Je třeba posílit roli ČR v Evropské unii, shodují se kandidátky do EP

Fórum 50 % proto uspořádalo debatu političek, které v květnových volbách do EP kandidují. Dát příležitost výhradně ženským kandidátkám jsme se rozhodli proto, že zastoupení žen a mužů za ČR v rámci EP je značně nevyvážené. Z 22 českých „křesel“ obsadily ženy po volbách v roce 2009 pouhá 4. Chybu nelze hledat jednoduše v tom, že ženy o politiku nemají zájem. Koneckonců je to dobře vidět i při porovnání jednotlivých států EU. Celkově v EP zasedá 36 % žen, nejvyšší zastoupení žen má Finsko (61 %), 2/3 žen má Estonsko, zastoupení 50 na 50 má Slovinsko, Chorvatsko i Malta. Česká republika je se svými aktuálními necelými 23 % žen třetí od konce, méně žen (17 %) má jen Lucembursko a Polsko (20 %).

Nevěřím, že jsou české ženy méně schopné či ambiciózní než ženy z jiných evropských zemích. Zásadním problémem je zejména postoj českých politických stran, které otázku vyrovnaného zastoupení považují za zcela okrajovou a ženy na kandidátkách umisťují – až na čestné výjimky – na nevolitelná místa. I tomuto tématu byl v rámci debaty věnován velký prostor.     

Přizvány byly zástupkyně 6 politických stran, jejichž výběr byl předem mohutně diskutován (i kritizován) na Facebooku. Ačkoli nás to mrzí, není možné, aby se v rámci debaty představily všechny politické strany, kterých do EP kandiduje 38. Jako klíč pro výběr stran jsme zvolili předvolební preference dle výzkumu CVVM. Pozvali jsme proto primárně politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně (s výjimkou Úsvitu, jehož program je v přímém rozporu s hodnotami Fóra 50 %). Možnost vyslat svou zástupkyni nevyužila ODS, místo ní tedy pozvání získala další strana v pořadí preferencí, tedy Strana zelených. V panelu se tedy postupně představily tyto ženy: Kateřina Bocianová (ČSSD), Monika Červíčková (ANO), Marie Jílková (KDU – ČSL), Kateřina Konečná (KSČM), Zuzana Kyliánová (TOP 09) a Michaela Suchardová (SZ).

Mezi nejzajímavější témata debaty patřilo postavení ČR v rámci EU a vztah českých občanů a občanek k unii. Většina přítomných političek se shodla na tom, že Česku velmi uškodila rozpolcenost předchozí vlády, kdy premiér, ministr zahraniční i prezident nepostupovali jednotně. Kvůli chybějící vizi, o co chce vlastně ČR v EU usilovat, jsme se stali pro mezinárodní partnery zcela nečitelnými.

Kateřina Bocianová (ČSSD) uvedla, že pro zviditelnění ČR je potřeba vyslat jasný signál ze strany vlády, že ČR má zájem být aktivní členkou společenství. To se podle ní poslední dobou po změně vlády děje. Za velký problém považuje způsob, kterým (pokud vůbec) česká média informují o dění v EU. Když už se o EU píše, pak pouze v negativním duchu, dobré zprávy se k českým občanům a občankám takřka nedostanou a i to je jeden z důvodů odmítavého postoje vůči EU.

Zuzana Kyliánová (TOP 09) doplnila, že v naší společnosti je silně zakořeněn pocit, že není možné nic změnit a vztah ke komunitě je velmi problematický, což můžeme sledovat již od komunální úrovně.

Michaela Suchardová (SZ) připomněla, že ČR z hlediska financí ČR z EU více peněz dostává, než dává. Zároveň čeští politici s oblibou za řadu problémů „hází vinu na Brusel“, ale nemluví již o svém podílu a vlivu na rozhodování.

Monika Červíčková (ANO) se vzhledem ke své profesi (ředitelka neziskové organizace) soustředila především na problematiku čerpání evropských fondů. I ona spatřuje chybu spíše na straně ČR – jako konkrétní příklad uvedla, že v sociální oblasti lze čerpat ze dvou různých fondů (Evropský sociální fond a Fond na odstraňování dopadů globalizace). V rámci druhého fondu podala ČR za celou dobu pouhou jednu projektovou žádost.

Kateřina Konečná (KSČM) zdůraznila, že v rámci EP lze těžko něco prosazovat, když jako ČR nemáme vydefinovány své zájmy. Jako druhý problém uvedla, že v ČR se téměř nesleduje, jaký je postoj lidí k EU, veřejnost je málo informována a je velmi potřeba lidem přiblížit, jako mohou sami unii ovlivňovat, a to nejen jednou za 5 let u voleb.

Marie Jílková (KDU – ČSL) se připojila k názoru, že je potřeba, aby se ČR stala pro EU čitelnější. Sama za sebe pak považuje za důležité, aby europoslanci a europoslankyně trávili více času v ČR a seznamovali občany a občanky s tím, co se „v Bruselu“ aktuálně děje a jaké to může mít dopady na život u nás.

Jak jsme si již na našich předvolebních debatách zvykli, atmosféra byla příjemná a debata probíhala věcně, bez vzájemného napadání a osočování. Z diskuze bylo znát, že většina přítomných má s evropskou politikou dlouhodobé zkušenosti a v případě zvolení by post europoslankyně zastaly se ctí. Věřím, že naše debata přispěla svým dílem k tomu, aby se veřejnost o evropské volby zajímala. Snad jsme pomohli i nerozhodnutým voličům a voličkám vybrat si svou stranu a případně i konkrétní kandidátku, kterou mohou podpořit jedním ze dvou preferenčních hlasů.