Kdy budou svobodní silnější než ODS?

Není snad zapálenějších fanoušků, než mají svobodní. Až je to zarážející. Stačí napsat jeden trochu nelichotivý odstavec, někdy stačí i věta, a e-mail a diskuse pod článkem jsou okamžitě zahlceny hysterickou obranou téhle malé strany. Je to jako říct ve sparťanském kotli, že Sparta hraje ošklivý fotbal. I když je to pravda, dostanete na hubu.

Ještě to připomíná zarytost, s jakou kdysi fanoušci bránili Václava Klause. Což ale není až taková náhoda. Klub svobodných se zčásti plní bezradnými a opuštěnými vyznavači bývalého prezidenta.

Na druhou stranu je ale evidentní, že svobodní začali lákat i jiné typy voličů a nadšenců do politiky. Podle datového analytika Kamila Gregora vzali při letošních eurovolbách svobodní nejvíc voličů TOP 09 a pak ODS. Nejsou to nijak obří čísla, obě strany vlastně celkem obstály (přesněji, nebyl to propadák, jaký se dal čekat). Jde ale o trend. Ten je zjevně na samém začátku a špatně se odhaduje. Logická úvaha nicméně říká, že nejblíže mají ke svobodným voliči ODS a právě občanští demokraté by se měli bát nejvíc.

ODS i svobodní jsou si z celého politického spektra snad nejblíže. Mají velmi podobný program. Svobodní jsou ale o něco radikálnější, například u daní. I eurokampaně měly obě strany prakticky stejné. Dokonce se ozývají někteří pragmatičtí členové ODS s tím, že by bylo dobré se se svobodnými spojit. Už na konci loňského roku to nahlas řekl populární senátor Jaroslav Kubera. Naposledy to v rozhovoru pro Lidové noviny zmínil první místopředseda ODS Jan Zahradil. Přál by si “užší” spolupráci se svobodnými.

Je to pochopitelná úvaha. Spojením by se slábnoucí ODS zbavila nepříjemně sílícího soupeře. Ale zároveň s tím ODS přišla tragicky pozdě. Proč by se teď svobodní měli snažit spojit s nepopulární stranou? Byla by pro jejich docela pravděpodobný rozlet jen přítěží.

Předseda svobodných Mach už dříve spojení s ODS odmítl. Je to podle něj prohnilá strana a nedá se jí věřit. Především se ale obzvlášť po eurovolbách zdá, že dokáže tuhle pradávnou líheň své strany pokořit přirozenou cestou. Ze statistik lze už několik let vyčíst, že euroskeptičtí voliči sami postupně přecházejí ke svobodným. Zvlášť proto, že lídři ODS před silnější evropskou integrací pouze varují, v době, kdy byli ve vládě, jednali výrazně “proevropsky”.

Jsou tu také mladí voliči a prvovoliči. Pokud nesáhnou po pirátech, rozhodně budou mít blíž ke svobodným než ke straně starých papalášů, kteří se nechali roky vodit od nejrůznějších kmotrů. A jsou tu i samotní členové ODS. Možná se blíží čas, kdy se bude kariéra dělat lépe u svobodných.

Proti ODS mají svobodní skvělou výhodu, ještě neměli příležitost selhat ve výkonné politice. A budou mít možná ještě několik let k dobru. ODS má sice jako opoziční strana s částečně obměněným vedením docela šanci se očistit, ale její pověst zůstane už napořád pokřivená. Čeká nás tedy docela zajímavý souboj marketingových mozků obou stran.