Nejstarší populace světa vyžaduje změny japonského penzijního systému. Reforma může ovlivnit finanční trhy napříč celým světem

Japonský vládní penzijní investiční fond, známý i pod anglickou zkratkou GPIF (Government Pension Investment Fund), spravuje aktiva v hodnotě 1,26 biliónu amerických dolarů (USD), čímž se majetkově řadí mezi největšího světového institucionálního investora. Množstvím peněz, kterým disponuje, porazí kterýkoliv zahraniční fond, dokonce i ty arabské. Svými aktivy je GPIF větší než mexická ekonomika. Dosud bylo investování tohoto penzijního fondu postaveno na konzervativních základech. 60 procent jeho aktiv představovaly domácí dluhopisy (55 procent z celkových zdrojů GPIF bylo ke konci roku 2013 investováno v japonských státních dluhopisech), 12 procent domácí akcie, 12 procent zahraniční akcie, 11 procent zahraniční dluhopisy a 5 procent krátkodobá aktiva.

Graf: Aktuální alokace majetku japonského vládního penzijního fondu GPIF

Zdroj: Reuters

Premiér Shinzo Abe plánuje tuto konzervativní investiční strategii již letos v létě změnit. Reformu penzijního systému považuje za hlavní pilíř tzv. „třetího šípu“ reforem. První „dva šípy“ reprezentují obrovské monetární a fiskální stimuly. Již zmíněný „třetí šíp“ představují strukturální reformy, které se řadí k těm nejsložitějším a nejhůř proveditelným. Nicméně právě úspěšnost strukturálních reforem rozhodne o dosažení trvale udržitelné inflace a ekonomického růstu. Ve hře je samozřejmě i úspěch a kredibilita Abeho kabinetu, a to nejen na domácí, ale i světové scéně.

Implementaci strukturálních reforem odstartovalo na začátku dubna zvýšení DPH z 5 na 8 procent. Šlo nejen o nepopulární, ale i velmi obávaný krok, protože naposledy, když Tokio zvýšilo daně (1997), tak země vycházejícího slunce upadla do recese a akciové indexy oslabily. Penzijní reforma je pak po daních druhým významným krokem Abeho vlády. Podle japonského think – tanku se alokace do domácích akcií může zvýšit z dosavadních 12 až na 20 procent. Cílem reformy je povolit fondům investovat více prostředků do výnosnějších aktiv. Japonské státní 10leté dluhopisy, do nichž je zaparkována většina penzijních úspor, totiž nabízejí nejen nejnižší nominální výnos (0,6 procenta) ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi (Německo - 10leté dluhopisy = 1,75 procenta; USA 2,75 procenta, Británie 2,25 procenta), ale uvážíme-li rovněž inflaci, která je překvapivě momentálně v Japonsku jedna z nejvyšších (1,5 procenta) v rámci srovnávaných zemí (Německo – inflace = 1,0 procento, Británie 1,7 procenta, USA 1,1 procenta), tak reálná výnosová míra z japonských státních dluhopisů je hluboce v mínusu. Průměrná roční výnosnost GPIF byla za posledních 12 let 1,54 procenta.

Japonská vláda má přirozeně zájem, aby fond vydělával co nejvíce, a měl tak dostatek finančních zdrojů pro stárnoucí populaci. V zemi je totiž až jedna čtvrtina obyvatel ve věku 65 let nebo starší, což dělá Japonce nejstarší populaci v celosvětovém měřítku. Proces stárnutí urychluje i fakt, že početná povojnová generace tzv. „baby boomers“ právě dosahuje kritického důchodového věku. Stárnoucí populace přirozeně vytváří obrovský tlak na zdravotní a sociální systém už tak velmi zadluženého státu. Podíl státního dluhu na HDP totiž přesahuje 220 procent. Kromě reformy penzijních fondů se vláda chystá více motivovat ženy, aby se zapojily do pracovního procesu a rovněž přemýšlí nad volnějšími pravidly imigrační politiky. To vše, aby odlehčila státním výdajům.

Možnost uvolnění pravidel investování GPIF do rizikovějších aktiv, reflektoval ihned po zveřejnění zprávy ve středu 16. dubna japonský akciový index Nikkei 225 3 procentním posílením. Je totiž velmi pravděpodobné, že podstatná část zdrojů, které budou moci být použity na nákup domácích akcií, popluje právě tímto směrem, což by přirozeně zvýšilo poptávku po indexu a tedy i jeho cenu. Z tohoto důvodu investoři spekulují na posílení japonského akciového indexu již nyní a nakupují předem, i když penzijní reforma stále není schválena a s jistotou se neví, jak se změní pravidla investování GPIF. Ve hře je otázka, zdali vláda rovněž povolí uzdu větší alokaci finančních zdrojů do zahraničních akcií (rizikových aktiv). V tomto případě by odliv kapitálu mohl způsobit pro exportéry žádoucí jev, a to oslabení domácího jenu (JPY). Je potřeba mít na paměti, že začne-li GPIF realokovat svá aktiva, půjde co do objemu o obrovský tok peněz. Otázkou na závěr zůstává, kdo pak bude nakupovat nesmírně velký domácí dluh v podobě státních dluhopisů, když státní penzijní fond přesune zdroje střadatelů do rizikovějších akcií. Dokud bude japonská centrální banka (BoJ) tisknout peníze a provádět uvolněnou monetární politiku, tak o kupce nouze nebude. Co ale bude pak?