Vize budoucnosti Evropské unie: Loutka, nebo sebevědomé společenství?

Má-li být Evropská unie úspěšná, je důležité se soustředit nejen na aktuální problémy, ale také vědět, jakým směrem by měla směřovat. Názory na možný vývoj EU se liší, a to mezi laickou i odbornou veřejností. Záleží také na tom, jestli jste euroskeptik a volíte cestu co možná nejmenší integrace, či dokonce úplného zrušení eurozóny, nebo jestli v EU spatřujete velký ekonomický i politický potenciál, a raději tak zvolíte krok vpřed k posílení pozice EU. Ať už je však váš názor jakýkoliv, bude ho reflektovat kandidát, kterého zvolíte do Evropského parlamentu. Abyste věděli, jaký kdo zaujímá názor, think-tank Evropské hodnoty věnoval jednu ze série deseti debat právě tématu: Jak vidím EU za deset let? Pozvání k diskuzi přijali Petr Ježek (ANO), Kateřina Konečná (KSČM), Luděk Niedermayer (TOP 09) a Jan Zahradil (ODS).

Petr Ježek svou vizi EU v úvodních čtyřech minutách představil mimo jiné větou: „Podle mého názoru není důvod pro další integraci.“ Daleko důležitější podle něj je klást důraz na stabilizaci. Vysvětlil, že ohrožení stability EU může přijít nejen zevnitř, ale také zvenku, a proto musí být EU ekonomicky silná, aby odolala všem případným tlakům. Kateřina Konečná začala odvážně: „Já bych si přála, aby Evropská unie byla daleko více sebevědomá. Aby nebyla loutkou.“ Toto tvrzení více rozvedla i v druhé části debaty: „Stojím si za tím, že Catherine Ashton je loutkou USA. To, co říká, přece nemůže mít z vlastní hlavy.“ Dále uvedla, že v EU jsou země, které si dokázaly vydobýt své místo na evropském slunci, a že je pro ni nemyslitelné, aby na to doplácely další státy.

Luděk Niedermayer jako bývalý viceguvernér ČNB začal pragmaticky: „Uvádění věcí v život je sice trochu nudné, ale praktické.“ Narážel tím na nová opatření, která, jak říká, se musejí „odpracovat“. EU může být místo, kde se nám bude hezky žít, jen je potřeba k tomu přistoupit zodpovědně a řešit konkrétní věci. Niedermayer je v otázce prestiže EU optimistou – když se bude pořádně pracovat, můžeme být na EU hrdí. Jako poslední svoji evropskou vizi představil Jan Zahradil: „To, jak si přeji, aby EU vypadala, a to, jak bude vypadat, je bohužel úplně něco jiného.“ Zmínil svoji obavu z extremistických nálad ve Francii či z myšlenek Velké Británie o odchodu z EU. V neposlední řadě prý záleží na tom, jaké paradigma vůči EU zaujme Německo. To vše jsou podle Zahradila proměnné faktory a je velmi obtížné předpokládat, jakým směrem se vyvinou, nicméně zcela jistě budou určovat další vývoj Evropské unie.

V reakci na otázku, co by kandidáti dělali s tím, že až 76 % Čechů Evropská unie nezajímá, padla i rozvíjející otázka z publika: „Není přece naše vina, že nepovažujeme volby do Evropského parlamentu za nejdůležitější. To, co potřebujeme, je jasná odpověď na otázku, co je náš národní zájem. Je to přeci společenství ostrých loktů, každý si za něčím stojí. Existuje tedy něco, za čím si, jako za národním zájmem, stojíme my?“ Slova se hned ujala Konečná (KSČM), která řekla, že abychom mohli hájit vůbec nějaký zájem, státy musí mít rovné postavení, jinak to možné nebude. „Jsem pro rovné postavení všech členských států,“ uvedla v souladu se svým komunistickým přesvědčením. Zbytek kandidátů se víceméně shodl na tom, že naše zájmy jsou dost podobné zájmům států podobných České republice, a proto se nám zájmy daří prosazovat. „Formulace národních zájmů je velmi obtížná, neboť jich je několik a často jsou protikladné,“ doplnil Ježek (ANO).

Dalším možným problémem České republiky v souvislosti s EU je komunikace mezi vládou a lidmi v Bruselu. Ježek si pochvaloval, že díky vládnímu angažmá jeho hnutí bude jistě snadné komunikovat s ministry. Na jeho vyjádření reagovala Konečná: „Teď jste mě vyděsil. Myslela jsem si, že vaši ministři budou komunikovat i s nevládními stranami. Ale uvidíme, jak dlouho vaše vláda vydrží, a třeba za chvíli budou další ministři,“ předpověděla možné předčasné volby kandidátka KSČM. Naopak Jan Zahradil (ODS) neměl s komunikací během minulého volebního období problém, pravidelně byly například pořádány snídaně všech 22 europoslanců. „Fungovalo to relativně slušně,“ doplnil.

Je tedy otázkou, zda to „relativně slušně“ bude fungovat i nadále, a jak se na tom budou podílet naši budoucí europoslanci.

Michaela Čejková je stážistkou mediálního týmu think-tanku Evropské hodnoty.