Necertifikované vzdělání jako pomocník při hledání práce či pro přihlášku na školu

Přemýšlíte, kam a zda vůbec napsat do svého životopisu informace o zkušenostech získaných mimo vzdělávací instituce? Začínající projekt Veriod nabízí svým uživatelům sběr digitálních verifikačních odznaků, díky nimž mohou prokázat například svým potenciálním zaměstnavatelům absolvování kurzu nebo nabytí necertifikovaného vzdělaní, a usnadnit jim tak výběr při hledání nového kompetentního pracovníka. Do projektu se zapojí i společnost SCIO. 

Letní škola, dobrovolnická činnost, stáž v novinách, to vše jsou zkušenosti pro náš život cenné, avšak nedosáhneme jich sezením ve škole. Často nám mohou pomoci rozšířit si obzory, získat hodnotné rady a připomínky, a hlavně být kvalifikovanějšími ve svém oboru. A právě proto vzniká projekt Veriod, jehož cílem je rychle a jednoduše potvrdit kompetenci daného člověka, případně usnadnit zaměstnavateli výběr z uchazečů.

Verifikační odznaky mohou sbírat i děti. Podle Dalibora Naara, zástupce projektu, je získávání odznaků pro děti velmi motivující, protože nabývá stejného významu jako známky, kterými jsou hodnoceny ve škole. Navíc je mohou uplatnit později, až se budou hlásit na školu či shánět práci.

SCIO je projektu nakloněno

Projekt vznikl zhruba před třemi lety původně v USA a v České republice se v současné době nachází v testovací fázi. V zahraničí jej využívá řada organizací, institucí, webů, e-learningových portálů, muzeí i státních univerzit.

V Česku se chce do projektu zapojit i společnost SCIO, která zajišťuje přijímací testy na středních a mnoha vysokých školách. Každý, kdo dosáhne v Národních srovnávacích zkouškách určitého percentilu, obdrží digitální odznak.

Každý odznak je jedinečný. Nese specifické informace o tom, kdo a za co jej udělil. Na stránkách projektu se stačí zaregistrovat a následně vám bude vytvořen osobní profil, na němž si ostatní mohou prohlédnout vaše odznaky, stejně tak jako za co vám byly uděleny. Lze je také zveřejnit na sociálních sítích jako Facebook, Google+ nebo LinkedIn.

Dílčím záměrem projektu je například pomoci neaprobovaným učitelům, kterým by odznaky mohly posloužit jako pomocná ruka při hledání místa. Dnes se klade stále větší důraz na praxi a Veriod by mohl být vodítkem k tomu, aby se některé kvalifikace certifikovaly.

Kolik odznaků máš, o tolik jsi kvalitnější?

Otázkou však zůstává, je-li skutečně počet sesbíraných odznaků přímo úměrný kvalitativním schopnostem a dovednostem žadatele. Nestane se z nich jenom pouhý byznys, kdy například finančně nezávislejší rodiny zaplatí svým dětem kurzy a stáže, za které získají množství odznaků, a budou potenciálně lákavějšími na trhu práce? A naproti nim budou stát méně digitálně verifikovaní, snad i povolanější, avšak bez odznaku? A co na to vysoké školy? Kde bereme záruku, že budou zohledňovat hodnotu digitálních verifikačních odznaků?

A za další, nezavání projekt jen materialistickou hříčkou a nevrací nás zpět do dětských let, kdy z nás činí rádoby větší a větší odborníky v závislosti na počtu sesbíraných odznaků?

Projekt zároveň přináší otázku, kdo může verifikovat? V podstatě kdokoli, kdo se do projektu zapojí. Ve výsledku může být tedy verifikována téměř jakákoli akce nebo činnost, čímž uměle získá na důležitosti a my si ji spokojeně vložíme do svého portfolia. Záhy se kolem nás bude pohybovat zvyšující se počet necertifikovaných odborníků hledajících práci a majících pro její získání údajně ty nejlepší předpoklady.

Bottom line: Má nám být neustále vštěpována snaha být tím nejlepším? Jaká je naše motivace kontinuálního soutěžení, a to již od dětského věku?