Efektivnější struktura pro Komisi

A more effective structure for the Commission

Fabian Zuleeg; European Policy Centre

 

Nové složení Evropské komise (EK) od podzimu tohoto roku bude mít zásadní vliv na další směřování Evropské unie (EU) v následujících letech. Odhlédneme-li od otázky, kdo získá jaký post, dává tato výměna zároveň příležitost zamyslet se nad samotnou strukturou EK.

Současná struktura Komise má dvě zcela zásadní slabiny. Tou první je, v souvislosti s rozšiřováním EU, zvyšující se počet komisařů, z nichž každý disponuje značnou autonomií v rámci své gesce. To může vést například k nesouladům až protichůdným stanoviskům mezi jednotlivými komisaři a zároveň k nejasnostem ohledně směřování EK jako celku. Druhou slabinou je pak konflikt mezi politickou funkcí EK, která bude po letošních volbách do Evropského parlamentu ještě posílena, a její rolí nezávislého regulátora a arbitra v otázce aplikace evropského práva a v hodnocení rozpočtových politik členských států.

Autor studie se důkladně věnuje prvně zmíněné slabině, tedy nevyhovující struktuře EK. Navrhuje takovou změnu, která bude založena na již existující struktuře. Měly by být vytvořeny tematické skupiny komisařů, v jejichž čele by stál místopředseda EK, který by měl za úkol jejich činnost koordinovat. Je zároveň nezbytné, aby pravomoci místopředsedů přesahovaly jejich koordinační činnost a aby tito lidé měli možnost činit, ve spolupráci s předsedou EK, zásadní rozhodnutí o dalším směřování Komise. Pouhé vytvoření nových postů by však spíše než k racionálnější podobě EK vedlo jen k navýšení počtu komisařů. Je tedy nezbytné přistoupit i k redistribuci kompetencí a slučování pozic tak, aby se počet komisařů opět snížil k dvaceti osmi.

 

Odpovědnost Evropské centrální banky: Jak můžeme zlepšit měnový dialog?

European Central Bank accountability: how the monetary dialogue could be improved

Grégory Claeys, Mark Hallerberg a Olga Tschekassin; Bruegel

 

Takzvaný měnový dialog je pravidelné kvartální jednání mezi Hospodářským a měnovým výborem Evropského parlamentu (ECON) a prezidentem Evropské centrální banky (ECB). Slouží jako smluvně zakotvená kontrola ECB prostřednictvím jediné přímo volené instituce Evropské unie (EU).

Vzorec jednání je ovšem téměř vždy stejný. Skupina expertů navrhne výboru ECON dvě témata. Prezident ECB se k nim v rámci své úvodní řeči vyjádří a následuje prostor pro otázky poslanců. Jednou ročně je podobně postupováno i na plenárním zasedání Evropského parlamentu (EP) při výroční zprávě ECB. Zaběhnutý model je hodnocen veskrze kladně. Dozajista lze ovšem zlepšit informovanost a mediální obraz z jednání ECONu. Zápisy ze schůzí musí být zveřejňovány rychleji než nyní. Pokud by navíc otázky poslanců na prezidenta ECB mířily podobným směrem, docházelo by pravděpodobně i k zásadním prohlášením o plánované politice centrální banky, což by mohlo působit jako magnet na média a větší pozornost by pak přispěla k širší demokratické kontrole instituce.

Ve srovnání s americkým FEDem či britskou Bank of England jsou pravomoci EP vůči centrální bance nejmenší. Nemůže ji sankcionovat za nedodržení cílů ani reálně zasahovat do složení představenstva. Měnový dialog je nicméně pro ECB respektovanou platformou. V horším světle se jeví rozhodovací procesy a jednání uvnitř samotné banky. Například hlasování Rady guvernérů, kde zasedají i zástupci centrálních bank zemí eurozóny, je přísně tajné. Důvodem je snaha vyhnout se prosazování čistě národních zájmů. Aby se postup změnil k demokratičtějšímu, stačí pouze zveřejňovat statistiky hlasování, a to bez konkrétních jmen.

A jak by měl ECON postupovat ve vztahu k budoucím politikám ECB? V současnosti se zvažují dva typy stimulace trhu centrální bankou: určitá forma nepřímé intervence, tzv. „forward guidance“ nebo přímější nákupy aktiv a dluhopisů („kvantitativní uvolňování“). Soustředění se na relevantní a vážná témata v ECONu i na půdě pléna EP může v diskusi poslanců vyvolat spory a pozornější projednání ekonomických témat. Taková pozornost pak na trh působí pozitivně. Aktuální je taktéž posilování centrální banky prostřednictvím Jednotného mechanismu dohledu (SSM). Samostatná rada SSM se bude několikrát ročně účastnit jednání Hospodářského a měnového výboru a předstoupí i před plénum. ECON by ale měl mít v potenciálním střetu měnových politik ECB a SSM (evropská a národní úroveň) větší kontrolní kompetence a širší diskuse na toto téma je rozhodně žádoucí.

 

Rozpočty obrany členských států EU: Demilitarizace Evropy?

Defence budgets: Europe's Maginot moment?

Olivier de France; European Union Institute for Security Studies

 

Jednotlivé členské státy Evropské unie (EU) v současnosti čelí jak tlakům na snižování prostředků vyčleněných na obranu, tak vzrůstajícím nákladům na udržování akceschopných ozbrojených sil. Na které části resortu lze ušetřit? Kde bude případná mezera neškodná? Odpovědí je samozřejmě, že nikde. Pokud se oslabí jedna část systému, podepíše se to na systému celém. Podobně jako u Maginotovy linie, francouzského pevnostního systému, který byl budován mezi světovými válkami, ale nikdy nebyl zcela dokončen. Právě kvůli mezerám v systému a nedostatečné podpoře ze strany francouzských pozemních vojsk a dělostřelectva byl celý systém neefektivní, přestože některé pevnosti se bránily až do podepsání kapitulace.

Další riziko, které souvisí se snižováním rozpočtu obrany, je, že pokud je podfinancovaný resort obrany, potom je podfinancovaný i zbrojní průmysl, a jakmile Evropa jednou ztratí v tomto odvětví konkurenceschopnost, bude velmi těžké ji znovu získat zpět a historie nám neustále dokazuje, že je to právě přítomnost kvalitního zbrojního průmyslu, která odlišuje země, které mezinárodní prostředí utváří a země, které se musí tomuto pořádku podrobit.

Podle nejnovějších dat bude do roku 2015 poprvé v historii společný rozpočet obrany zemí NATO tvořit méně než polovinu celkových výdajů všech zemí světa. Čína vynaloží na obranu tolik jako Francie, Německo a Velká Británie dohromady a rozpočty obrany Číny a Ruska společně převýší celkové výdaje na obranu všech zemí EU. Přestože zvětšování podílu resortu obrany na státním rozpočtu automaticky neznamená zlepšení stavu ozbrojených sil, dostatek prostředků je toho základním předpokladem. Jediná další varianta je pak hlubší spolupráce členských států Unie. Proto by si představitelé osmadvacítky měli co nejdříve ujasnit to, jestli jsou ochotni utrácet za obranu v budoucnu znatelně více anebo se vydají cestou těsnější spolupráce s ostatními státy EU.

 

Britská Labouristická strana čelí dilematu, zda nabídnout referendum o EU

The UK's Labour party faces a conundrum over offering a referendum over EU.

Simon Usherwood; LSE European Politics and Policy Blog

 

Pokud by se zprávy, že Labouristé nabídnou referendum o pokračování v Evropské unii, zakládaly na pravdě, znamenalo by to směrodatný posun v britské politické debatě. Zatímco například v referendu o přijetí eura se hlasovalo o něčem novém, nyní by se de facto hlasovalo o statu quo.  Eventuální závazek Labouristů je důležitý, neboť po květnových volbách v příštím roce se zřejmě stanou vládnoucí stranou, což si pravděpodobně uvědomuje i David Cameron. Ten se ve svém projevu v lednu loňského roku vyslovil pro referendum, které by se mělo konat v první polovině funkčního období nového parlamentu.

Tímto krokem vytvořil tlak na předsedu Labouristů Eda Milibanda ze své vlastní strany i ze strany médií. Miliband navíc nedokázal reflektovat rozdíly mezi svojí a Cameronovou pozicí. Pro většinu voličů však otázky spojené s EU nejsou prioritou. Podle průzkumu společnosti IPSOS Mori se veřejnost zajímá spíše o témata zaměstnanosti, vzdělání či zdravotnictví. V případě, že by Miliband nabídl referendum ve stejném termínu jako Cameron, zadělal by si na problém, že by ve druhé polovině svého funkčního období musel řešit především problémy spojené s vystoupením z EU a nemohl by se zaměřit na prosazování vlastní politiky.

Priority britského elektorátu se nemění, tak proč by měl Miliband otázku referenda vytahovat? Labouristé si musí vybudovat příznivou pozici před národními volbami. A právě téma budoucnosti Spojeného království v EU by mohla převzít Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP). Vágní slib referenda by pak umožnil Labouristům soustředění se na důležitější oblasti. Nicméně i kdyby Labouristé vybírali slova sebepečlivěji, ze strany euroskeptiků i Konzervativců se budou ozývat hlasy požadující striktní termín referenda. Pokud by ho Miliband odmítal, musel by si pro to najít velice dobrý důvod.

 

Ženy v Evropě: Za rovnost v nově zvolených institucích Evropské unie v roce 2014

Women’s Europe: for parity in the newly elected institutions of the European Union in 2014

Pascale Joannin; Robert Schuman Foundation

 

Postavení žen v Evropě je ve srovnání s jinými oblastmi ve světě vysoké, přesto však procento jejich zastoupení v politice a podnicích není uspokojivé. Tradice zastoupení žen v politice není mimo Skandinávii příliš hluboká. Stále však platí, že zastoupení žen v institucích Evropské unie (EU) je vyšší, než je tomu v národních vládách a parlamentech členských států. Kromě kancléřky Angely Merkelové jsou v současnosti v Evropě pouze tři premiérky a jedna prezidentka (Litva). Má-li tedy Evropa jít světu příkladem, proč nevyužít roku 2014, kdy dojde k výměně klíčových postů v evropských institucích.

V EU dojde letos k výměně čtyř vedoucích postů, přičemž právě dva z nich by mohly být obsazeny ženami. Například na pozici předsedy Evropského parlamentu (EP) se od roku 1979 vystřídaly pouze dvě ženy. Předpokladem je, že předsedou Evropské komise (EK) se stane muž, proto by se dle autora mělo více žen objevit také v EK. Vzhledem k tomu, že má EU od roku 2013 sudý počet členských států, bylo by nyní jednodušší aplikovat rovnost zastoupení v Komisi, tedy 14 žen a 14 mužů. Pokrok zaznamenáváme v EP, kde se počet zastoupených žen ve srovnání s minulostí stále zvyšuje (nyní 36 % žen), naopak málo žen je stále zastoupeno v Radě EU.

Aktuálním tématem je také zastoupení žen v podnicích a jejich správních radách. V současnosti dochází ke spontánnímu zvyšování obsazování postů ženami v podnicích, například ve Velké Británii a Francii, v některých státech tomu napomohly kvóty (například Norsko). Dle autora dosahují země, které zavedly kvóty, pozitivních výsledků, ostatní země se jim však pomalu přibližují.

Do budoucna očekáváme v Evropě – a konkrétně v EU – větší zapojení žen v politice i v podnicích. Postupná feminizace se dotkne všech sektorů, nevyjímaje sektor bankovní. Situace v Evropě stále není uspokojivá, porovnáme-li však Evropu s procenty zastoupených žen jinde ve světě, je Evropa v této oblasti jasným vítězem.

 

Vyjednávání obchodních pravidel mezi Spojenými státy a Evropskou unií: Co je v sázce?

US-EU trade negotiations: what is at stake?

Federico Steinberg; Elcano Royal Institute

 

Poslední dvě staletí se nesla ve znamení ekonomické dominance severoatlantické civilizace. Od 90. let minulého století však můžeme pozorovat vrůstající význam rychle se rozvíjejících ekonomik asijských, latinskoamerických a některých afrických zemí, který postupně posouvá těžiště světové ekonomiky z atlantického prostoru směrem k Pacifiku. Jedním z možných nástrojů, jak tento trend zvrátit, je uzavření Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), které by mělo prohloubit a uvolnit již tak intenzivní a do jisté míry liberalizované obchodní vztahy mezi Spojenými státy a Evropskou unií (EU).

Jednání o tomto velmi ambiciózním projektu bylo zahájeno v červenci 2013 s cílem odstranit obchodní bariéry tarifního i netarifního charakteru, které zvyšují transakční náklady, a tím redukují ekonomickou efektivitu vzájemného obchodu. TTIP by však nemělo být pouze prostředkem negativní integrace, naopak by mělo zavést i nová pravidla, kterými se budou obě strany řídit. Podle zveřejněných odhadů přinese uzavření této dohody 214 miliard eur ročně (119 ve prospěch EU a 95 ve prospěch USA), přičemž celkový objem obchodu se v případě EU zvýší o 6 % a v případě USA o 8 %. Největší předností celého projektu je generování významných příjmů bez jakýchkoliv nákladů na veřejné rozpočty. To ovšem neznamená, že jde o všemocný nástroj, který vyřeší současné problémy Evropské měnové unie.

Autor upozorňuje, že hlavním důvodem k uzavření TTIP nejsou veřejně zdůrazňované a vyzdvihované pozitivní ekonomické efekty, nýbrž geopolitické zájmy USA a EU. Jde o reakci na opakované zpochybňování legitimity amerického a evropského modelu a oslabování jejich vůdčích pozic ve světě. Obě strany se tak snaží nepřímou cestou nastavit a ukotvit nová pravidla mezinárodního obchodu, která by lépe odpovídala jejich vlastním hodnotám a zájmům, a napomohla tak k obnovení jejich dominantního postavení. Hlavním rizikem celého procesu je hrozba odmítnutí nastavených pravidel novými ekonomickými velmocemi, což by v konečném důsledku vedlo k vytvoření dvou rivalitních obchodních bloků a k nežádoucímu oslabení Světové obchodní organizace. 

Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou, vydané v uplynulém týdnu. Seznam 54 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

 

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.