Odstřižený Dalajláma

Dalo práci, než se na něčem dohodli. Všichni ale víme, že se světlo pohybuje rychleji než zvuk. Třeba proto se někteří lidé zdají být nejen duchapřítomní, nýbrž přímo bystří, než promluví. Nebo možná to bylo chytré, dokud to bylo v hlavách dotyčných osob, jenže se cosi stalo na cestě ven.

Někdo se může bavit tím, že učí papouška krákorat neslušná slova a někdo má zřejmě radost z toho, napovídat premiérce, co má prohlašovat. A tak, zatímco dělá Dalajláma své první kroky po území Norska, mají vládní politici něco veledůležitého na práci zcela jinde a jsou na obědě s někým, nad kdo není v důležitosti. Se sebou navzájem?

Vyskytla se ostatním politikům příležitost k tomu, aby přikročili pořádně blízko k Dalajlámovi, zatímco jsou foceni a natáčeni, přičemž se usmívají napůl z hrdosti, napůl ze studu a cítí se být stateční, zatímco vláda je zbabělá. Ti, jež o to stojí, se mohou dokonce dotknout Dalajlámy, zatímco v sobě hřmí “Podívejte se všichni jak jsem drsňák.”

Podle ohlasů Norům nejvíce vadí, že jsme umlčili sebe sama a stali se nevolníky strachu z reakcí. Jsme pod taktovkou Číny, padáme jí k nohám, skáčeme když ona řekne skákej a kapitulujeme, či ne? Po názorových roztržkách poslední doby prý byly plány Dalajlámovy návštěvy v zemi upraveny.

Sám Dalajláma je podle norského zpravodajského server www.nrk.no zvyklý na to, že se s ním političtí vůdci nesejdou, když někam přijede. Zdůrazňuje, že jeho návštěva je nepolitická. Ať jede kamkoliv, nepřeje si být na obtíž místním úřadům. Podle vlastních slov mu jde o to, aby se setkával s lidmi a poznával kulturu a duchovno.

Dalajláma je znám svou shovívavostí. Ostatně je to v popisu “jeho práce”. Byť se za svého pobytu nesejde s nikým z vlády, sejde se s řadou dalších politiků, vč. zástupců mládežnických odnoží stran a Tibetského výboru norského parlamentu, jenž, spolu s jedním buddhistickým spolkem v Norsku, Dalajlámu pozvaly, a to při příležitosti 25. výročí udělení Nobelovy ceny jemu za snahy o pokojná řešení v boji o osvobození Tibetu.

Podobně jako EU a USA i Norsko považuje Tibet za součást Číny. Dovolujeme, aby třeba země NATO Turecko okupovalo Kurdistán a půlku Kypru, zatímco kritizujeme Rusko za Krym. „Jaké to pokrytectví a nemorální přístup!“ burcují redaktoři některých norských listů.

Co si vybereme? Symbolovou politiku nebo reální politiku? Dalajlámu nebo lososy? Vláda se bála o vývoz zejména norských ryb do Číny, jenže to není moc platný argument, jelikož podle norských médií obchod po udělení Nobelovy ceny čínskému disidentovi ještě stoupl. Podle poradce norské firmy zabývající se mimo jiné certifikacemi lodí a mající čínské zaměstnance DNV GL Group Henninga Kristoffersena a norské tiskové agentury NTB tu běží o daleko více než zisk hrstky norských firem. Snad je toto jedním z nejsložitějších případů pro norskou zahraniční politiku moderní doby. Jde o prostor pro jednání v rámci zahraniční politiky nadcházejících let.

Je jedno, pro co hlasujete. Jste-li jednou u moci, netroufnete si nic jiného, než abyste se podvolili požadavkům jiných zemí. Politici tak prý nejsou poháněni k odpovědnosti za volební sliby, nýbrž za to, o co po nás chtějí jiné země.

Zatímco norská premiérka Erna Solbergová míní, že Norové neztratili tvář ani se neotočili zády k vlastním hodnotám, tak na to třeba jihoafrický arcibiskup a bývalý laureát Nobelovy ceny Desmond Tutu nebo bývalý obhájce masového vrata Breivika Geir Lippestad nahlíží tak, že Norové zaprodali veškeré zásady, hodnoty a důstojnost a to ještě k tomu jsou to oni, kteří udělují Nobelovu cenu. Aby toho nebylo málo se tak stalo v roce 200. výročí norské ústavy, jedné z nejstarších na světě, o níž se říkává, že byla na svou dobu velice liberální a demokratická? Mnozí se stydí za to, že jsou Nory, za hubaté projevy o svobodě a lidských právech.

K nohám EU a islámu, tak proč ne Číně? Plazíme-li se jim nyní údajně budou na nás v budoucnu dupat v železných botách. Nehledě na velikost země, příklad Norska je důkazem toho, že postoj zjevně ovlivní hierarchii daleko mocnějších zemí tak jako tak. Proto je podle kritiků z řad norských komentátorů i řadových občanů zcela scestné podvolovat se požadavkům, od nichž jsme se dříve distancovali. Má-li se zlepšovat situace lidských práv, nemá se ve světě nikdy podvolovat a přizpůsobovat se jejich nelidskosti.

K normalizaci vztahu s Čínou postačí splnění 15 požadavků, jak uváděla norská média: Čína se nyní dožaduje záruky od norské vlády, aby nikdy nepoblahopřála budoucímu čínskému disidentovi-laureátovi Nobelovy ceny a aby se jménem norského lidu omluvila čínskému lidu za udělení Nobelovy ceny čínskému disidentovi. Dále Čína chce, aby se norská média nikdy nevyjadřovala o čínských disidentech kladně a aby norští představitelé s Čínou vždy předem probírali záležitosti, jež se jí týkají. Pokud se nedočká Čína takového příslibu, je těžké pro ni věřit, že to Norsko myslí vážně, když prohlásí, že zlepší vztah k Číně. Mezi zeměmi nebyly čtyři roky de facto politické styky poté, co byla Nobelova cena udělena Liou Siao-Poovi. Mezitím Čína požadovala, aby Norsko zaručilo, aby nebyla cena nikdy udělena žádným dalším disidentům.

Číňané nepochopili, či nechtějí pochopit, jak se uděluje Nobelova cena, že ji neuděluje norská vláda, až po to, jaké požadavky lze klást jiným zemím s tzv. vládou lidu, jež ale tolikrát a bez ohledu na politických barev hanebně ukazovala, že se politicky nechává vydírat a že nemá cenu, aby si jeden stál za svým slovem a za demokracií, byť situace lidských práv v daných zemích neovlivníme ani sebeméně. Přitom se situace lidských práv zhoršuje i v takovém Norsku, a v r. 2012 jsme sklouzli ze stupně A na B. Tzn. že Norsko nemá právo promluvit před dozorčími orgány OSN.

Poblahopřání osob, s nimiž ani nesouhlasíme a jež se nám nelíbí, za to, že jim byla udělena cena, neznamená nutně uznání. Čína ale vidí v blahopřání od norské vlády uznání. Stali jsme se představiteli Číny, jež neumí rozlišovat? Anebo v případě, že ano, tak jen tehdy, uzná-li to s námi zároveň “zbytek” světa, byť se jedná o osoby třeba podporující hnutí provozující teror, jako v případě Jásíra Arafata a Nelsona Mandely? Navíc to, že se norská vláda nesejde s Dalajlamou nemusí Čínu uspokojit. Hlavně, abychom uposlechli kdykoliv je to od nás požadováno. Mělo by to překvapit? Ano. Překvapuje to? Nikoliv.

V den Dalajlámova příjezdu tvrdí v norském listu Verdens Gang přední dárce příspěvků vládním stranám (jež mu to štědře oplatily daňovými úlevami) Stein Erik Hagen to, že by měla být Číně udělena Nobelova cena za to, že země hospodářskými reformami v kombinaci s kontrolovaným růstem obyvatel zachránila miliony lidí z chudoby, kvůli níž by možná bylo zvýšené nebezpečí války. Ovšem by bylo zajímavé poslechnout si, co by si o tom myslel sám pan Nobel, podobně jako by bylo zajímavé znát jeho názory třeba na Ala Gora a obchod s kvótami oxidu uhličitého a na význam větrných mlýnů pro světový mír.