Ačkoli jsou uniformy na školách především záležitostí kultury zemí jako Anglie či Japonsko, v posledních dvaceti letech se o nich diskutuje i v oblastech mimo tuto tradici. Polsko na krátkou dobu zavedlo opatření v roce 2007, v Česku bílé košile oblékli poprvé na státní škole v Praze před dvěma lety. Argumenty pro jejich zavedení jsou však stále nejasné. 

Tradice školních uniforem pochází z Anglie, kde byly poprvé zavedeny v 16. století za Jindřicha VIII.; rozšířily se však až na přelomu století 18. a 19. Po zkušenostech z výměnného studijního pobytu v první polovině 20. století, přenesla japonská císařovna tradici i do země vycházejícího slunce.

Zatímco v Británii mělo jednotné oblečení zamezit útlakům a násilnostem mezi bohatšími a chudými žáky, v Japonsku je uniformita celkově spojena s východní kulturou a mentalitou. Obě východiska odrážejí i argumenty dnešní: většinou, pokud je někdo pro, tak z důvodu sociálních rozdílů, pokud proti, tak kvůli potlačení individuality.

Prostředek proti šikaně

Uniformy mohou být také vnímány jako prostředek k regulaci nevhodného chování, například v USA. Nadšený názor, dle kterého zavedení uniforem snížilo kriminalitu ve školách o 76 % a rovněž užívání drog mezi studenty, však zpochybnil svou studií na konci 80. let sociolog David L. Brunsma.

Upozornil na to, že v době zavedení stejnokrojů škola mimo jiné změnila osnovy, a na základě pečlivého porovnání statistik ukázal, že neexistuje vzájemný vztah mezi uniformami a změnou v chování studentů – leda v chování učitelů, kteří takto oblečené studenty vnímají jako slušnější a chytřejší.

Specifické oblečení jednotlivých škol v Americe má také zabraňovat vniknutí cizích studentů na území školy. Výpovědi studentů ozřejmují i psychologický dopad, jak pozitivní, tak negativní. Na jednu stranu se studenti v uniformě cítí výjimeční a reprezentativní vzhled jim dodává sebejistotu. To může obzvlášť v pubertě podpořit zařazení do skupiny. Na druhou stranu v období, kdy hraje tak významnou roli vytváření vlastní individuality, může nemožnost prezentovat se hned na první pohled něčím „jedinečným“ vyvolávat přecitlivělost a problémy.

Momentálně funguje v některých amerických státech kompromis takzvaných „dress codes“, kdy studenti mají na výběr z různých barev. To má vyjít vstříc stížnostem ohledně potlačování individuality. V Evropě byly uniformy pro Itálii a Německo kvůli historickému významu černé a hnědé barvy naopak vždy zapovězené.

Pro konzervativní Polsko, které v roce 2007 ustanovilo zákon o zavedení školních uniforem do státních i soukromých škol, byla impulsem sebevražda vyzývavě oblečené studentky, kterou spolužáci svlékli a video, v němž předstírají její znásilnění, vyvěsili na internet.

Opatření mělo zamezit podobným incidentům, ovšem protože kromě vlastního oblečení zakazovalo žákům i používání mobilních telefonů a fotografování v prostorách školy, bylo v dalším volebním období zrušeno.

V Česku uniformy tradici nemají 

U nás se uniformy týkají jen několika málo soukromých škol. V roce 2012 je zavedla státní Základní škola Františky Plamínkové na Praze 7 z důvodu potlačení sociálních nerovností. Další pokus, v Koberovech na Jablonecku, ztroskotal po finanční stránce: městská část hradila pouze první várku uniforem a druhý rok, kdy z nich děti vyrostly, je již museli pořizovat rodiče. Některým dětem také například vadilo, že přijdou o oblíbený kus oblečení, a to v tak důležitý okamžik, jako je první školní den.

Ředitel školy v případě hlavního argumentu, proč nechal uniformy na své škole zavést, připustil, že oblečení není jediným ukazatelem socioekonomického statusu rodin, přesto je tím prvním, čeho si děti všimnou. Psycholog Václav Mertin na druhou stranu právě z tohoto důvodu považuje uniformy jen za částečné řešení – nehledě na to, že se jedná pouze o košile a mikiny, a zbylé oblečení tedy může být rovněž stigmatizující. 

Národní parlament pro děti a mládež výzkumem v několika českých městech zjistil, že když už by se jednotné oblečení ve školách mělo zavádět, tak i pro střední stupeň, a ne jen pro základní, jako doposud. Nejčastějším důvodem jsou přitom reprezentativní účely. Stejnokroje by měly zvednout prestiž školy a kulturu oblékání. Většina dotázaných se ovšem vyslovila proti zavádění uniforem nebo na problém neměla jasný názor. 

Důležitým faktorem je také kultura. Anglie má více než stoletou tradici s jednotným školním oblečením i školstvím celkově, Japonsko přejatý evropský model začlenilo do skupinové mentality, v níž jsou děti vychovávány již od školky a představa docházky v klasickém oblečení pro ně ani není možná. Existují zde i muzea klasických „sérá fuku“ pro dívky a „gakuran“ pro chlapce. V Česku nic obdobného nebylo ani není.

Bottom line: Jaký je váš názor na uniformy ve školách? Měly by se zavést i u nás?