Krym: tři měsíce poté

Z východní strany kerčského průlivu, oddělujícího Krym od pevninského Ruska, stojí čtrnáctikilometrová kolona. Slunce pálí na kapoty tisíců aut Rusů, kteří se i přes bouřlivé události letošního jara rozhodli vyrazit odpočívat na poloostrov. Jsou mezi nimi jak tradiční návštěvníci, kteří sem jezdí už dlouhá léta, tak i ti, kteří tímto způsobem slaví připojení nového území k už tak největší zemi světa.

Přestože dva trajekty bez přestávky křižují průliv tam a zpět, doba čekání na převoz často přesahuje půl dne a pláže tradičně turistického krymského „jižního pobřeží“ se plní letos jen velmi pomalu. Poloprázdné pláže v době rozpuku turistické sezóny jsou jednou z nejviditelnějších změn, která potkala poloostrov po jeho přičlenění k Rusku. Dá se nicméně předpokládat, že spíš méně viditelné změny budou mít na poloostrov a jeho obyvatele do budoucna daleko vážnější důsledky.

Během uplynulých tří měsíců se na Krymu slavilo více a ve větším stylu, než kdy dříve v jeho postsovětské historii. Připojení k Rusku, První máj, Den vítězství, či 70. let od osvobození Krymu od fašistických vojsk. Atmosféru oslav nenarušil ani smuteční den krymských Tatarů. Shromáždění k připomenutí 70. let od 18. května 1944, kdy byli zdejší Tataři masově deportováni z Krymu do Střední Asie, bylo zakázáno.

 Sliby před referendem

Kritické hlasy přitom namítají, že všechny megalomanské oslavy mají zahrát na nacionalizmus, vyvolat přináležitost a lásku k nové vlasti, demonstrovat její sílu, ale hlavně zatlačit do pozadí konkrétní sliby dané krimčanům před březnovým referendem.

Nová proruská vláda spolu s Kremlem před referendem slíbila stavbu mostu přes Kerčský průliv, který má několikanásobně zrychlit dopravu mezi poloostrovem a ruskou pevninou. Slíbena byla také nová, bezmála třistakilometrová rychlostní silnice táhnoucí se po celém jižním pobřeží mezi městy Kerč a Sevastopol, či železnice spojující Kerč a hlavní město republiky Simferopol. Nad realizací těchto nákladných infrastrukturních projektů nicméně visí velký otazník.

„Když k nám do Kerče přijel ministr pro záležitosti Krymu Oleg Savelev, prohlásil při vystoupení o nových dopravních investicích, že kvalita místních cest je už dnes mnohem vyšší, než kvalita většiny cest v Rusku,“ říká Jelena, šéfredaktorka kerčského rádia Kerč FM. „Tohle jsou první náznaky, které nás mají ujistit, že s Krymem je už teď vše v pořádku a nic nového od Ruska očekávat nemáme,“ dodává.

Projekt železnice Simferopol – Kerč byl prozatím zcela odstaven na druhou kolej jak Moskvou, tak i krymským ministrem dopravy Juriem Ševčenkem. Ten koncem května prohlásil, že taková trasa by byla „spíše prodělečná“ a že v případě obnovení dopravního spojení Krymu a Ukrajiny by nová cesta „stejně nehrála významnější roli.“ Moskevské ministerstvo regionálního rozvoje prohlásilo, že stavba této trasy nebyla včleněna do cílového programu rozvoje Krymu a Sevastopolu a tím pádem ani do federálního rozpočtu do roku 2020.

Nejdůležitější z dopravních projektů nicméně zůstává stavba nového mostu, která by mohla pomoct jak zajištění přepravy většího množství ruských turistů, tak zásobování poloostrova nezbytnými surovinami.

„Co se té týče mostu, tak uvidíme, jak to dopadne. Za posledních patnáct let bylo tohle téma jakýmsi barometrem blížících se voleb. Vždy, když se přiblížili volby, slibovali Krymu ze všech stran stavbu mostu. Po volbách téma hned zmizelo. Uvidíme, jak to bude tentokrát. Můžeme jen doufat,“ směje se Jelena. „Nicméně těžko se věří věcem, které nám slibují jedním dechem s hloupostmi jako stavba podvodního tunelu zásobující Krym vodou z Kubáně,“ komentuje Jelena jeden z návrhů na zásobování Krymu vodou po odstavení severokrymského kanálu.

Jediným ze splněných slibů byl prozatím nárůst důchodů a platů státním zaměstnancům. Prozatím se platy zvedly o 25% a v roce 2015 se mají zvednout o dalších 25%.

Růst platů nicméně provázel také růst cen zboží na úroveň cen v Rusku. Ceny potravin, elektroniky a většiny dalších produktů jsou v Rusku o 20-25% vyšší než na Ukrajině. V důsledku toho můžou jak státní zaměstnanci, tak důchodci, očekávat reálné bohatnutí až příští rok.

Změnu své pozice mezi státními zaměstnanci zatím pocítila především policie, která v Rusku vyčnívá jak platově, tak i co se týče pravomocí vůči občanům. Už před referendem se často ozývalo, že právě policie silně podporuje přičlenění k Rusku, protože ruští kolegové se ve společnosti těší mnohem větší vážnosti a respektu.

„Na Ukrajině můžete před policií bránit svá práva. Třeba jim vyhrožovat soudem, když překračují své pravomoci. Bez rizika zadržení nebo kompletního prohledání si můžete z jejich blbosti dělat srandu,“ říká simferopolský amatérský dokumentarista a streetartista Slava.

„Na den deportace krymských Tatarů jsem natáčel těžkooděnce, kteří stáli u přenosných plotů bránících vstup na náměstí Lenina v centru města. Všimli si toho policisté a bez udání důvodů mě posadili do auta a odvezli na stanici na okraji města. Tam jsem se s nimi hádal, že mě nemají za co zadržet, protože neexistuje zákon zakazující natáčení policie v takové situaci. Odpověděli mi, že hádat jsem se s nimi mohl, dokud tu byla Ukrajina, ale že ta doba je už pryč,“ popisuje změnu podmínek Slava.

Podnikání za okupace

Podle březnových slibů měly život obyvatelům Krymu usnadnit také například nižší ceny pohonných hmot. Ty by pomohly snížit náklady jak obyčejným lidem, tak i podnikatelům.

„Ceny benzínu se po připojení měly pohybovat kolem 28 rublů za litr. Za tak málo není benzín ani v Rusku. Cena se samozřejmě nijak nezměnila, zůstali jsme na původních 32 rublech,“ stěžuje si Jurij, kerčský živnostník specializující se na lodní přepravu.

„Až vám bude někdo říkat, že nás s Ruskem čeká lepší budoucnost, chtějte po něm vyjmenování splněných slibů. Moc vám toho neřekne,“ kroutí hlavou Jurij.

Růst cen nicméně považuje za detail, které život na poloostrově nemůže nijak zásadně ohrozit.

„O mnohem víc peněz přijdeme například z důvodu, že do krymských přístavů nebudou přijíždět lodě velkých mezinárodních rejdařských společností. Ukrajina krymské přístavy zavřela, a dokud nebude mezinárodně uznáno přičlenění Krymu k Rusku, tyto společnosti vstupem do nich riskují soud a případnou ztrátu licence ve velkých světových přístavech,“ vysvětluje Jurij.

Před stejným problémem stojí i banky, které by chtěly fungovat na poloostrově. Ukrajinská vláda vzala licence všem bankovním domům na Krymu, a v případě, že má nějaká banka zájem operovat na mezinárodním poli, riskuje svým podnikáním na okupovaném území soudní stíhání a ztrátu licence v zemích, které přičlenění k Rusku neuznaly.

„Kvalita bankovních služeb šla za poslední tři měsíce strmě dolů,“ říká dvaapadesátiletý Simferopolský podnikatel Alexandr. „Operují tu teď jen malé ruské vnitrostátní banky, které nemají zdaleka tak širokou nabídku služeb. Zatím nefungují ani mezinárodní transakce, takže když nakupuji zboží na Ukrajině nebo v Turecku, musím vzít do tašky hotovost a jet zboží zaplatit na místo,“ říká.

Tématem pro zdejší malé podnikatele je kromě nepohodlného bankovního systému i ruský právní systém a celkově prostředí, které není nastaveno na podporu malého podnikání.

„Na jiný zákoník si brzy zvykneme. Horší je že jsme s těmito zákony vrátili v čase o patnáct až dvacet let. Ukrajinský právní systém je vůči malým podnikům mnohem přátelštější. Ten Ruský je zastaralý a celkově málo flexibilní,“ stěžuje si Alexandr, který je i přes podnikatelské těžkosti příznivcem připojení Krymu k Rusku.

„Sám Putin ostatně říkal, že malí podnikatelé v Rusku by měli dostávat medaile za statečnost,“ usměje se.

Dovolená na Krymu

Zatímco minulý rok přijelo na Krym v létě odpočívat zhruba 6 milionů turistů, odhady ministerstva turismu Republiky Krym z května letošního roku předpokládají, že letos by jich měla přijet zhruba polovina. S tímto odhadem souhlasí i Pavel Marcinovskij, ředitel sevastopolské pobočky Ateliky, největší společnosti provozující hotely na Krymu. Podle jeho slov ztratí nejvíce soukromníci, kteří pronajímají své byty turistům. Méně se podle něj změna dotkne větších hotelů a sanatorií, jejichž klientela je podle něj méně závislá na aktuální politické situaci.

Marcinovskij označuje dvě hlavní příčiny, proč počet turistů na Krymu může klesnout letos až na polovinu.

„Zaprvé jde o nefungující bankovní systém, kvůli kterému lidé nemůžou zaplatit svou dovolenou dopředu. Ve výsledku si vybírají raději místa, na kterých mohou zarezervovat a zaplatit dovolenou bez problémů a bez strachu z pozdějších komplikací. Druhým důvodem je transport - jet autem přes Kerč je únavné a dlouhé, letadla jsou drahá a je jich málo a cesta přes Ukrajinu je příliš nevyzpytatelná. Ukrajinská železnice neprodává lístky na vlaky na Krym na dlouho dopředu, dále není jasné, jestli bude fungovat hraniční přechod, zda vás ukrajinští pohraničníci nechají projet, či jestli bude cesta přes východ Ukrajiny bezpečná,“ vyjmenovává Marcinovskij.

Marcinovskij považuje za hlavní příčinu rapidního poklesu Ukrajinců na krymských plážích především „ukrajinskou propagandu v médiích, podle které je nyní situace na poloostrově nestabilní a nebezpečná“. Mnozí Ukrajinci však označují za hlavní důvod, proč změnili své místo letní dovolené to, že obyvatelé Krymu svým hlasováním u referenda zradili Ukrajinu a není důvod je proto ještě finančně podporovat.

Proti většině…

Největší skupinou, která pocítila změnu poměrů na vlastní kůži, jsou pravděpodobně krymští Tataři. Ačkoli se často ozývaly hlasy, že krymští Tataři byli jednohlasně proti Rusku a pro Ukrajinu, mnozí z jejich řad prohlašují, že poměry nebyly zdaleka tak jasné. Podle krymskotatarské aktivistky simferopolského Euromajdanu Nijary, která pracuje jako učitelka krymskotatarštiny a ukrajinštiny, byla zhruba polovina Tatarů více či méně proti Rusku.

„Ve druhé polovině byli ti, kterým to bylo jedno, nebo kteří byli zvědaví, co jestli nám bude s Ruskem vážně lépe. Mnozí věří, že bude,“ vysvětlila Nijara v den 70. výročí krymskotatarské deportace.

„Je však těžké předvídat, jakou budou mít dohru dnešní události,“ okomentovala oficiální zákaz shromáždění krymských Tatarů a s ním spojenou přítomnost tisíců vojáků, těžkooděnců a vojenské techniky v centru Simferopolu.

Člověk blízký krymskotatarskému parlamentu Medžlisu později vysvětlil, že zákaz vzpomínkového shromáždění byl důsledkem bojů mezi Medžlisem a Kremlem o podobu takové události. Zatímco Kreml chtěl, aby na shromáždění figurovala stejnou měrou krymskotatarská a ruská symbolika, pro velkou část krymských Tatarů by bylo něco takového naprosto nepřijatelného.

„Měla být hrána ruská hymna, mluvit představitelé nového krymského režimu, měli jsme mávat vedle našich i ruskými vlajkami. To bylo samozřejmě pro velkou část krymských Tatarů naprosto nepřijatelné. Kdyby s něčím takovým Medžlis souhlasil, velká část komunity by se od něj definitivně odvrátila,“ vysvětluje zdroj, který nechce být jmenován.

„Kreml nakonec ukázal, že rozhodující slovo má on. Vzal tím nicméně vítr z plachet i těm organizacím v rámci naší komunity, které byly silně proruské. Jestli byl dříve poměr odpůrců a zastánců padesát na padesát, to nyní jsou z připojení k Rusku nadšení spíš jen jednotlivci. Kreml si dovolil sáhnout na něco příliš posvátného,“ zakončuje.

Změnu klimatu pocítili ještě silněji čtyři lidé, kteří byli ruskou Federální službou bezpečnosti (FSB) v polovině května zadrženi na základě podezření z teroristické činnosti a převezeni k výslechům do moskevského izolátoru Lefortovo provozovaného FSB.

Gennadij Afanasejev, Alexej Čirnij a Alexandr Kolčenko měli pod vedením ukrajinského režiséra Olega Sencova připravovat na Krymu teroristické útoky pod hlavičkou ukrajinské krajně pravicové politické strany Pravý sektor. FSB je obvinila v plánování útoků v Simferopolu, Sevastopolu a Jaltě. Jejich cílem měla být například simferopolská socha Vladimira Lenina, sídlo Ruské obce na Krymu či ruské vládní politické strany Jednotné Rusko.

Ač celý případ provází velké množství spekulací a mimo Rusko jen málokdo věří, že nejde jen o vykonstruovaný proces, věrohodné posouzení toho, do jaké míry případ je či není vykonstruovaný, by vyžadovalo jeho mnohem hlubší studium. Nicméně i tak ukazuje na jednu zajímavou věc. V reakci na mezinárodní kritiku zadržení této skupiny Rusko prohlásilo, že se zadrženými bude jednat jako s občany Ruské federace, protože se nezřekli ruského státního občanství do jednoho měsíce po připojení poloostrova k Rusku. Jeden měsíc byla totiž doba, kterou krymčané dostali na to, aby se rozhodli, jestli budou žít na poloostrově jako občané RF, nebo jestli se ruského občanství zřeknou a získají tak status cizince. Případ ukázal, že bylo rozhodnuto i za nerozhodné, a ti musejí nést vše, co s novým občanstvím souvisí.

Ukrajinští studenti v Rusku

Skupina lidí, která změny poměrů může pocítit velice silně, jsou studenti a absolventi vysokých škol. I když se simferopolská Tauridská státní universita stala takzvanou „desátou federální“, tedy teoreticky jednou z desíti nejlépe financovaných a nejprestižnějších universit v Rusku, mnoho studentů odjíždí studovat na jiné Ukrajinské či Ruské university mimo Krym buď z důvodů, že se neztotožní s novým politickým režimem, nebo proto, že Rusko nabízí studium na universitách s mnohem lepším jménem.

„Na universitě studuji Ukrajinštinu,“ říká dvacetiletá Jana. „Rusko sice slíbilo, že na Krymu budou tři úřední jazyky a vedle ruštiny se bude používat i ukrajinština a krymskotatarština. Nicméně už teď je jasné, že prací spojenou se dvěma menšinovými jazyky se uživí jen naprosté minimum lidí. Když zůstaneme na Krymu, bude mnohým z nás několik let studia jazyka úplně k ničemu. A ve stejné situaci jsou například i absolventi zdejší právnické fakulty, učitelé a mnozí další,“ zakončuje Jana.

Výměna postupně probíhá i v řadách vysokoškolských vyučujících. Ačkoli většina z nich zůstává na svých místech, někteří se rozhodli opustit Krym hned po referendu, jiní jej opustí s koncem semestru nebo jsou připraveni odejít v případě, že se nějakým způsobem zhorší podmínky pro práci. Jen filosofickou fakultu Tauridské státní university zatím opustilo pět vyučujících, kteří mají být od příštího semestru nahrazeni novými vyučujícími z Moskvy.

„Zatím není úplně jasné, jakou roli mají noví vyučující na naší universitě plnit,“ říká zaměstnanec fakulty, který nechtěl být jmenován. „Zatím k nám přijeli jen na pár dní na konferenci a ukázalo se, že jsou to velkoruští patrioti, minimálně polovina z nich dokonce monarchisté, kteří jsou za znovunastolení monarchie v Rusku. Nevíme, jestli je sem posílají, aby kontrolovali fungování university a dávali hlášení v Moskvě, nebo z jakých důvodů je sem vlastně poslali.“

Na nové poměry si stěžuje i šestadvacetiletý doktorand Maxim, který na universitě přednáší filosofii.

„Před týdnem jsme měli první prověrku z Moskvy, při níž komise kontrolovala fungování university - čistotu, učební materiály, kanceláře. Vyčetli mi jen to, že mi nad stolem nevisí portrét Putina. Prý už jej mají i matematici, biologové, technici a byla by ostuda, kdyby jej humanitární větve neměli,“ zakončuje Maxim.

---

V případech, kde je uvedeno jen křestní jméno citovaného člověka, jsou většinou jména změněna. Je to z toho důvodu, že jde o výňatky z rozhovorů, u nichž nebylo původně v plánu informace novinářsky využít – tudíž jsem si ani souhlas o zveřejnění nežádal.

Článek samozřejmě nepokrývá všechny změny, které se udály za poslední tři měsíce – ať už z důvodu toho, že jsem se o všem prostě nedozvěděl, tak z toho důvodu, že k některým tématům nemám dost informací.