Na dobrých známkách záleží. V Německu zaměstnavatelé přihlíží k závěrečným výsledkům z vysokých škol

Čeští studenti jezdí přes Erasmus nejčastěji do Německa. Důvodem obliby studia u našeho západního souseda je menší přetlak studentů, vysoká kvalita vzdělání i poznávání blízkých destinací, které jsou také velkým lákadlem. „Saarbrücken je na hranicích s Francií a dá se tu parádně cestovat, Lucembursko i Belgie jsou v blízkosti,“ řekla studentka Hana Řičánková. Čím se liší naše školství od německého a jak místní obyvatelé pohlíží na Čechy? Ptali jsme se dvou brněnských studentů.

Podle nejnovějších statistik Evropské komise zavítala v roce 2012 tisícovka českých vysokoškoláků právě do Německé spolkové republiky. Stejným směrem zamířili i studentka Masarykovy univerzity Hana Řičánková a student Vysokého učení technického Dan Audy.

Motivací pro ně byl především německý jazyk a kvalitní studium. I když se nejvíc českých studentů hlásí právě na německé univerzity, ani jeden nezažil konkurenční boj při výběru studijního pobytu. „Složité bylo jen nekonečné vyplňování formulářů, jinak jsem s tím žádné problémy neměl,“ řekl Audy, který nyní studuje procesní inženýrství v Augsburgu. 

Praktičtější výuka i přístup ke studiu

Oba studenti z Brna oceňují vyšší zapojení studentů při výkladu učiva. „U nás si přednášející mluví tak trochu pod vousy. Když je člověk během výuky vyvolaný, dává mnohem větší pozor, a tak to funguje v Německu,“ popsala Řičánková vzájemnou interakci, která podle ní byla účinná i při výuce, kde bylo přes sto studentů.

Patrný rozdíl spatřují čeští studenti také v samotném způsobu vzdělávání. Samostudium je založené především na skupinových projektech, studium teorie zůstává na studentech a na přednáškách se už jen diskutuje. „Nepíší se průběžné zápočtové písemky. Pracuje se hodně na skupinových pracích, které pak slouží jako podklad pro udělení zápočtu,“ dodal Audy. 

Významné propojení studia a praxe představuje důraz na závěrečná hodnocení, což je v Česku nevídané. Studenti získávají po absolvování studia celkovou známku, se kterou pak žádají o zaměstnání. „Spolužáci ale říkali, že i přes dobrou výstupní známku je shánění práce problém,“ sdělil Audy, kterého systém hledání práce na základě prospěchu překvapil.

Stipendium pokryje jen to nejnutnější

Ani tím ještě přiblížení výuky praxi nekončí. Němečtí studenti musí minimálně jeden semestr studovat v jiném městě, nebo v jiné škole či firmě strávit nejméně jeden měsíc a zpracovat pro ně projekt. „Musí tam být tak dlouho, aby si museli vyprat prádlo,"citoval Audy část úvodního projevu děkana fakulty. 

„Ubytování je dražší, jídlo přibližně stejné, ale co je opravdu drahé, jsou služby - doprava, restaurace, kina,“ shodli se oba brněnští studenti. Chce-li student v Německu vyjít se stipendiem, které získá od fakulty jako součást programu Erasmus, může zapomenout na cestování a párty. Co je však o poznání přívětivější, je kvalita pokrmů ve školních jídelnách. „Kantýny jsou lepší než u nás, je tu větší výběr a volný bufet,“ konkretizovala Řičánková.

Důslednost a smysl pro pořádek? Jen mýtus

Řád, důslednost a pracovitost. Charakterové rysy, kterými nejen Evropané stereotypně označují obyvatele Německa. Dan Audy se přesvědčil, jak je podobné škatulkování mylné. Němci jsou podle něj podobné povahy jako my a neskrývají své sympatie k východnímu sousedovi.

„Vypráví, jak mají rádi Česko, speciálně večerní život v Brně, české pivo a holky,“ uvedl Audy. „Nesetkala jsem se s ničím negativním, ale často si myslí, že jsme pořád Československo,“ dodala Řičánková, která spíš než řád zažila naopak chaos na začátku semestru. Po uplynutí dvou týdnů stále neměla rozvrh a školní organizace celkově vázla.

Lederhosen, korzety a krajky

Podobně jako mají Češi lidové kroje, Němci stále dodržují tradici nošení bavorských kožených kalhot nebo kraťasů, takzvaných Lederhosen, na výjimečné slavnosti. Češi mohou oděv znát z komediálního pořadu Alles Gute, kde kalhoty s kšandami a podkolenkami nosí dvojice bavičů, Milan Šteindler a David Vávra.

Když se Dan Audy od spolužáků dozvěděl, že si má podobné kalhoty pořídit, považoval to za místní vtip. Nakonec byl ale jediný, kdo v den akce, kde se zpívá, tančí a samozřejmě popíjí pivo, kožené nebo manšestrové kalhoty neoblékl.

„Dokonce i holky pod svetry celý den schovávaly korzety a krajky,“ popsal Audy nevšední zážitek, kdy spolužáci přišli v tradičních kostýmech už ráno do školy. Na další podobnou slavnost se už český student vybavil a splynul s tančícím davem v rytmu Neunundneunzig Luftballons.

Bottom line: Co si myslíte o výstupních známkách, podle kterých zaměstnavatelé vybírají mezi absolventy vysokých škol? Pomohl by v Česku podobný model k vyšší motivaci studentů nebo jsou známky natolik subjektivní a abstraktní, že nejsou odpovídající hodnotou znalostí vysokoškoláků, a tedy vhodným kritériem při výběru nových zaměstnanců?