Kdo prchá z Krymu

Pódium na náměstí Lenina v centru Simferopolu, které bylo ještě před týdnem v centru světové pozornosti, bude za pár dní rozebráno. Vlajky v barvách trikolóry nad veřejnými budovami zůstanou. Stanou se jedním z mála viditelných pozůstatků napjatých událostí posledních měsíců; vlaky a nový nápis nad vstupem do budovy krymského parlamentu: Nejvyšší rada republiky Krym.

„Ro-ssi-ja, Ro-ssi-ja, Ro-ssi-ja!,“ ozývá se pod okny studentských kolejí na jinak tiché ulici na okraji města. Po setmění se tu vždy rozštěkají na pár chvil psi. K těm se během posledních dvou měsíců přidaly nepočetné skupinky studentů, vyjadřující vždy několikrát za večer skandováním podporu připojení poloostrova k Rusku. Jejich hlasitost i četnost nicméně v posledních dnech slábne. Podpora „návratu do historické vlasti“ opět ustupuje štěkotu psů. Občas se ještě ozve rána a na obloze nad městem se rozprskne osamělý ohňostroj.

Přesto, že většina lidí stále vyjadřuje v rozhovorech podporu připojení Krymu k Ruské federaci, čím dál častěji jsou na nejrůznějších místech slyšet také ty hlasy, které se ještě nedávno na veřejnosti téměř neozývaly.

„Celé dva měsíce probíhala jednostranná propaganda o tom, jak nám bude dobře, jak se zvednou platy, kolik přijede turistů,“ říká Jevgenie Gorjunova, vyučující na katedře politologie simferopolské Tauridské národní univerzity.„Hodně věcí se může změnit k lepšímu. Kdo však chtěl říct, že se můžou věci změnit i k horšímu, nedostal prostor. Lidi se před hlavněmi samopalů báli mluvit.“

Situace občas působí tak, jakoby se někteří lidé probrali z hlubokého spánku a zjistili, že se ocitli v zemi, která není ani Ukrajinou, ale ani Ruskem. O tom, jestli bylo rozhodnutí přijaté v posledních měsících správné, či špatné, se začíná diskutovat teprve nyní.

Zmatky a odjezdy

Krym je z osmdesáti procent závislý na ukrajinské vodě a elektřině a dodávky mohou při zhoršení vzájemných vztahů ze dne na den přestat. Koncem minulého týdne ohlásil vicepremiér Krymu Rustam Tamirgaliev, že Ukrajina zmenšuje příděl elektřiny poloostrovu na polovinu. Následně byly hlášeny výpadky proudu a některá místa v Simferopolu zůstala potmě.

Jen málokdo tady na Krymu se přitom v současném dění úplně orientuje. V situaci, která je označovaná jako „informační válka“ mezi Ukrajinou a Ruskem, se objevuje množství těžko ověřitelných i nepravdivých informací z obou stran. Hlavním tématem velké části rozhovorů se tak stává potvrzování či vyvracení kolujících informací a také odhady, jak se může situace dále rozvíjet.

V pondělí ráno například začíná hodina angličtiny na univerzitě otázkou vyučující, zdali má někdo informace o včerejším částečném výpadku elektřiny ve městě, případně jestli někoho přímo zasáhl. V krátké debatě se výpadky potvrzují a další dotaz směřuje přímo na jednoho ze studentů, který dojíždí na univerzitu z pevninského města Doněcku. Otázka se týká režimu na hranici mezi Krymem a Chersonskou oblastí sousedící s poloostrovem ze severu.

Některá auta a autobusy, jindy jen jednotlivci, jsou údajně vraceni ukrajinskou pohraniční službou zpět na poloostrov a není jim umožněno projet na Ukrajinu. Nakolik je tato praxe rozšířená a případně proč tak pohraničníci činní, je těžké ověřit. Mezi obyvateli Krymu nicméně vzniká strach z toho, že zůstanou-li na poloostrově, nebudou mít později možnost jej opustit a případně se přestěhovat na Ukrajinu.

Pochybnosti ohledně připojení poloostrova k Rusku se začínají objevovat například se stále citelnějším odlivem mladých lidí. Situace dospěla do stádia, kdy většina zdejších lidí zná alespoň někoho, kdo se kvůli situaci rozhodl přestěhovat, tvrdí Konstantin Tupikov, překladatel a občanský aktivista ze Simferopolu.

„Když už lidé vidí, že kvůli vzniklé situaci odjíždí i jejich známí, často se začnou znovu zamýšlet nad tím, zda bylo odtržení od Ukrajiny správným krokem,“ říká doslova.

Tisková služba Lvovské oblastní administrace zveřejnila v pondělí zprávu, podle níž do té chvíle získalo dočasný pobyt v oblasti 1131 utečenců z Krymu. Dalších 2085 pak o něj prý požádalo.

Pětadvacetiletá krymská Tatarka Elvíra Trairovna pracovala v Simferopolu jako kadeřnice. Do Lvova odjela už měsíc před referendem. Protože však původně přijela jen počkat, než se situace uklidní, mezi žadatele o dočasnou registraci v oblasti nepatří.

„Našla jsem si tu levný hotel a poohlížím se po trvalém bydlení. Zatím si nedokážu představit, že bych se vracela na Krym. Bojím se, že když se tam vrátím, tak už se nedostanu zpět na Ukrajinu,“ popisuje Trairovna svou situaci.

„Jestli zůstane Krym v ruských rukou, tak už se asi nevrátím. Jsem krymská Tatarka a patřím na Ukrajinu, ne do Ruska,“ dodává.

Strachy akademiků

Dlouhodobější problém, který může Krym brzy pocítit, se týká demografické situace. Už v současné době je podle Jevgenie Gorjunove poloostrov „přeplněný penzisty, kteří svou úmrtností zdaleka přesahují zdejší porodnost.“ Krom toho se nedá předpokládat, že by současné dění mohlo přilákat mladé lidi, kteří by situaci změnili. Podle ukrajinského státního statistického úřadu jen za posledních dvacet let klesl počet obyvatel Krymu o téměř 300 tisíc a populace stále stárne, což může mít v budoucnu neblahý dopad na ekonomickou soběstačnost regionu.

„Denně se setkávám s mnoha studenty, kteří vážně přemýšlí nad tím, že opustí Krym. Moje dvacetiletá dcera už odjela do Kyjeva. Jestli se situace ještě zhorší, vydám se za ní,“ říká Gorjunova, nehledě na to, že se má Tauridská univerzita nově stát desátou ruskou federální univerzitou, což teoreticky obnáší větší prestiž i finanční podporu od státu.

Gorjunova považuje za značný problém i to, že se Krym stane sporným územím, uznaným jen některými státy a jinými ne.

„Studenti se budou bát registrovat se na Krymu. Když budou mít v pasu napsané, že žijí na prakticky okupovaném území, můžou mít problém získat víza do těch částí světa, jež zábor Krymu neuznávají. Zavřít si cestu do Evropské unie a Spojených států není to, co by v současnosti většina mladých lidí vyhledávala,“ podotýká.

Ve složité situaci se přitom ocitli i ti studenti, kteří se netrápí otázkou, jestli Krym historicky patří Rusku nebo Ukrajině, či možností vycestování na západ.

„Vždycky jsem plánovala, že si udělám diplom a odjedu do Kyjeva,“ říká Daria Vološena, studentka třetího ročníku filosofické fakulty. „Ale k čemu mi teď bude v Kyjevě ruský diplom? S tím můžu jet tak do Ruska, kde mě nikdo nečeká.“

Podle Konstantina Tupikova zůstává přes všechno řečené většina obyvatel Krymu pozitivně naladěná.

„Lidé jsou rádi, že se Krym stane částí Ruska. Hodně z nich si nejspíš ani pořádně nevšimne, že se něco změnilo. Krom toho jsou všichni stále pod vlivem nadšené kampaně, která probíhala a představovala ruskou volbu jako tu nejlepší a vlastně jedinou možnou,“ říká.

Sám Tupikov se nicméně chystá už koncem týdne následovat většinu svých přátel, kteří během posledních dvou měsíců Krym opustili.

„Turisty tu tohle léto čekat nemůžeme, takže bych se tu neměl čím živit. A potom se asi usadím někde na Západní Ukrajině,“ přemýšlí Tupikov o svých plánech do budoucna.

„Ve volném čase se snažím stejně jako kamarádi o osvětu veřejnosti, promítání filmů s diskuzemi, pořádání přednášek, vyučování angličtiny. Taková sféra činnosti nemá v Rusku úplně živnou půdu. Proto jsme se postupně všichni rozhodli jít tam, kde budeme moci dál dělat to, co nás baví a co nám dává smysl,“ doplňuje Tupikov.