Zákon o sociálním bydlení život nezachrání, to musíme sami

Fakt, že nemáme zákon o sociálním bydlení či nějak přesněji legislativně definován tento pojem, fakt, že navzdory tomu se některé obce snaží i tak plnit funkci zajištění bydlení svým občanům, to jsou jedny z kuriozit, které dlouho zpestřovaly mezinárodní konference o bydlení. V nedávné době do tohoto kabinetu kuriozit přibyl také ubytovnový byznys s chudobou. Proto je jednoznačně dobře, že zákon o sociálním bydlení je na cestě. Bohužel pro řešení problémů je to podmínka nutná, nikoliv postačující.

Mimoděk na to tento týden upozornil sám pan prezident. V neděli měl starost o život babičky vyhnané z bytu, o pár dní později se krutě vysmál otázce po nároku na důstojné bydlení pro Romy. Prosazovat zákon a zároveň paušálně hanět jednu ze skupin, které má pomoci, to je přesné vyjádření farizejství. Ne, zákon neumí změnit smýšlení lidí a právě smýšlení lidí je to, co diskriminuje část populace, pro kterou je sehnat důstojné bydlení obtížnější. Paušální odsuzování části populace je jedním z faktorů diskriminace a pohání proces sociální segregace - není ovšem řešitelné zákonem. Dobrou zprávou je, že spolupráce akademického a nevládního sektoru při přípravě tohoto zákona zaručuje, že hlubší diskuse se konat bude. Ta snad přispěje ke změně myšlení.

V těch samých horkých dnech totiž začala českými médii kolovat zpráva, které se dostalo ohlasu a často souhlasu. Londýn nasadil do veřejného prostranství bodáky proti bezdomovcům, tak aby si tito nemohli nikam lehnout. Ohlasu se nedivím, jsou tomu čtyři roky, co podobný ohlas vzbudil pražský plán na tábor pro bezdomovce. Tyto trendy nelze podceňovat a bohužel jen velmi omezeně je možno proti nim bojovat zákonem (jehož vymahatelnost si zatím neumím představit). 

Obtíž je v tom, že česká společnost je naladěna na technokratická řešení a zároveň definice sociálního bydlení se sice opírá o odborné studie, vývoj a udržitelnost bytového fondu se dá modelovat, nicméně konečné rozhodnutí je rozhodnutí politické. A zavádění sociálního bydlení není úkol akademiků, ale politiků - a to zejména těch komunálních. Otázkou nejen podzimních voleb je, zda takové máme, a hlavně zdali takové chceme. Jinak nám sebelepší zákon nepomůže.

Vybírat budeme mezi těmi, kterým bodáky a tábory přijdou jako dobrý nápad, a těmi, kterým to přijde ostudné.