Pokus o přehledné zmapování války v Sýrii

Proč je to tak složité

1. Není stále jasné, k jakým důsledkům může syrský konflikt vést poté, co skončí či alespoň oslabí svoji intenzitu. Žádná z bojujících stran zatím nemá možnost zvrátit vítězství jednoznačně na svoji stranu. Je stále více zřejmé, že původní syrský prezident Baššár Asad pomalu získává převahu a dobývá zpátky řadu rebelských míst. Zřejmě tak zůstane u moci i nadále. Nebude však už asi nikdy schopen vládnout nad celou zemí tak, jako tomu bylo před vypuknutím konfliktu. Obecně jsou představy o tom, jak může postkonfliktní Sýrie vypadat, jen velmi mlhavé.
    
2. Krutým paradoxem konfliktu může být skutečnost, že prezident Asad znovu získá obecněji uznávanou legitimitu i v zahraničí. Muž, který byl zpočátku považován za hlavního viníka násilí, je stále u moci mimo jiné i díky ruské podpoře, která je poměrně spolehlivá a pro něj velmi důležitá. Dalšího posílení své pozice může dosáhnout jednak tak, že udrží či znovu získá moc nad nejdůležitějšími oblastmi Sýrie, ale také tím, že nadále bude pro některé světové politiky alespoň částečně „čitelný“ — na rozdíl od rozdrobených a zradikalizovaných syrských rebelů. Je tak v konečném důsledku možné, že pragmaticky bude nakonec Asad většinou světa opět uznán za „legitimního“. Ostatně podobně tomu bylo v minulosti u řady blízkovýchodních diktátorů včetně krutovládců, jako byl Saddám Husajn. Jeho postoje byly ve své době velmocím studené války také velmi dobře známé, ty však učinily pragmatickou volbu mezi sekulárním diktátorem Iráku a islamistickým režimem Íránu. „Sekulární versus islamistický režim“ je dnes na Západě také součástí diskuse o Sýrii.  
    
3. Frakcionalizace konfliktu a nepřehlednost opozice. Je stále méně jasné, kdo jsou vlastně jednotlivé bojující frakce opozice a kdo jsou jejich hlavní představitelé. Nejedná se o příliš známé a charismatické osobnosti schopné získat širší podporu protirežimně smýšlejících Syřanů. Navíc řada z nich stále umírá v průběhu bojů. Opozice se už delší dobu štěpí a dostává do vzájemných konfliktů a někdy i násilností. V Sýrii v uplynulých třech letech údajně vzniklo až 1000 různých opozičních skupin. Toho dovedně využívá Asadův režim. Je také stále méně patrná ideologická i náboženská profilace opozice. Podrobněji viz níže v podkapitole o vývoji konfliktu.
    
4. Zájmy sousedních států a mocností, kdy se — podobně jako v případě občanské války v sousedním Libanonu v letech 1975–1990 — syrský konflikt stal zástupným bojištěm různých zájmů velmocí a okolních států. Těmto zájmům může prodlužování konfliktu někdy nahrávat. V případě budoucnosti Sýrie hrají velkou roli zájmy Ruska (které podporuje Asadův režim), USA (které podporují určité části opozice, hlavně Svobodnou syrskou armádu, FSA), Íránu (který podporuje Asadův režim), Turecka (které podporuje části syrské opozice, hlavně FSA), Izraele (kterému jde o bezpečnost hranic a Golanských výšin a jeho postoj je spíše vyčkávací s jistými kontakty na syrskou opozici a zaměřením na boj proti Hizballáhu), Saúdské Arábie a Kataru (které podporují části opozice včetně některých islamistů) a dalších zemí.
    
5. Dva a půl milionu Syřanů se stalo uprchlíky a opustilo v obavách před konfliktem zemi. Zdržují se v uprchlických táborech v okolních zemích (hlavně v Libanonu, Turecku a Jordánsku), případně uprchli ještě dále. Například v jordánském utečeneckém táboře Zátarí nedaleko jižní syrské hranice dnes žije kolem 150 tisíc syrských uprchlíků. Toto donedávna neznámé místo se stalo od léta 2012 čtvrtým největším jordánským městem.