S kým půjde Donbas?

Vladimir Putin zatím v ruské státní televizi Russia Today prohlásil, že kroky nové kyjevské vlády jsou „zločinem na vlastním lidu“, a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov později přidal, že pokud ukrajinská armáda zasáhne proti ruskému obyvatelstvu na východě země, ruská armáda odpoví silou, „stejně jako to udělala v případě gruzínské Jižní Osetie v roce 2008“.

Rusko během posledních měsíců na hranici s Ukrajinou shromáždilo na 40 tisíc vojáků a vojenskou techniku, která je v současné chvíli na dohled od ukrajinských pohraničníků. Kyjev obvinil Moskvu ve snaze o rozpoutání třetí světové války a žádá okamžité vysvětlení ruské vojenské přítomnosti na hranici, kterou považuje za neobhajitelnou.

Zatímco březnové události na Krymu byly poměrně přehledné a málokdo pochyboval o tom, odkud se objevily tisíce „zdvořilých pánů“, jak byli přezdíváni dobře vycvičení vojáci s ruskými zbraněmi, uniformami a dopravními prostředky, v doněcké oblasti se setkáváme s něčím podstatně složitějším.

Na Krymu bylo veřejné mínění od samého vznesení otázky o odpojení poloostrova od Ukrajiny silně protikyjevské a proruské. Tomu jistě pomáhala i profesionalita, se kterou byla celá akce na Krymu provedena, a také její doprovod silnou proruskou propagandou. Přes únos desítky aktivistů „simferopolského Majdanu“ a důslednou snahu skrýt jakékoli vyjádření podpory veřejností Ukrajině působila celá situace na poloostrově zajištěně a bezpečně. Až na pár potyček nedocházelo k fyzickému násilí na civilním obyvatelstvu a místní v naprosté většině případů viděli v připojení k Rusku naději nebo přinejmenším pokus, kterým nelze nic ztratit.

Vladimir Putin zpětně na televizním kanálu RT potvrdil, že na Krymu opravdu operovala ruská armáda. Rychlost a rozhodnost, s jakou bylo připojení během března a dubna prováděno, nakonec napověděly, že vytržení Krymu z Ukrajiny a jeho plnoprávné začlenění do sestavy Ruské federace bylo vědomým cílem Kremlu, ke kterému šel krok za krokem přinejmenším od začátku roku.

Rozložení sil v Doněcké oblasti je proti tomu značně nejasné. Liší se také metody, které používají separatisté k dosažení svých cílů. Ač jen málokdo věří tomu, že v akcích nejsou zapojeny ruské speciální jednotky, zůstává otázkou, v jakém rozsahu a hlavně s jakým záměrem se dění účastní.

V Doněcké oblasti žije dohromady čtyři a půl milionu obyvatel, z nichž 57 procent tvoří Ukrajinci a jen 38 procent Rusové. Přesto zhruba tři čtvrtiny lidí, především ve městech, používají jako hlavní jazyk ruštinu. Situaci dělá nepřehlednou především to, že většina místních nesouhlasí jak s kroky nové kyjevské vlády, která jde svými opatřeními proti ekonomickým i kulturním zájmům lidí na Donbasu, tak ani s kroky separatistů. To ve velké míře přispívá k situaci, v níž si obě strany konfliktu selektivně přivlastňují činy obyvatelstva a hájí jimi svůj přístup.

Vzhledem k vyostřující se rétorice ruského prezidenta a ministra zahraničí mnozí v Rusku a na Ukrajině očekávají, že jihovýchodní část země stihne podobný osud, který stihl před měsícem Krym. Vladimir Putin ve svém nedávném projevu dokonce označil jižní a jihovýchodní části Ukrajiny archaickým termínem „Novorusko“, používaným v 18. století za panování imperátorky Kateřiny Veliké, a dodal, že se tyto oblasti nedají z historického hlediska považovat za ukrajinskou zemi.

V takovém případě by s největší pravděpodobností během tohoto týdne pod záminkou ochrany ruskojazyčného obyvatelstva vtrhla mnohem početnější a lépe vybavená ruská armáda čekající na hranicích do Doněcké, případně i Luhanské oblasti. Vtrhnutí do ostatních oblastí by bylo vzhledem ke klidu, který v nich zatím vládne, na mezinárodním poli i doma pravděpodobně neobhajitelné. Po několikadenní válce by za hlasitého povyku Západu získala armáda území pod svou kontrolu, logisticky a finančně by zajistila propagandu připojení k Rusku a následné referendum, které je ohlášeno na 11. května.

Podle průzkumu veřejného mínění provedeného Kyjevským mezinárodním sociologickým institutem by v Doněcké oblasti hlasovalo v polovině února pro připojení k Rusku přes 30 % zdejších obyvatel. Když se vezme v úvahu potenciální přítomnost ruské armády, dá se předpokládat, že by bylo možné stvořit atmosféru, v níž by přítomnost nadpoloviční většiny ze zhruba 3,5 milionu oprávněných voličů na referendu a jejich většinová podpora Ruska vypadala pro mnohé uvěřitelně.

Rusko by tímto krokem získalo povážlivě nestabilní, z velké části nepřátelsky naladěnou oblast bez valného strategického potenciálu, za jejíž vydržování zaplatila Ukrajina jen za rok 2013 více než devět miliard hřiven (asi 22 miliard korun). Těžko se dá také předvídat, jakou materiální i nemateriální cenu by Rusko zaplatilo na sankcích a další izolaci od západního světa.

Nastíněný scénář se nicméně zdá stále méně pravděpodobný. Zatímco anexe Krymu byla v Rusku široce vítána, pro podobné kroky na jihovýchodní Ukrajině nemá Putin doma dostatečné zastání. Dá se tak očekávat, že otevřená válka s Ukrajinou, která je v Rusku obecně považována za bratrskou zemi, by mohla citelně otřást Putinovou pozicí v očích ruské veřejnosti. Za Doněckou oblast je toto s největší pravděpodobností příliš vysoká cena.

Naproti tomu mnohé napovídá, že se bude v příštích týdnech v Doněcké oblasti hrát podle scénáře, který Rusko ukázalo už dříve v moldavském Podněstří či v gruzínské Abcházii a Jižní Osetii. Do referenda, které proběhne 11. května bude udržováno napětí a nestabilita. Situace se bude pohybovat na hranici otevřeného konfliktu mezi separatisty a kyjevskou vládou a nadále bude nejasné, jaké je ve skutečnosti rozložení sil a sympatií veřejnosti. Koordinačně a propagandisticky bude referendum zajištěno ruskými tajnými službami s pomocí místních skupin organizovaného zločinu (doněcká oblast je po Krymu hlavním centrem organizovaného zločinu na Ukrajině), logisticky etnicky ruskými dobrovolníky ze západního Ruska a východní Ukrajiny. Výsledky referenda budou z velké části zfalšované, ale přesto Doněckou lidovou republiku vzápětí uzná Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie.

To hlavní, čeho se dnes Rusko obává, je Ukrajina v západních politických a vojenských strukturách, a tudíž těžko ovladatelná z Kremlu. V důsledku toho, že se Ukrajina událostmi letošní zimy vzdálila od ruské Eurasijské celní unie, hlavního ruského politického nástroje na území bývalého SSSR, a přiblížila se k Evropské unii, si Rusko začalo hledat nové páky, skrze které nad ní bude moci udržovat vliv. V tomto ohledu nabízí vytvoření papírově neuznané a nestabilní Doněcké lidové republiky, která bude reálně v rukou Kremlu, dobré perspektivy.

Zatímco připojením východní části Ukrajiny k Rusku by Putin definitivně ztratil zbytek Ukrajiny, Doněcká republika mu umožní zůstat nadále ve hře, a dokonce rozšířit svou sféru vlivu. Právě doněcká oblast je výhodná svou více než 500 kilometrů dlouhou hranicí s Ukrajinou, přímořskou polohou s půlmilionovým přístavem Mariupolem i skutečností dlouhé tradice navázání organizovaného zločinu na zdejší politiku i ekonomiku.

O tom, že se Doněcká oblast neplánuje oficiálně připojit k Rusku, napovídá i sobotní prohlášení Denise Pušilina, samozvaného gubernátora Doněcké lidové republiky. Ten řekl, že referendum se bude ptát voličů jen na to, zda souhlasí s aktem vyhlášení Doněcké lidové republiky. Jestli ta nadále zůstane samostatnou, či se stejně jako Krym připojí k Rusku, mají podle Pušilinových slov rozhodnout její představitelé teprve po referendu.

Na druhou variantu poukazuje i chování separatistů. Zatímco na Krymu byla zjevná snaha udržet obyvatelstvo v klidu a nevylekat veřejnost, v Doněcku nic takového neplatí. Minulý týden bylo například nalezeno v řece poblíž města Horlovka tělo člena městské rady Vladimira Rybaka se stopami mučení. Rybak, známý otevřeným nesouhlasem a kritikou separatistů, byl unesen muži v maskách poté, co se pokusil sundat vlajku Doněcké lidové republiky z místní radnice. Spolu s ním bylo nalezeno také tělo devatenáctiletého kyjevského studenta Juriho Popravky. Časté jsou případy únosů místních a otevřená vyhrožování protivníkům ze strany představitelů separatistů. Zatímco na Krymu byla budována od samého začátku vidina připojení poloostrova k Rusku a byly zdůrazňovány všechny výhody, které taková změna přináší, Doněcká oblast je na první pohled připravována spíš na budoucnost pod specifickým zřízením s názvem "Doněcká lidová republika".

V případě druhého scénáře bude osud této části Ukrajiny, rozlohou o málo větší, než je Morava, záviset především na rozhodnosti kyjevské vlády a její ochotě vést operaci proti separatistům do jejich úplného zničení. Tento krok však pravděpodobně kyjevské vládě odcizí velkou část vlastního obyvatelstva na východě země a může zapůsobit také jako záminka pro vtržení ruských "mírotvorců".

Dostat se ze současné situace bez velkých ztrát bude každopádně od Kyjeva v následujících týdnech vyžadovat dokonalé umění balancovat na ostří nože.

Pro informace z místa sledujte na Facebooku: Vojtěch Svratkin: Z míst, kde to právě hoří