Jak válčit a plnit přitom program MMF?

Ukrajina podepsala v dubnu dohodu s Mezinárodním měnovým fondem, v které se zavázala výměnou za půjčku 17 miliard dolarů důkladně reformovat svoji ekonomiku. Úkol by to byl nesnadný i v těch nejlepších podmínkách.

Ukrajina však má podmínky mimořádně špatné. V únoru ztratila Krym, a ve vzpouře proti centrální vládě v Kyjevě je s vydatnou podporou sousedního Ruska již několik měsíců východ země. Co se děje v průmyslových podnicích Donbasu, které v normálních časech obstarávají čtvrtinu ukrajinské průmyslové produkce, dnes možná neví ani jejich majitel, miliardář Achmetov. Mluvit v takové situaci o tom, o kolik poklesne hrubý domácí produkt Ukrajiny, je poněkud bizarní – vždyť ani nevíme, kolik lidí se k ukrajinskému státu hlásí a kde přesně jsou jeho geografické, ale především ekonomické hranice.

Nicméně, MMF zadržel v dubnu dech a rozhodl se Ukrajině půjčit oněch 17 miliard dolarů. Už v květnu dostala Ukrajina od MMF tři miliardy dolarů a jednu miliardu dolarů od dalších mezinárodních institucí, včetně Evropské unie a Světové banky. V červenci by do země měly připlynout další tři a půl miliardy a do konce roku celkem přes 13 miliard dolarů. To by mělo stačit jak na stabilizaci povážlivě se tenčících devizových rezerv ukrajinské centrální banky, tak na splátku části dluhu ruskému dodavateli plynu Gazpromu.

Gazprom tvrdí, že mu Ukrajina dluží již 4,5 miliardy, což ovšem Ukrajina odmítá, neboť požaduje kompenzaci za plyn a plynovody zabavené Ruskem při anexaci Krymu a neuznává nově stanovenou cenu plynu, kterou Gazprom zvýšil na 485 dolarů za 1000 kubíků plynu. To je asi o 30 % více, než platí průměrný odběratel v Evropské unii, a o 70 % více, než Ukrajina platila před zvýšením ceny v květnu. Obchodní spor s Gazpromem se zřejmě potáhne delší dobu, protože Ukrajina by nyní měla být schopná platit cenu za nově dodávaný plyn, jak požaduje Gazprom, ale zároveň nebude ochotná rychle splatit existující dluh.

Za půjčku 17 miliard slíbila ukrajinská vláda Mezinárodnímu měnovému fondu provést reformy, které Ukrajina odkládá už 20 let. Centrální banka by měla definitivně opustit marný boj za fixní kurz, jenž vedl k naprosté paralýze finančního trhu a k neudržitelnému prohlubování schodku na běžném účtu, který ukrajinské banky, firmy a vláda musely financovat dalším zadlužováním. Kurz ukrajinské hřivny zatím od února klesl o 50 %, což stačilo k tomu, že v dubnu skončil běžný účet přebytkem. Během roku 2015 by pak centrální banka měla rekapitalizovat domácí banky a postupně nahradit dnešní administrativní zákaz, kterými se snaží zamezit nejprudším výkyvům na trhu standardními operacemi a od roku 206 by měla přejít na cílování inflace.

To však nebude možné bez stabilizace rozpočtové politiky, která za vlády předchozího prezidenta Janukovyče zdegenerovala do nepřehledné změti mimorozpočtových fondů a křížových dotací, jejímž výsledkem byl schodek ve výši nejméně 8 % HDP v loňském roce (nikdo neví přesně kolik, což samo svědčí o stavu ukrajinské rozpočtové politiky). Již v březnu vláda zrušila některá výdajová opatření Janukovyče, zmrazila minimální mzdu, odložila daňové zvýhodnění zemědělských exportů a zvýšila spotřební daně. V červnu vzrostly tarify za spotřebu zemního plynu v domácnostech o 60 % a další zvýšení se čeká v létě. Tato opatření by podle MMF měla snížit letošní schodek veřejných rozpočtů zhruba o 2 % HDP a schodek na běžném účtu na tolerovatelnou hladinu okolo 4% HDP. Zároveň však MMF očekává, že hrubý domácí produkt klesne letos o 5 % a inflace se dostane ke dvaceti procentům.

Větší problém bude mít kyjevská vláda se stabilizací celé ekonomiky: ve východních regionech, které nejsou v současné době pod její kontrolou, vzniká až 25 % průmyslové produkce Ukrajiny a zhruba jedna osmina hrubého domácího produktu země. Donbas dnes jako celek z ukrajinského rozpočtu více bere, než do něj dává, především proto, že zdejší průmysl není příliš konkurenceschopný: jeho hlavním odběratelem je stále ještě ruský vojenský průmysl.

Východní Ukrajinu tedy ještě čeká rozhodnutí, zda se přeorientovat na běžný evropský trh, nebo zůstat přívěskem ruské zbrojní mašinerie. Orientace na Západ by krátkodobě zřejmě přinesla prudký pokles výroby a vyšší nezaměstnanost, nabízela by však normálnější komerční prostředí, vedla by k vyšší technologické úrovni výroby, jejím menším ekologickým nákladům a uvolnila by pracovní síly i energii obyvatel Donbasu k vytvoření standardnější ekonomické struktury, méně závislé na těžkém průmyslu a více orientované na služby.

Je pravděpodobné, že i pokud by se nějakým zázrakem podařilo stabilizovat situaci na východě Ukrajiny, pokles ekonomiky v letošním roce bude mnohem výraznější, než očekává MMF. Ztráta Krymu znamená automatické zmenšení ukrajinské ekonomiky o 2,5 %. Anarchie na východě vede k propadu výroby a vývozu a může postupně definitivně rozložit zbytky důvěry investorů v budoucnost Ukrajiny. MMF tedy vstoupil se svým programem do téměř ztracené bitvy: program by mohl být úspěšný, jen pokud by všechny vnější podmínky hrály ve prospěch Ukrajiny a její sousedi k ní uplatňovali vstřícnou politiku.

Vnější okolnosti však jsou spíše nepříznivé – ceny hlavních ukrajinských exportních komodit klesají, zatímco její měna oslabuje a ceny dovozů rostou. Východní soused – Rusko – je vyloženě nepřátelský a soused západní – Evropská unie – pomáhá zatím spíše rozpačitě. V takové situaci může 17 miliard dolarů stačit na dočasnou stabilizaci, nemůže však zajistit přeměnu Ukrajiny na normální alespoň východoevropskou ekonomiku. Mezinárodní měnový fond tak jen poskytl zemím, kterým záleží na osudu Ukrajiny, čas k vybudování dlouhodobějšího programu pomoci této těžce zkoušené zemi.