Nedávno se i v českém tisku začala masivněji řešit otázka tzv. „share use“ v souvislosti s „taxislužbou“ Uber. Tato služba funguje velmi jednoduše - zákazník napíše do mobilu, kam chce jet, což se obratem zobrazí všem zapojeným řidičům v dosahu. Kdo odpoví nejdřív, získá zakázku. Platby probíhají výhradně kartou na účet Uberu, odtud dostane později zaplaceno řidič (bez 20 procentního poplatku, který si strhne).
Je otázkou, zda se v této koncepci prosadí, nebo bude podnětem pro novodobé ničení strojů. Ostatně například v Bruselu Uber působit nesmí, pod pokutou 10 000 eur za každé přistižené auto.
Sdílení aut však není žádnou novinkou a na českém trhu již funguje nějaký pátek. Klasické sdílení funguje tak, že několik lidí si dohromady koupí vozidlo a střídavě ho např. dle dohodnutého rozpisu užívá. Případně existuje síť vozidel, které si může člověk dejme tomu za roční paušál dopřát, když zrovna potřebuje.
Pokrok se těžko zastavuje a sdílení aut je jen špičkou ledovce. Vždyť již v 60. letech minulého století vznikli první sdílené stanoviště jízdních kol v Amsterdamu. Letos o bikesharingu začala vážně (populisticky?) uvažovat dokonce Praha. Přitom i v Praze již něco podobného existuje.
Dalo by se však říci, že sdílené vlastnictví předsouvají po tisíce let i veřejné knihovny a další půjčovny. V 90. letech bylo v tomto směru populární společné vlastnictví CD a dalších hudebních nosičů.
Sdílení celé škály věcí se však stává skutečně populárnějším až v poslední době. V roce 2013 proběhl v San Francisku první summit věnovaný pouze této otázce, resp. otázce sdílení práv (Share-use) a existuje i prostor, kde se podobné nápady sdružují. Před pár týdny tak proběhl druhý ročník summitu.
Celý koncpet má však hlubší podtext, jak bylo uvedeno v úvodu, ohrožuje pojem vlastnictví v jeho klasickém významu.
Zničit vlastnicví chtěl nejeden blouznivý i seriózní filosof napříč dějinami. Dnes však možná poprvé vidíme zárodek alternativy, či spíše vyššího stupně.
Václav Bělohradský ve svém článku Řekněme něco levicového označuje vlastnictví za dinosaura chyceného v síti sítí. Podle sociologa je důležitější přístup k něčemu, než vlastnictví něčeho. Například přístup k mobilitě je důležitější než vlastnictví automobilu. Bělohradnský připomíná tezi amerického sociologa Jeremy Rifkina, který volá po nahrazení pojmu „vlastnictví“ právě pojmem „přístup do sítě“. V ekonomice sítí je podle něj snadnější se dohodnout na podmínkách, za nichž dojde ke směně přístupu k nějaké materiální nebo intelektuální možnosti uvnitř té sítě, než dosáhnout dohody o vlastnictví věci nebo organizace, s níž je ta možnost spjata.
Možná na tom něco je a sdílení bude brzy lámat rekordy nejen ty pirátské.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist