Držitelé anonymních akcií od 1. července čelí sankcím

Akcionáři počínaje červencem musejí počítat s omezením svých práv, nicméně jedná se o problém  snadno řešitelný. Překvapivě častým omylem je, že anonymní akcie (přesně listinné akcie na majitele) se staly bezcenným kusem papíru. Největší hodnota akcie, tedy potvrzení, že její držitel vložil do akciové společnosti kapitál je nadále nedotčena, nedochází ke ztrátě vlastnického práva. V momentě, kdy budou akcie uvedeny do souladu se zákonem, lze veškerá akcionářská práva opět plně uplatňovat.

Co je příčinou současného stavu?

Dle Zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností musely všechny společnosti k 30. 6. zaslat na obchodní rejstřík návrh na zápis změny formy akcií a uvést stanovy společnosti do souladu se zákonem. Rozhodně nelze dělat závěr, že téměř polovina společností lpí na utajení svých akcionářů i přes riziko sankcí. Legislativní smršť zejména v podobě Nového občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích uvrhla podnikatele do nemalé právní nejistoty. Řada z nich se v rámci ochrany před budoucími riziky rozhodla spojit změnu akcií s přijetím nových stanov odpovídajících Zákonu o obchodních korporacích. K této změně potřebují přítomnost notáře. A najít notáře s volným místem v diáři je v posledních měsících poměrně složitá disciplína.

Lze proto předpokládat, že počet společností měnících své akcie v následujících měsících vzroste. Část společností už mohla podat informace o změně akcií na obchodní rejstřík, ale záležitost nebyla zatím vyřízena. Nemálo společností s anonymními akciemi jsou účelově založené entity, které byly využity například k držení a následnému prodeji nemovitosti. A pokud pominul účel jejich existence, nemá nikdo motivaci změnu akcií podstupovat.

Jak mohou držitelé akcií svoji situaci řešit?

Akcionáři mají tři cesty změny. Ani jedna z nich bezpodmínečně nevede k vyšší transparentnosti vlastnické struktury. Nejvyužívanějším způsobem je změna listinných akcií na majitele na listinné akcie na jméno. Pokud má společnost jediného akcionáře, bude jméno zapsáno v obchodním rejstříku a bude jasná fyzická nebo právnická osoba držící podíl ve společnosti. Pokud je akcionářů více, bude v obchodním rejstříku uvedeno, že jsou vydány listinné akcie na jméno a záznamy bude nadále evidovat přímo akciová společnost. Je však možné, že vlastníci budou identifikovatelní z dokumentů ve Sbírce listin.

Pravděpodobně o stovky vzroste počet firem, jejichž akcie budou vlastnit zahraniční společnosti, ať už z různých offshore jurisdikcí, USA nebo evropských zemí, kde není vlastník zdarma dohledatelný na internetu. Předpokládám růst počtu kyperských, nizozemských nebo britských mateřských společností. V případě vzniku takovéto mezinárodní struktury bude muset každý zájemce o informace vše zjišťovat v zahraničí. Český obchodní rejstřík ani další orgány budou disponovat pouze informací o zahraničním vlastníkovi.

Další možností jak může vlastník s akciemi naložit je zaknihování v centrálním depozitáři. Akcie zanikají a jsou nahrazeny záznamem v databázi. K záznamu nemá přístup veřejnost, nicméně pro orgány státní správy jsou informace k dispozici. Podobné je uložení listinných akcií na majitele u obchodníka s cennými papíry. V tomto případě zůstává anonymní akcie zachována, ale vzniká záznam o vlastníkovi. Tento záznam je uložený u obchodníka s cennými papíry a na vyžádání je přístupný státním orgánům, nikoli veřejnosti. I v těchto případech lze využít zahraničního akcionáře a naplnit tak požadavky české legislativy bez toho, aby byla informace o vlastníkovi poskytnuta.

Nezamýšleným důsledkem zrušení anonymních akcií bude zvýšení počtu společností, které legálně optimalizují daně prostřednictvím mezinárodní struktury. Když je vlastník společnosti nucen využít pro zachování svého soukromí mezinárodní strukturu, bude pravděpodobně chtít, aby se mu náklady na její založení a administraci vrátily. A daňová úspora se přímo nabízí.

Proč podnikatelé trvají na zachování soukromí?

Argumenty proč rušit anonymní akcie jsou poměrně známé. Ztotožňují se s nimi vlády téměř na celém světě a obecně se má za to, že během několika málo let tento instrument zcela zmizí. Existuje však řada dobrých důvodů pro diskrétní ovládání majetku.

Zásadou, kterou je moudré prosazovat ve všech situacích je, že informace má mít k dispozici výhradně ten, kdo je skutečně potřebuje. Každé jejich zbytečné sdílení vytváří rizika. Je velmi výhodné skrýt korporátní strukturu před svými konkurenty, ale také před obchodními partnery. Pokud se kdokoli rozhodne podat například šikanozní insolvenční návrh, nemá informace o celé struktuře, ale pouze o dílčí společnosti. To značně snižuje pravděpodobnost, že dojde k rozsáhlým škodám.

Pro vlastníky firem však má hodnotu i to, že si jejich majetek nemohou prolustrovat sousedé a další osoby. Situace, kdy banální sousedský spor o parkování graduje udáním na finanční úřad nebo inspektorát práce je bohužel dle zkušeností podnikatelů hořkou realitou.

Anonymní akcie na Marshallových ostrovech dlouhodobě nic neřeší

Rušení anonymních akcií není českým specifikem. V loňském roce tento instrument ze svého právního řádu odstranily mimo jiné Seychely. Velká Británie, která umožňuje zachovat anonymitu vlastnictví prostřednictvím warrantů (poukázek) na akcii je v procesu jejich zrušení. Stále přesto existuje několik zemí, například Marshallovy Ostrovy, které vydávání anonymních akcií umožňují. Díky tlaku OECD, G20 i jednotlivých vlád však je velmi pravděpodobné, že anonymní akcie budou během několika málo let minulostí.

Budoucnost diskrétního vlastnictví však přesto není ohrožena. Dostatečně robustní anonymitu nadále poskytuje ovládání majetku prostřednictvím zahraničních společností z vhodných jurisdikcí. Vzroste také zájem o využívání trustů – nástroje zavedeného v angloamerickém právním řádu po staletí. Trustu otevřel dveře Nový občanský zákoník, který zavedl do českého právního řádu svěřenský fond. Daňové nastavení i samotná další existence svěřenského fondu jsou však v českých podmínkách natolik nejisté, že vkládání majetku do svěřenských fondů spíše vytváří nejistoty než dlouhodobé řešení. Svými vlastnostmi je svěřenský fond ideální ke správě majetku v horizontu desítek let v neměnném právním prostředí. To Česká republika nedokáže garantovat, protože už nyní odborníci ministerstva spravedlnost zvažují výraznou modifikaci nebo dokonce odstranění svěřenských fondů z právního řádu.