Od arabského jara k arabské zimě
Arabské jaro pro mne skončilo vojenským pučem v Egyptě a počátkem vítězného tažení režimu v Sýrii. S pádem severoiráckého Mosulu do rukou extrémistů z organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) pak přišla arabská zima. Vývoj to není až tak nečekaný. Přicházející změna totiž o sobě dávala vědět řadou předzvěstí. V samotném Iráku to byl pád měst Fallúdža a Ramádí do rukou ISIL na počátku roku 2014. Řada více či méně krvavých událostí taktéž signalizovala změnu poměrů v severní a subsaharské Africe. Ať už ovládnutí půlky Mali brutálními džihádisty, střety mezi muslimy a křesťany v chaosem zmítané Středoafrické republice, výboje dosud nikým nezastaveného hnutí Boko Haram v Nigérii či zoufalý boj bývalého generála Haftara proti sílícím islamistům v Libyi. Společným jmenovatelem je přitom ozbrojená konfrontace se stoupenci radikálního sunnitského islámu.
Buďme realisté
Česká zahraniční politika vůči Blízkému východu a severní Africe kladla obvykle důraz na oblast demokratické transformace. Výjimkou zaměřenou vedle jiných témat také na oblast národně-bezpečnostní byl a je český vztah k Izraeli. Možná nastala chvíle v některých regionech dále rozvíjet toto realistické uvažování.
V sázce toho není málo. Bojovníci ISIL táhnoucí nyní na Bagdád mají i evropské pasy a růst moci islamistických ozbrojených skupin se nás tak přímo týká. I proto britský premiér David Cameron označil evropské bojovníky ISIL za největší současnou bezpečnostní hrozbu pro Velkou Británii. Celkově navíc ještě nikdy nebyla aktivita islamistů na Blízkém východě tak intenzivní a úspěšná. Vznik svérázného „al-Kaidistánu“ na rozloze několika provincií v Sýrii a Iráku je totiž historický unikát. A v neposlední řadě jsou zde vlny uprchlíků. Jejich počet dle OSN na konci roku 2013 poprvé od konce 2. světové války překonal 50 milionů, přičemž nejvíc jich přichází právě ze zemí, v nichž jsou aktivní ozbrojené islamistické skupiny.
Je na čem stavět
Napadají mne tři tematické oblasti, kde může Česká republika v budoucnu přispět k bezpečnosti a stabilitě na Blízkém východě. Česká armáda (AČR) se podílí na stabilizaci Mali, které se na přelomu roku 2012 a 2013 stalo jedním s ohnisek konfliktu s radikálním islámem. Při stahování českých vojáků z Afghánistánu a snaze AČR udržet si expediční schopnosti bychom měli být připraveni na případné rozšíření českého angažmá v regionu Sahelu. Situace je dramatická především ve Středoafrické republice, kde byla již další unijní mise spuštěna. Smysl má zejména účast ČR v mezinárodních operacích, které by byly v dané oblasti primárně zaměřeny na budování státu a reformu bezpečnostního sektoru. Ruku v ruce s tím pak může jít i o zapojení AČR do operací pro udržování bojové připravenosti.
Druhou možností je participace na prohlubování spolupráce mezi NATO a Radou pro spolupráci arabských států Zálivu, kde se rýsují možnosti například u ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Jde také o pragmatický způsob, jak si napravit u arabských vlád pověst poškozenou výroky prezidenta Zemana o islámu a jak mocensky čelit Íránu, což by jistě uvítal náš spojenec Izrael. Je nicméně otázkou, zda rozvoj této spolupráce v nějaké formě nepodmínit v případě Saúdské Arábie omezením vývozu wahhábistické ideologie, která k růstu islamistických hnutí v regionu přispívá. A konečně třetím návrhem je pokračování zprostředkovatelské role diplomatického zastoupení ČR v Damašku. Vzhledem k zapojení Sýrie i Íránu v boji proti ISIL, který je i v zájmu českých a amerických spojenců v regionu, jmenovitě Izraele a Jordánska, lze předpokládat růst potřebnosti tohoto kontaktu.
Jan Kužvart
Autor je analytik AMO
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist