Na český Facebook miliarda nestačí

Kdo chce být miliardářem? Svůj sen o úspěchu a bohatství si i u nás sní stále více začínajících podnikatelů. Nevidí ale, že takový miliardář musí řešit spoustu problémů, co se všemi těmi penězi rozumně dělat. A právě módní technologické start-upy by jim mohly vytrhnout trn z paty. Fond RSJ PE Karla Janečka má pro ně připraveno 300 milionů, skupina J&T 60 milionů, Raiffeisenbank chystá půlmiliardový fond, naposledy pak přihodil stamiliony i KKCG Karla Komárka. Dohromady zatím kolem miliardy a chystají se další. Budou ale mít do čeho investovat?

Velcí investoři z fondů rizikového kapitálu, kteří se loni na podzim sjeli na konferenci Intel Capital do San Diega, odpovídali na otázku, co nám ve střední Evropě chybí, jednoduše: skutečná inovace. Největší úspěchy českého IT v podobě AVG a Avastu se jako start-up daly kvalifikovat ještě tak v době československé federace. Seznam, Mall či Kasa o pár let později. Za úspěšnými projekty posledních let pak stojí hlavně zkušení investoři jako třeba Miton za Slevomatem. A ti se ani netají, že jim rozhodně nevadí jen přenášet úspěšné koncepty ze zahraničí k nám. Nikoliv naopak, jak si právě slibují velcí finančníci.

Dobře zainvestované projekty jako Socialbakers s vlastní půlmiliardou pak trochu nahlodávají pohledem do výsledovky. Jistě, u start-upu je běžné, že jsou v červených číslech. Vyšší náklady na nákup služeb, než vynese jejich prodej, ale není úplně zdravým znamením pro byznys plán jakékoliv rozjeté firmy. Stejně jako tvrzení, že pokud po dvou letech provozu technicky zbankrotujete a zachrání vás nalití dalších peněz od investora, ze kterých přežíváte, je stále v pořádku dávat svůj - jinak opravdu skvělý - produkt zdarma.

Výjimkou jsou samozřejmě třeba Cognitive Security, koupení Ciscem. Jenže ti se přesně řadí do skupiny firem s kořeny v univerzitním výzkumu, podobně jako třeba dobře vypadající Futurelytics. Právě proto chce také Janečkův fond využít již existující vědecké sítě podporované sesterskou nadací. Raiffeisenbank se pak rovnou spojila s Jihomoravským inovačním centrem, které má propojování akademické a podnikatelské sféry přímo v popisu práce. Ani vysokoškolský výzkum ale rozhodně není nevyčerpatelný. U nás pak z podstaty věci nefunguje třetí kategorie start-upů založených na faktickém outsourcingu R&D projektů velkých technologických firem, hlavně ze Silicon Valley.

Je tedy určitě dobrá zpráva, že miliarda ze soukromých zdrojů fakticky nahradí miliardu z EU, kterou měl přinést fond připravovaný ministerstvem průmyslu a v jehož spuštění snad nevěří už ani sami úředníci. Pro nastartování budoucího Facebooku nebo Googlu ale nejsou třeba jen peníze. Těch je podle již ustálených nářků českých startupových investorů na českém písečku dost. Chybí ale právě projekty s globálním potenciálem, říkají. Z druhé strany se zase ozývají stížnosti, že skutečná podpora přijde až ve chvíli, kdy vám firma funguje a už ji vlastně nepotřebujete. První investoři do úspěšných firem se často výrazně podíleli na jejich směřování a nastavení prvních průlomových produktů a marketingu. Mohou právě tohle přinést velké skupiny zvyklé spíše na partnery a projekty ve stylu (ne)slavné Komárkovy spolupráce s RWE nebo tahanic o Sazku?

Velká firma může určitě otevřít hodně dveří. Na příkladu inkubátoru Wayra se ale zatím neukázalo, že by synergie s operátorem nějak zvlášť fungovala v podobě klíčového napojení na pět milionů jeho zákazníků. Tedy kromě pěkného zázemí a slušného PR Telefóniky. Není právě jasné, co může banka nebo dravá skupina dát víc než stamiliony, pokud nechce jen v podstatě kupovat a prodávat patenty a výzkumníky. Na druhé straně se jedná o hodně rizikové investování, dalece se vymykající tradičním strategickým nebo dividendovým investicím i v oblasti IT. Uvidíme tedy, jak se start-upy vejdou investičním ředitelům do jejich kolonek.