-právní ceně. Každoročně ji získávají lidé nebo skupiny, které se výrazně zasloužili o prosazováních lidských práv ve světě. Letošní rok cenu získala dagestánská právnička Sapijat Magomedovová. Ta se snaží upozornit na poměry na území Dagestánu a Čečenska.

„V Dagestánu je velice lehké zabít člověka,“ říká žena, která byla často i zbita svými nepřáteli jen kvůli tomu, že bránila práva žen. Jaké to je, snažit se jako žena v tomto regionu pracovat, divákům přibližovala nejen její emotivní několikaminutová výpověď, ale i dvanáctiminutový film.

Festival představí i bezpráví na Kavkaze nebo lásku ke Kubě 

Dalším nominovaným byl film Svědectví ze severního Kavkazu, který měl premiéru před třemi týdny ve Švédsku, protože jej připravila švédská nezisková organizace, přibližuje tři obyvatele Kavkazu, kteří ale vypovídají za všechny, kteří na Kavkazu žijí. Právníka, kterého zbili, ženu, které k smrti umučili malého syna a muže, kterého postřelili, když šel z práce. Nikdo důvod, proč se toto děje neřeší a často se stane, že policie a soudy spolupracují s viníky – vrahy, a často jimi také jsou. I toto je jedno z témat, na které se snaží právnička Magomedovová upozornit a změnit je přesto, že jí jde opětovaně o život. Mezinárodně uznávanou cenu ji předával ministr pro lidská práva Jiří Diensbier (ČSSD) a Štěpán Pánek z Člověka v tísni, který celou akci pořádá a zaštiťuje. 

Mezi dalšími nominovanými na cenu Homo Homini byl film o třinácti politických vězních na Kubě. Ti přestože mohli svou rodnou zemi opustit a emigrovat, tak v ní zůstali a i přes několikaleté věznění jsou jí i nadále věrní. Třetím nominovaným byl dokument od zahraničních novinářů a dokumentaristů, kteří mapují situaci v Sýrii a nejednou se ocitli v život ohrožující situaci.

Prahu navštívil i novinář z The Economist

Jedním z významných zahraničních hostů byl editor a novinář Edward Lucas z britského týdeníku The Economist. Ten se ve svých článcích specializuje na východ, především na Ukrajinu a Rusko. Popsal tak svůj názor na současnou kritickou situaci v těchto zemí. Jeho více jak desetiminutový proslov byl ale v angličtině a pro některé návštěvníky tak bylo poměrně náročné jej dlouho sledovat. Slavnostním zahájením festivalu Jeden svět provázela Daniela Šinkorová. Herečka známá především z českých seriálů odvedla docela slušný výkon, její největší slabinou ale bylo, když do mikrofonu hovořila v době, kdy se kostelem rozléhal potlesk. Nebylo tak slyšet ani slovo, což by mohlo moderátorce, jejíž to nebyla první moderátorská akce, dojít. Celý večer ale otevírala a zároveň i uzavírala zpěvačka Tonya Graves a pianista Jan Adr, kteří se postarali o hudební doprovod.

Bottom line: Festival dokumentárních filmů jeden svět začal 3. března, v Praze končí o 14 dní později. Poté se přesune například do Benešova, Brna, Opavy, Děčína, Chrudimi a dalších měst. Celkem se zastaví ve 33 městech. Na konci měsíce doputuje až do Bruselu a slavnostně se zakončí 2. dubna také v Bruselu.