Ukrajinská krize: Hrozí Česku nedostatek ruského plynu a ropy?

Může se nyní podobná situace opakovat a hrozí Čechům nedostatek paliv? Může, nicméně energetická bezpečnost se v minulých letech těšila v rámci agendy českého ministerstva průmyslu i politik EU značné důležitosti a v kombinaci s dlouhodobou politikou diverzifikace dodávek surovin, kterou zahájila již Klausova vláda v 90. letech, či rozšířením zásobníků strategických rezerv by tak případný výpadek toku paliv z Ruska přes Ukrajinu neměl bezprostřední fatální následky.

Doprava ropy do ČR je v současné době realizována skrz ropovody Družba (58,5 %), který dovádí ropu z ruských ložisek na Sibiři skrz Ukrajinu, a IKL (41,5 %), jenž dodává do Česka arabskou ropu. Význam Družby pro ČR přitom dlouhodobě klesá právě ve prospěch IKL a se svou maximální kapacitou až 11,5 milionů tun ročně by tento ropovod mohl v případě potřeby pokrýt celou spotřebu ČR, čímž se země stává relativně nezávislou jak na tranzitní Ukrajině, tak na ruské zdrojové základně. Velmi důležitou roli v krátkodobém horizontu hrají rovněž státní sklady ropy v Nelahozevsi, které mohou v případně akutní potřeby zásobovat českou spotřebu na více než 90 dní.

Ruská těžební plošina Sachalin-2. Zdroj: http://interfaxenergy.com/

I v případě dodávek plynu bylo v minulých letech možné pozorovat značný pokrok. Na začátku roku 2013 byl zprovozněn plynovod Gazela, který napojil Česko na severní cestu ruského plynu skrz dno Baltského moře do Německa (plynovodem Nordstream). Česká závislost na ruském plynu ve výši zhruba 78 % celkové spotřeby (zbytek může být dopravován z Norska) se Gazelou sice nesnížila, nicméně v případě odříznutí zdrojů proudících skrz Ukrajinu by bylo možné tento výpadek pokrýt právě severní cestou.

Horší situace by nastala v případě kompletního odříznutí EU od ruského plynu a ropy. Maximální kapacity ostatních produktovodů by nestačily pokrývat výpadek spotřeby nejen v ČR, ale i v mnohých dalších evropských státech. U ropy by pravděpodobně následoval nárůst cen jak na světových trzích, tak lokálně i v ČR, kde by byl násoben zvýšenou konkurencí mezí jednotlivými státy o kapacity ropovodů, akutní nedostatek této suroviny by nicméně nejspíše nenastal.

Výpadek zdrojů plynu by pro EU i ČR znamenal mnohem vážnější problém, jelikož na rozdíl od ropy existují jen omezené možnosti alternativních dodávek. Krátkodobě by sice ČR díky zásobníkům plynu, které pokrývají mezi třetinou až polovinou české roční spotřeby, byla schopná výpadek kompenzovat, nicméně pokud by měl výpadek trvalejší charakter, neexistují v současné době v Evropě dostatečné kapacity, jak ztrátu nahradit. Nejen česká ekonomika by se tak dostala do vážných problémů, včetně například omezování průmyslové výroby. Z dlouhodobého hlediska se tudíž snižování závislosti na ruském plynu jeví jako další rozumné směřování české energetické politiky.

Na druhou stranu je třeba říci, že komplexní a dlouhodobý výpadek ruských dodávek je velmi nepravděpodobný, jelikož ruská závislost na evropských platbách za suroviny je rovněž významná, a zejména v případě Německa si Rusko jen stěží může dovolit přijít dlouhodobě či dokonce trvale o jednoho ze svých nejexkluzivnějších zákazníků.

Marek Hrdina působí v think-tanku Evropské hodnoty jako stážista specialista se zaměřením na energetiku.