Jsme kapela, která funguje teď a tady, prohlašují Imodium

Existují kapely, které se snaží změnit svůj tradiční sound. Změnit se chtěla i broumovská kapela Imodium, nakonec si ale zachovala svůj ostrý kytarový ráz a upřímné texty. Fanoušci se tak u čtvrté desky Valerie dočkali přesně toho, na co jsou od kapely zvyklí. Nejen o případné změně a novém albu jsem si povídala se zpěvákem Thomem.

Před několika měsíci jste vydali desku Valerie. Jak se na ni s odstupem času díváte? Udělali byste něco jinak?

Nevím, jak u zbytku kapely, ale u mě ten moment samozřejmě nastává už třeba týden po vydání desky. Po vydání ji poslouchám třeba dva měsíce a relativně často, tak jednou denně. A samozřejmě nastává hledání chyb. Mám to s každou deskou. U Valerie mi to trvalo déle, což možná znamená, že mě bavila více než předchozí. Zase jsou to ale momenty, kterých člověk nelituje. My jsme navíc kapela, která dost funguje modelem „teď a tady“, v ničem se nepitváme, že bychom si třeba dávali rok na vytvoření něčeho.

Dá se říct, že tohle mohlo být trochu jinak, ale kdyby to bylo trochu jinak, tak bych tam zas našel něco jiného a pořád takhle dokola. Tím, že je to venku nějaký půl rok a je to tím pádem čerstvé, pořád je to všechno ještě v plusech. Deska je pořád relativně horké zboží a je o ni zájem, pořád se prodává, pořád s ní objíždíme nová místa, kde nás ještě s novými věcmi neslyšeli.

Deska se prodává poměrně dobře, čekali jste to?

V dnešní době nečeká nikdo žádné prodeje. Nebavíme se o tom, že by to byl zásadní historický zlom, ale na naše poměry šla fyzická část na odbyt velmi rychle. S touhle deskou jsme zcela pochopili, že přišla digitální éra a v rámci virtuálního světa tam jsou mnohem hezčí výsledky. Vůbec poprvé jsme zaznamenali nejen nárůst, ale i to, že naši fanoušci už definitivně přemýšlí digitálně, ne ve fyzických nosičích.

Navíc jsme kapela, která se za to úplně nevzteká, že už zbývá jen malá chvilka a CD skončí. Jsou kapely, které to těžce nesou. My v první chvíli také, ale zase jsme velmi rychle pochopili, že je to určitý vývoj, který nelze zastavit. Můžeme se maximálně těšit na návraty, stejně jako se teď například vrací vinyly.

Valerie byla velmi dobře přijata i kritiky. Ovlivňují vás nějak recenze?

Těžko říct jestli ovlivňují. Mockrát jsme se o tom bavili při nekonečných cestách v dodávce, nakolik recenze ovlivňují spíše posluchače. Každopádně, recenze jsou dost podstatný feedback pro kapelu, protože jedna jejich část je ta fanouškovská. Milionkrát si kapela řekne, že ji mnohem více zajímá názor posluchačů, ale je nesmyslné tvrdit, že kritiky jsou nám ukradený. To určitě ne, je to zase jiný level, a když vám něco pochválí renomovaný kritik, je to pohlazení z druhé strany. Mimochodem, je historicky prokázáno, že co vychvalují kritiky, nemá úspěch u lidí, takže u první kritiky jsem se trošku vyděsil.

U každé desky je znát určitý posun

S novou deskou jste se vyšvihli na první příčky v různých tuzemských hitparádách, jak v rádiích, tak v hudebních televizích. Myslíte si, že je to změnou vaší tvorby, nebo přístupem dramaturgů v těchto institucích?

Myslím, že ve finále možná obojí. Ne, že bychom se snažili, ale u každé desky naší kapely je znát určitá progrese. Děje se to přirozeně, stejně tak, jako se mění věci v éteru. Ať už v tom televizním nebo rádiovém. Už jenom třeba to, že za relativně krátkou dobu vzniklo hodně nových televizí, díky tomu, jak se otevřely digitální kanály. Vznikly nové hudební televize, už to není jen Óčko. Takže se potkaly dvě věci z obou stran. Samozřejmě, kapela pro to musí něco udělat, někam se posunout, ale zároveň krásným prodejním výsledkům nahrálo to, jak k nám začali přistupovat dramaturgové.

Existuje osvědčený recept, jak dostat kapelu do médií?

Já jsem nad tím přemýšlel už mockrát, ale není. Dokonce už se do rádia chodí i s penězi, dneska se dá zaplatit všechno, ale nikdo nemá tolik peněz, aby uplatil přízeň fanoušků. Ono je možný vzít pár statisíců a dostat super rotaci v rádiu, které udává trendy. Na druhou stranu je to chyba dalších rádií a šéfů vydavatelství, že tlačí na kapelu s jedinou hláškou: „Doneste mi hit“. Ale hit vyrobí až rádio.

Kapely mohou donést super pecky, ale hit z nich udělá až rádio. Předpoklady k tomu samozřejmě musí být, nesmí to být hloupost, ale dobrá písnička. Rádio ji odrotuje a většinou to má zpětnou vazbu, ale že se z ní stane fenomén, jako v případě kluků z Mandrage nebo Tomáše Kluse, je souhra různých věcí. Být ve správný čas na správném místě se správnou peckou, trefit se do správné nálady správných lidí. Nevěřím, že na to existuje recept nebo manuál.

Myslíš, že se jednání lidí v rádiích může nějak změnit?

Netuším. A za chvíli to bude jedno. Čím dál větší roli hraje internet. Lidé dneska na Youtube opravdu chodí. Proto se tam streamujou celý desky. Muzikanti si tady ale neuvědomují především jednu věc. Každý by chtěl být nejlepší a mít svoje místo v televizi nebo rádiu. Věci ale nejsou nafukovací. Naše republika je malá a zákonitě tady může být třeba pět velkých kapel. To se bavíme o Kabátech, Chinaski, o opravdu halových kapelách. Tady nemůže být třicet stadionových kapel. Nikdo si tohle neuvědomuje. Trh je jasně daný. To že si každý musí utrhnout svůj kus koláče, je dobře, protože je to motivace k tomu být co nejlepší. Vždycky zaujmete nějakou část lidí, a jestli jich bude milion nebo deset, to je jedno.

Ať z nás někdo vytluče maximum

Vaše aktuální album vám produkoval Martin Volák, který s vámi dělal i vaši debutovu desku. Chcete nebo chtěli byste se tímto krokem vrátit ke svým kořenům?

My jsme na úplném začátku Valerie dostali dost šílený nápad. Že to uděláme naopak, úplně jinak. Vydali jsme tři desky, není to moc, ale nějaký čas to sežralo, pojďme zkusit nějaký úlet. Člověk, co zná skupinu Imodium, si buď řekne, že je to totálně mimo nebo že to vůbec nečekal. Pokusili jsme se o to nárazově a začali jsme shánět producenta. Rozhodili jsme sítě, ale moc zásadní odezvu to nemělo.

Velmi rychle jsme zjistili, že takhle to vlastně nechceme. Naopak, že chceme někoho, kdo nás moc dobře zná, bude s námi na stejné vlně a zná historii kapely. A to je především Martin. Po první desce utekla hromada času, ale nebyli jsme od sebe odstřižený, po očku jsme o sobě věděli. Dopadlo to fakt nejlíp, jak mohlo. Byl to velmi správný krok. To byla ta cesta, kterou jsme si definovali. Ať někdo vytluče maximum z toho, toho jací jsme. Což ale neznamená, že u další desky nebudeme totální změnu chtít. Nebo třeba ne a budeme i další album dělat s Martinem.

Jeli jste na turné k nové desce s kapelou All The Memories. Proč zrovna tento výběr kapely?

Já mám v kapele nejšílenější nápady, já nejvíce komplikuji věci, protože když si něco vymyslím, tak zadávám úkoly klukům, aby se to vyrobilo, vytvořilo a zrealizovalo. Úplně samé je to s kapelami, moc rád sleduji nové kapely a vlastně současně profesně i musím. To je i případ téhle party, na kterou jsem narazil, a moc mě baví. V dnešní době je ale těžký vyhandlovat pro mladé kapely dobré podmínky. My jako kapela jim víceméně nemůže dát nic, jsme rádi, že se uživíme sami. Kluby to zároveň moc nezajímá, protože peníze nosí návštěvníci.

My byli v té samé situaci, byli jsme odkázáni na kapely Divokej Bill, Ready Kirken nebo Vypsanou fixu, kteří byli ochotný vzít nás s sebou. All These Memories mají stejně těžký úděl, jako jsme měli na začátku my. My jsme z Broumova, oni z Opavy a to je vlastně to samý. Každopádně jsem jim napsal já, že se mi hrozně líbí, že mají super nahrávky a jestli s námi nechtějí hrát v Opavě. Přišla kladná reakce, tak jsme se domluvili ještě na Praze, protože tady se všechno děje, a na Strakonicích. Neznamená to ale, že by s námi odjeli celou jarní část.

Bottom line: Posloucháte to, co hrají rádia, nebo si hledáte vlastní oblíbené kapely a muzikanty?