Rusko: Obr na hliněných nohou

Když v březnu prezident Ruské federace Vladimír Putin slavnostně promlouval k parlamentu, nemluvil jen o Krymu, a o nevděčných Ukrajincích, ale pochválil i ruskou ekonomiku, která je podle něj dost silná na to, aby ji žádné sankce ze strany Západu vážněji nepoškodily. Velká příležitost si žádala velká slova, objektivnímu pozorovateli však nemůže uniknout, že ruská ekonomika je všechno jen ne silná, stabilní a soběstačná. Ekonomické sankce Západu ji jistě nezničí, ale mohly by vážně ohrozit relativní blahobyt ruské střední třídy a možná dokonce snížit absolutní blahobyt nejbohatších Rusů, kteří si v posledních letech koupili byty v Londýně, Monaku a ve Španělsku a jejichž děti studují na soukromých školách v Anglii či ve Švýcarsku.

Ruská ekonomika prožívala nejlepší období v letech 2000 až 2008, kdy rostla o 7% ročně, a zahraniční investoři do Ruska investovali 20 miliard dolarů každý rok v očekávání, že z Ruska se stane standardní tržní ekonomika a jejich investice se tak budou dlouhodobě zhodnocovat. Drtivá většina investic ovšem směřovala do energetického průmyslu, který zažíval jeden z největších boomů ve své historii: když Putin nastupoval do úřadu prezidenta, stál barel ropy 20 dolarů. V červnu roku 2008 stál stejný barel přes 140 dolarů a Rusko se topilo v penězích: státní rozpočet byl v přebytku, mzdy rostly o 30% ročně a devizové rezervy dosáhly 600 miliard dolarů. Investice do ostatních odvětví byly ale mizivé a sotva stačily na obnovu stárnoucího kapitálu. Není divu, ruské firmy a oligarchové vyváželi ročně ze země ještě více, než do ní cizinci investovali: zjevně neměli o budoucnosti Ruska až tak optimistická očekávání.

 Nízké investice (okolo 20% HDP ročně,“normální“ je míra investic okolo 30%, Čína investuje až 50% vytvořeného HDP), zhoršující se demografická situace (v Rusku, ještě před připojením Krymu, žilo o 5 milionů lidí méně než v roce 1990) a zastaralá struktura ekonomiky postupně snížily konkurenceschopnost ruských výrobců, takže dovozy do Ruska se od roku 2000 do roku 2008 zvýšily pětinásobně, zatímco vývozy vzrostly jen o 40%. Rusko dnes vyváží v drtivé většině jen ropu a zemní plyn (dvě třetiny vývozů), či ostatní suroviny a chemikálie (dalších 15% vývozů). Výroba složitější produkce se snižuje (Rusko nevyrobí více než 10 civilních letadel ročně), nebo je zcela závislá na zahraničních partnerech (automobily, spotřební průmysl).

 S tím, jak se po roce 2008 zastavil růst cen ropy, zastavil se i růst ruské ekonomiky: vloni vzrostl HDP jen o 1,3% a průměrný růst od roku 2009 je méně než 1% ročně. Rychle rostoucí dovozy také snížily přebytek na běžném účtu a federální rozpočet je od roku 2009 ve schodku, i přes to, že polovina příjmů pochází z odvodů z těžby a prodeje ropy. Zatímco v roce 2006 stačila na vyrovnání rozpočtu cena ropy okolo 30 dolarů za barel, letos by byl rozpočet vyrovnaný, jen pokud by se ropa prodávala za 115 dolarů za barel.

 Není tedy přehnané tvrdit, že Rusko promrhalo nejlepší dekádu své moderní historie a v roce 2014 je v delikátní ekonomické situaci. Ekonomický růst se v druhé polovině loňského roku prakticky zastavil. Pokus ruské vlády vytvořit moderní technologický park ve Skolkovu (někdy vážně, někdy spíše posměšně nazývaném ruské „silicon valley“) skončil defraudací více než miliardy dolarů. Což ve srovnání s absurdními 50 miliardami za olympiádu v Soči vlastně ještě nebylo tak špatné. Vysoká míra korupce, nevypočitatelné chování úřadů a neexistence nezávislých soudů vynesly Rusku 124. místo mezi 147 zeměmi sledovanými Světovým ekonomickým fórem.

Když ceny ropy přestanou růst..

Ruská vláda tak stála a stále stojí před obtížným rozhodnutím: dosavadní neformální dohoda s veřejností přestává fungovat – ekonomika neroste, příjmy většiny Rusů stagnují a rubl oslabuje. Odliv kapitálu dosahuje rekordní úrovně: vloni, ještě před ukrajinskou krizí, z Ruska odplynulo o 63 miliard dolarů více než do něj zahraniční investoři investovali, suverénně nejhorší výsledek v historii, opakované pokusy oživit růst pomocí direktivních zásahů selhávají a byrokracie je čím dál nepřátelštější vůči soukromému sektoru.

 Loňský rok byl špatný, ale letos se důvěra investrorů – domácích i zahraničních – definitivně vytratila. Investice dále klesají, kdo může, přesouvá své peníze buď do dolarů, či ještě lépe do zahraničních bank: podle odhadů ruské vlády odplynulo za první tři měsíce z Ruska 70 miliard dolarů, to jest více než za celý loňský rok! Od začátku roku ztratil rubl 10% své hodnoty vůči dolaru, ačkoliv centrální banka utratila za intervence na podporu rublu 40 miliard dolarů. Centrální banka také zvýšila své úrokové sazby o 1,5%, zvýšila limit na kurzové intervence a slíbila podpořit ruské banky, které mohou mít potíže získat kapitál.

 Z těchto čísel je vidět, jak zranitelná ruská ekonomika je: aniž by platily nějaké výraznější sankce, přišlo Rusko během tří měsíců o více než 100 miliard dolarů, i když zanedbáme propad moskevské burzy o více než 10% během března. Zvláště ruský finanční sektor je pod velkým tlakem: ruské banky jsou podkapitalizované a byly zvyklé si půjčovat, především ze zahraničí – dohromady s velkými korporacemi dluží zahraničním věřitelům více než 650 miliard dolarů.

 Rusko se za posledních 20 let zapojilo do globálního finančního systému a zvyklo si na jeho pohodlí. Ti štastnější, kteří byli blíž ke kohoutkům s ropnými penězi si navíc zvykli cestovat a užívat si kapitalismu v Evropě i Americe. Vracet se zpátky, k primitivní ekonomice sovětského stylu, by bylo pro většinu Rusů těžké a finanční ztráty s tím spojené by byly obrovské. Vládní propaganda nyní na plné obrátky vytváří obraz nepřítele, který bude zcela jistě obviňován ze všech potíží, které ruskou ekonomiku čekají. Je ale otázka, jak dlouho vydrží Rusům národní nadšení, když uvidí, jakou cenu za něj musí platit.

Vyšlo v Respektu, 7.dubna 2014