Ukrajina: Bankrot jako dědictví Janukovyče

Ukrajina je již několik let v ekonomické krizi. Předchozí vláda prezidenta Janukovyče tuto krizi řešila po svém – tím že ji ignorovala a soustředila se na udržení zdánlivé „stability“ v naději na to, že v roce 2015 bude Janukovyč opět zvolený prezidentem. Centrální banka od roku 2009 udržovala nesmyslně silný kurz, navíc navázaný na americký dolar. Mzdy mezitím rostly velmi rychle a snižovala se konkurenceschopnost ukrajinských exportérů. Aby centrální banka kurz udržela, musela zdražit peníze domácím bankám, takže úrokové sazby na vklady se běžně pohybovaly nad 10% a banky půjčovaly i nejlepším klientům za více než 20% ročně, i když inflace byla v loňském roce dokonce záporná. Tak vysoké úroky samozřejmě odradily skoro všechny normální firmy od investic, zastavil se růst exportu a ekonomika od počátku roku 2012 klesala.

Vláda na ekonomickou krizi reagovala tím, že si začala ještě více půjčovat. Napřed od mezinárodních investorů v dolarech za úrok okolo 6%. Když už jí nikdo ze zahraničí půjčit nechtěl, začala vláda tlačit na domácí banky, aby jí také půjčovaly dolary, za ještě vyšší úrok. Domácí banky však zase tak moc cizí měny neměly, takže centrální banka postupně přicházela o své devizové rezervy, které ji v listopadu loňského roku klesly na 17 miliard dolarů, a pokrývaly tak jen pouhé dva měsíce dovozů (za bezpečné minimum je přitom považováno pokrytí 3 měsíců dovozů, české devizové rezervy pokrývají zhruba 6 měsíců).

Zároveň si ukrajinská vláda půjčovala stále více peněz v domácí měně. Ani tady se do nákupu vládních dluhopisů nikdo moc nehrnul, pomoci tedy musela znovu centrální banka. Ta domácím bankám vždy před aukcí dluhopisů přátelsky „domluvila“ a hlavně pak obratem od bank dluhopisy skoupila, takže prakticky celé zadlužení státu v roce 2013 skončilo na jejích účtech. Dříve se tomu říkalo přímé financování vlády tiskem peněz, dneska tomu říkáme kvantitativní uvolňování, ale princip se nemění. Kromě centrální banky vláda používala všechny možné mimorozpočtové nástroje, takže se zadlužoval dovozce plynu Naftogaz, státní banka na podporu exportu i třeba státní železnice. Ačkoliv schodek rozpočtu samotné vlády nebyl až tak strašný (vloni skončil rozpočet se schodkem 70 miliard hřiven, tj. zhruba 4,5% HDP), skutečný schodek zřejmě dosahoval až dvojnásobku.

V této situaci měl prezident Janukovyč podepsat dlouho připravovanou asociační dohodu s Evropskou unií. Možná si opravdu myslel, že za podpis dostane desítky miliard eur (ještě v listopadu premiér Azarov mluvil o miliardách na podporu pěstování slunečnic na Ukrajině), možná celé dohadování s Evropskou unií jen hrál, aby zvýšil svou cenu. Nakonec ale nabídku EU odmítl a v prosinci uzavřel dohodu s Ruskem, které Ukrajině slíbilo půjčit 15 miliard dolarů a zároveň zlevnit zemní plyn o třetinu, což by Ukrajině přineslo další 4-5 miliard dolarů.

Bude nová vláda na reformy stačit?

Když koncem února Janukovyč a jeho kumpáni zbaběle utekli z Kyjeva a pak i z Ukrajiny, nechali za sebou zemi stojící tváří v tvář bankrotu. Devizové rezervy centrální banky jsou ještě nižší, než byly v listopadu, před dohodou Janukovyče s Putinem. Domácí banky jsou finančně mimořádně slabé, vyčerpané vysokými úroky a současnou ekonomickou krizí. Navíc země si jako celek stále ještě žije nad poměry: schodek na tzv. běžném účtu platební bilance, kde se sčítají dovozy a vývozy zboží a služeb, dosáhl vloni 16 miliard dolarů, tj. více než 9% HDP. Ukrajina se tak stala snad jedinou zemí na světě, která byla zároveň v ekonomické recesi a zároveň se tak prudce zadlužovala v zahraničí.

I z těchto několik čísel je vidět, že dohoda s Ruskem nedávala žádný ekonomický smysl. Patnáct slíbených miliard by možná stačilo ukrajinské vládě na rok 2014, možná dokonce do března 2015, kdy měly být prezidentské volby, ale ekonomickou situaci Ukrajiny jednoznačně zhoršovaly. Dluh Ukrajiny by nadále rostl a vláda by jen dál prodlužovala neúnosnou a zničující ekonomickou politiku. Ukrajina totiž nepotřebuje vyšší dluhy, potřebuje především reformy, které jí umožní platit svoje účty bez nějakých „bratrských“ slev, které, jak známo, nikdy nejsou zadarmo.

Je ale otázkou, jestli na reformy bude mít nová, prozatímní vláda čas. Stále totiž musí splácet předchozí půjčku od Mezinárodního měnového fondu, kterou promrhala Janukovyčova vláda v letech 2009-2010, v červnu bude muset splatit miliardu dolarů zahraničním věřitelům (mezi nimiž je ne nepodstatná část ruských bank) a také musí splácet dolarové půjčky od domácích bank (které by jinak okamžitě zbankrotovaly). Dá se tedy odhadnout, že bez vnější pomoci by se Ukrajina ocitla zcela bez zahraničních rezerv někdy během července letošního roku. To by se samozřejmě nestalo, k bankrotu by došlo mnohem dříve, protože Ukrajinci by začali masově vybírat své vklady, konvertovat je do dolarů a vyvážet ze země. Ve skutečnosti má nová vláda možná měsíc, maximálně dva na to, aby představila kredibilní plán ekonomických reforem, jehož součástí by byl i plán na eliminaci schodku na běžném účtu (zřejmě prudkým snížením dovozů) a snížení schodku veřejných rozpočtů.

Sestavovat takový plán, respektive uvádět ho zároveň ihned do praxe, je mimořádně obtížný úkol i za těch nejpříznivějších vnějších okolností. Takové ale v současnosti Ukrajina čekat nemůže – její velký východní soused naopak dělá všechno proto, aby ji situaci ztížil. O to více by ji měl pomoci soused západní, tedy Evropská unie, včetně Česka.

Vyšlo v březnu v časopise RESPEKT