Jak zkrotit „skrytou polovinu“ rozpočtu ČR?

Vláda udělala první krok ke zkrocení „skryté poloviny státního rozpočtu“. Minulé pondělí schválila nařízení, podle kterého ministři už nemohou jmenovat zástupce do dozorčích rad státem vlastněných podniků jen tak libovolně. Zařadila také do legislativního plánu zákon ke stejnému problému. Bylo to i na naléhání Rekonstrukce státu, přesto je třeba být opatrní k novinovým titulkům o „konci trafik“. Je to cesta dobrým směrem, ale konkrétní mapu, jak skutečně ovládnout „skrytý rozpočet“, zatím vláda v ruce nemá. Bude v ní záležet na každém detailu, nejde totiž o málo.

První indicie - návrh na tříčlený výbor, který má na nominace dohlédnout - nejsou nadějné. Ukazují, že spíše než o zkvalitnění nominací, jde vládě hlavně o to, aby se na nich shodli zástupci všech koaličních stran  a nikdo si neuzurpoval příliš velkou moc. Toto je zatím poměrně daleko k cíli, který se snaží Rekonstrukce státu prosadit.

Tajný rozpočet

Státem, kraji a městy vlastněné firmy, jak spočítal zIndex, mají roční výdaje zhruba 680 miliard korun. To je fakticky více než „viditelný“ státní rozpočet po odečtení mandatorních výdajů. Podle zprávy BIS se staly státní a městské akciovky hlavním kanálem, kudy se odklánějí peníze a kupuje vliv klientelistických sítí. Ne nadarmo se Kolibřík s Mazánkem domlouvali na dozorčí radě dopravního podniku, aby poté mohly z jízdenek putovat desátky na Panenské ostrovy.

Kam chceme dojít je jasné – v dozorčí radě by měli zasednout právníci a auditoři, kteří rozumí řízení podniků a jednají apoliticky. Úplnou depolitizaci se podařilo dosáhnout třeba Švédsku. V české realitě bude úspěch, aby byl v radě alespoň nějaký odborník - Rekonstrukce státu navrhuje minimálně třetinu.

Když organizace Frank Bold (Dříve Ekologický právní servis) začala téma v roce 2011 otevírat, zjistila, že u většiny lidí nevyžadují ani ministerstva, ani města kvalifikaci, anebo ji nezveřejňují. Poté Ministerstvo financí Miroslava Kalouska navrhlo, aby se minimální kvalifikace stanovila a v případě pochyb ji přezkoumal soud. To je poměrně nesystémové a svérázné řešení, ale šlo alespoň o nějaký pokus.

Automat na odborníky

Nejčastější námitka proti vyžadování odbornosti zní, že nelze žádným automatem posoudit, kdo je vhodný odborník a kam se hodí. To je do jisté míry pravda. Proto jakýkoliv návrh musí obsahovat tři prvky: Transparentnost – veškerý proces bude zdokumentovaný a veřejný. Posouzení nominovaných třetí stranou – například komisí, na které se shodne více politických stran, jak je zvykem třeba ve Velké Británii. A minimální požadavky na odbornost.

Vypadá to jako kádrování, ale z bohatých firem tak přestane být píseček jednoho starosty, hejtmana nebo ministra-samovládce. Když se stane výběr formálnější, zvýší se náklady na různé kšeftování s pozicemi. Špatná pravidla pro podniky vlastněné státem anebo obcemi jsou černou dírou pro veřejné peníze i fondy EU. V důsledku klientelismus pokřivuje podnikání a brzdí konkurenceshopnost celé země.

Martin Fadrný, právník Frank Bold, hlavní koordinátor Rekonstrukce státu

Kratší verze článku vyšla v deníku Právo.