Ústava doposud umožňuje pouze kontrolu prostředků ve státním rozpočtu, tedy zhruba 1200 miliard (80% navíc tvoří mandatorní výdaje, kde není příliš co kontrolovat). Rozsah veřejných prostředků je ale mnohem vyšší. Obce a kraje hospodařily v roce 2012 celkem s 381 miliardami, příspěvkové organizace s 200 miliardami a společnosti jako České dráhy, pošta nebo dopravní podniky dokonce s 622 miliardami korun. Ke všem těmto miliardovým tokům se teď NKÚ otevírá přístup.

Závěry BIS už několik let v řadě pravidelně konstatují, že státní firmy slouží jako místo, kde dochází k propojování politiků a kmotrů. Jako penězovod jsou totiž zatím bezpečné - jejich hospodaření mají pod kontrolou přímo politici, které už nikdo jiný nehlídá.

Jak se mění Ústava

Před čtyřmi lety jsme si všimli, že se chystá novela Ústavy a zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, která má rozšířit dozor NKÚ na samosprávy, vysoké školy a veřejnoprávní média, ale státní a obecní firmy kontrole uniknou.

A to i navzdory tomu, že ve vyspělých zemích platí, že nakládání s veškerým veřejným majetkem má být kontrolováno institucí, jejíž nezávislost je garantována ústavou, a praxe v České republice těmto základním ústavním principům odporuje.

Zapojili jsme se tedy do standardního připomínkovacího řízení a zkoušeli to změnit, ale ignorovala nás i Legislativní rada vlády. Pochopili jsme, že z toho musíme udělat téma.

Zpracovali jsme srovnávací analýzu, která odhalila, že v dohledu nad majetkem státu, naše legislativa oproti jiným Evropským státům významně pokulhává. Státní firmy běžně kontrolují na Slovensku, v Polsku, Rakousku i v Německu. Analýzu jsme představili politikům na semináři v poslanecké sněmovně, kam jsme přivedli i šéfa slovenského NKÚ.

Mimochodem, údaje o tom, s jakými prostředky státní firmy hospodaří, kterými jsme v analýze demonstrovali, že jde o zásadní balík peněz ležící mimo kontrolu, jsme nezjistili od Ministerstva financí, které by o hospodaření v nich mělo mít největší přehled. Ministerstvo neeviduje ani to, kolik státních a obecních firem vlastně máme, natož kolik v nich státu teče peněz. Museli jsme si to spočítat sami.

Seminář zafungoval. Kromě ODS na něj dorazili zástupci všech parlamentních stran. Našli se také dva klíčoví spojenci – tehdejší předsedkyně ústavně-právního výboru Karolína Peake a předseda výboru pro veřejnou správu Stanislav Polčák, kteří slíbili, že navrhnou příslušný pozměňovací návrh.

ODS se postavila ostře proti zákonu a nakonec si vynutila kompromis, který zněl: „kontrolu umožníme, ale vypustíme z toho firmy, které jsou kótovány na burze.“ Tedy ČEZ.

Průběžně jsme oslovovali politiky, nabízeli zpracované analýzy, podklady a argumenty pro přijetí zákona. O téma se zajímala média, na Aktuálně.cz například vyšel rozhovor s Jánem Jasovským - šéfem slovenského Nejvyššího kontrolního úřadu, který kontroluje státní a obecní firmy již více než 7 let. "Nekontrolovat třetinu majetku státu je nezodpovědnost," uvedl v rozhovoru.

Celou dobu jsme jednali a scházeli se s politiky, kteří byli pro rozhodování klíčoví. Několikrát jsme zapojili veřejnost, desítky lidí v rozhodujících momentech psali politkům.

Změna Ústavy prošla Poslaneckou sněmovnou v prosinci 2012, okleštěná o ČEZ, ale přesto průlomová. Nakonec se však činu ujal kartel ODS a ČSSD a společnými silami smetl celý, více než dva roky připravovaný, zákon ze stolu. Mohli jsme se utěšovat tím, že jsme na dobré cestě. O důležitosti prosadit toto protikorupční opatření nás přesvědčovala urputnost, s jakou se politici zákonu bránili.

Nevzdali jsme se po prvním neúspěchu

Tehdy jsme napsali, že to nevzdáváme a hledáme další způsoby, jak větší dohled nad penězi ve státních firmách prosadit. Nedlouho na to se podařilo dát dohromady dvacítku protikorupčních organizací a spolu s dalšími partnery rozjet Rekonstrukci státu. Téma dohledu NKÚ nad státními firmami se dostalo mezi devět rekonstrukčních zákonů. V pracovní skupině Rekonstrukce státu na něm stále pracujeme, sešli jsme se s více než 50 poslanci a senátory, připravili několik verzí argumentářů, hodnocení návrhů, mluvili na výborech, sehnali si posudky od 4 expertů na Ústavní právo.

Po dvou letech jsme zákon dostali zpátky do Senátu. Oproti minulému znění novely, která obsahovala například výjimku pro ČEZ, je aktuálně schválený návrh lepší.

Přestože situace teď vypadá daleko nadějněji a poslanci z ČSSD se zavázali, že budou přesvědčovat své kolegy v Senátu, kteří minule novelu smetli ze stolu, ještě není vyhráno.

Novela Ústavy se bude v senátu projednávat do podzimu, kdy ze sněmovny připutuje také novela prováděcího zákona. Senát pak bude o obou novelách hlasovat najednou. Podpora senátu je při novelizaci Ústavy zásadní – pro musí být 49 z 81 senátorů a sněmovna nemůže senát přehlasovat. Čeká nás tedy ještě minimálně jedno kolo lobbingu.

Lobbujte s námi

Na webu Rekonstrukce státu pravidelně aktualizujeme informace o tom, jak politici plní své předvolební rekonstrukční sliby, včetně slibu rozšířit kompetence NKÚ. Ve chvíli, kdy to bude aktuální, se na webu nebo Facebookové stránce Rekonstrukce státu dozvíte přesné instrukce, jak se zapojit do lobbingu senátorů a pomoct nám změnu Ústavy napodruhé prosadit.