Poslanečtí výletníci na Krymu. Co nás to bude stát?

Na Krymském poloostrově proběhlo v neděli 16. března referendum o připojení regionu k Rusku. Pro hlasovalo 96,77 procent obyvatel AR Krym při účasti 83,1 procenta. V Sevastopolu, který je samostatnou územně-správní jednotkou, byly výsledky takřka totožné. Vyhlásit takovéto stachanovské závěry hlasování si v regionu dovolí snad už jen čečenský prezident a bojovník za práva etnických Rusů v zahraničí Ramzan Kadyrov. Že se jednalo pouze o pokus zpětně legitimizovat ruskou anexi části Ukrajiny, není snad ani třeba dodávat.

Jako pozorovatelé se krymského referenda zúčastnili tři čeští zástupci – dva poslanci Stanislav Berkovec (ANO) a Milan Šarapatka (Úsvit) a také exposlanec za ČSSD a starosta Vysokého Mýta Miroslav Soušek. V první řadě je nutné poznamenat, že Evropská unie a všechny státy G7 označily pořádání referenda za protiprávní jak podle ukrajinského, tak i mezinárodního práva. Už to by mělo být pro naše pozorovatele jasným signálem, že by se takovéto mise neměli účastnit, protože tím nejenže podkopávají zahraniční politiku vlastní země, ale také popírají hodnoty, na kterých stojí celá západní civilizace.

V reakci na neprofesionální vystupování některých českých pozorovatelů v průběhu pozorovatelské mise dohlížející na prezidentské volby v Ázerbájdžánu z října minulého roku, připojila Asociace pro mezinárodní otázky do publikace Agenda pro českou zahraniční politiku 2014, která bude představena 31. března, následující doporučení: „Čeští politici by se měli vyhýbat kontroverzním pozorovatelským misím, jedná se například o mise PACE, EP či EAEO. Na pozorovatelské mise by se měli důkladněji připravovat a mít přitom na paměti, že jejich vystupování může mít přímé dopady na obraz ČR v zahraničí. Kromě toho by měli vystupovat v souladu s Deklarací principů pro mezinárodní pozorovatele přijatou OSN roku 2005, která mimo jiné hovoří o tom, že volby jsou příliš komplexním procesem na to, aby stačilo k jejich hodnocení navštívení několika volebních místností v samotný den hlasování.“

Rozeberme si tedy, co udělali čeští pozorovatelé na Krymu špatně:

1. Čeští politici by se měli vyhýbat kontroverzním pozorovatelským misím.

Pokud pomineme to, že se žádný český politik pozorovatelské mise na Krymu neměl vůbec zúčastnit, je třeba zdůraznit, že naši zástupci se pohybovali ve velmi vybrané společnosti. Spolu s nimi tam byl například belgický pravicový extremista Luc Michel, členové radikálně pravicové Svobodné strany Rakouska Johannes Hübner a Johann Gudenus, francouzský extremista a lepenovec Aymeric Chauprade, maďarský nacionalista Béla Kovács či srbský popírač holocaustu SrÄ‘a Trifković. Výjezd českým pozorovatelům zaplatila Eurasijská pozorovatelna pro demokracii a volby. Jedná se o kontroverzní organizaci vedenou Lucem Michelem, která často pomáhá legitimizovat volební procesy v nedemokratických zemích. Milan Šarapatka se alespoň k tomu, kdo jeho cestu platil, hned přiznal, jeho kolega Stanislav Berkovec nejdříve do médií tvrdil, že si vše financoval sám a navíc zřejmě záměrně spletl název vysílající organizace. Šarapatka se domnívá, že není podstatné, kdo jeho cestu platil: "Šlo o to zjistit, jak referendum probíhá. Je lhostejné, kdo zaplatil letenku. Důležité bylo vědět, co se tam děje. Alespoň mně to tak přijde," prohlásil pro MF Dnes. Jeho stranický šéf Tomio Okamura tento argument ještě posunul o úroveň výše, když řekl taktéž pro MF Dnes: "I kdyby to financovalo Rusko, tak by mi to nevadilo. Je to snad nedemokratická nebo problémová země?" K takovémuto hodnocení situace předsedou parlamentní strany, není příliš co dodat.

2. Na pozorovatelské mise by se měli čeští politici důkladně připravovat.

O tom, že čeští pozorovatelé na misi nebyli důkladně připraveni, vypovídá už jen samotný fakt, že se jí zúčastnili. Kromě toho se posléze například Stanislav Berkovec přiznal k tomu, že problematice krymského referenda nerozumí. "Nedokážu posoudit, jestli je to v souladu s ukrajinskou ústavou, ale faktem je, že tam ti lidé řekli svůj názor. Když se rozdělovalo Československo, nikdo referendum neudělal," popisuje svůj názor pro týdeník Týden. Ve zmíněném rozhovoru také Berkovec hledá zajímavé paralely k současné ukrajinské krizi v české historii. "Když půjdete ještě dál, tak v roce 1919 do Podkarpatské Rusi, tak oni také chtěli k nám, k Československu. A proběhlo to tehdy, pokud vím, bez referenda a nikdo neříká, že Tomáš Garrigue Masaryk v tomto ohledu porušil mezinárodní právo," řekl. Srovnávání TGM s VVP nemůže být nic jiného než nepovedená nadsázka.

3. Čeští pozorovatelé by měli vystupovat v souladu s Deklarací principů pro mezinárodní pozorovatele přijatou OSN roku 2005.

Tato deklarace hovoří v kostce o tom, že volební proces je příliš složitý na to, aby ho bylo možné hodnotit na základě pozorování v samotný den voleb a jen v několika volebních okrscích. I v těch nejvíce nedemokratických zemích mají formální stránku voleb velmi dobře zvládnutou a je třeba se zaměřovat na další neformální faktory, které tento proces ovlivňují mnohem více – například omezení možnosti kandidovat, přístup k médiím, zastrašování voličů atd. Naši pozorovatelé na Krymu se bohužel podle jejich výpovědí zaměřili pouze na formální stránku hlasování a zůstali v místě jen nejkratší možnou dobu.

Hlídače tedy zatím nikdo alespoň v Česku nehlídá a ti si dělají doslova, co chtějí. Čeští politici by si měli konečně uvědomit, že svojí účastí v kontroverzních pozorovatelských misích a svým často nevhodným vystupováním narušují obraz České republiky za jejími hranicemi. Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek vnesl do celé situace alespoň trochu naděje, když okomentoval výpravu poslanců na Krym slovy: "Žádal bych poslance, aby si všímali, kdo je kam zve, a aby si dávali pozor, kým se nechávají najmout. Ta otázka, kdo to platí, je podle mě zásadní." Je tedy možné, že po posledním excesu českých pozorovatelů dojde k určité nápravě a bude nad nimi větší kontrola ze strany státu. Dobrá pověst a image se v zahraniční politice buduje dlouhá léta, ale jak ukazuje ostatně i příklad krymské krize, může být nenávratně zničena v řádu dní.

Václav Lídl

Autor je analytikem AMO

Publikace Agenda pro českou zahraniční politiku 2014 bude představena 31. března. Na představení naváže diskuze o české zahraniční politice. Registrace na akci je možná zde.

Follow @AMO_cz