Zanikne koncept vlastnictví? Aneb sdílení práv jako model budoucnosti

Nedávno se i v českém tisku začala masivněji řešit otázka tzv. „share use“ v souvislosti s „taxislužbou“ Uber. Tato služba funguje velmi jednoduše - zákazník napíše do mobilu, kam chce jet, což se obratem zobrazí všem zapojeným řidičům v dosahu. Kdo odpoví nejdřív, získá zakázku. Platby probíhají výhradně kartou na účet Uberu, odtud dostane později zaplaceno řidič (bez 20 procentního poplatku, který si strhne).

Je otázkou, zda se v této koncepci prosadí, nebo bude podnětem pro novodobé ničení strojů. Ostatně například v Bruselu Uber působit nesmí, pod pokutou 10 000 eur za každé přistižené auto.

Sdílení aut však není žádnou novinkou a na českém trhu již funguje nějaký pátek. Klasické sdílení funguje tak, že několik lidí si dohromady koupí vozidlo a střídavě ho např. dle dohodnutého rozpisu užívá. Případně existuje síť vozidel, které si může člověk dejme tomu za roční paušál dopřát, když zrovna potřebuje.

Pokrok se těžko zastavuje a sdílení aut je jen špičkou ledovce. Vždyť již v 60. letech minulého století vznikli první sdílené stanoviště jízdních kol v Amsterdamu. Letos o bikesharingu začala vážně (populisticky?) uvažovat dokonce Praha. Přitom i v Praze již něco podobného existuje.  

Dalo by se však říci, že sdílené vlastnictví předsouvají po tisíce let i veřejné knihovny a další půjčovny. V 90. letech bylo v tomto směru populární společné vlastnictví CD a dalších hudebních nosičů.

Sdílení celé škály věcí se však stává skutečně populárnějším až v poslední době. V roce 2013 proběhl v San Francisku první summit věnovaný pouze této otázce, resp. otázce sdílení práv (Share-use) a existuje i prostor, kde se podobné nápady sdružují. Před pár týdny tak proběhl druhý ročník summitu.

Celý koncpet má však hlubší podtext, jak bylo uvedeno v úvodu, ohrožuje pojem vlastnictví v jeho klasickém významu.

Zničit vlastnicví chtěl nejeden blouznivý i seriózní filosof napříč dějinami. Dnes však možná poprvé vidíme zárodek alternativy, či spíše vyššího stupně.

Václav Bělohradský ve svém článku Řekněme něco levicového označuje vlastnictví za dinosaura chyceného v síti sítí. Podle sociologa je důležitější přístup k něčemu, než vlastnictví něčeho. Například přístup k mobilitě je důležitější než vlastnictví automobilu. Bělohradnský připomíná tezi amerického sociologa Jeremy Rifkina, který volá po nahrazení pojmu „vlastnictví“ právě pojmem „přístup do sítě“. V ekonomice sítí je podle něj snadnější se dohodnout na podmínkách, za nichž dojde ke směně přístupu k nějaké materiální nebo intelektuální možnosti uvnitř té sítě, než dosáhnout dohody o vlastnictví věci nebo organizace, s níž je ta možnost spjata.  

Možná na tom něco je a sdílení bude brzy lámat rekordy nejen ty pirátské.