Europolitika podle pana Druláka

O pojetí lidských práv v zahraniční politice podle prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka se toho už napsalo dost. Pro připomenutí: Nejprve se rozhořela debata v akademické obci v souvislosti s jeho knihou „Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi“ z konce roku 2012. Jeho odporu k lacinému antikomunismu a „lidskoprávnímu atlantismu“ si všimla i širší veřejnost, když z Ústavu mezinárodních vztahů přešel na ministerstvo zahraničí a jako první náměstek začal měnit politiku pod novým ministrem Lubomírem Zaorálkem. Kdo si chce osvěžit paměť, doporučuji například shrnující komentář Nová česká neutralita Daniela Anýže. 

Ale Drulák na „zamini“, to přeci neznamená jen jiný přístup k Číně či Kubě. V Drulákových textech najdeme i zcela novou koncepci evropské politiky. A ta by nás čistě sobecky měla zajímat prioritně, protože EU, to jsme i my.

Pokud si náměstek opravdu myslí, že jeho úkolem úředníka je bojovat proti „neoliberálnímu tlaku“ kapitalismu a restaurovat evropské bratrství dle myšlenek Jana Amose Komenského, pak by o tom měl přesvědčit nejprve širokou veřejnost.

Evropa v rukou kapitalistických oligarchů

Už za éry náměstkování Druláka na ministerstvu vyšel v dubnu sborník editora Petra Hlaváčka „České vize Evropy? Manuál k naší evropské debatě“. V něm má svou kapitolku i Petr Drulák, jeho stať „Svoboda, rovnost, bratrství a Evropa“ vychází z výše zmíněné knihy „Politika nezájmu“. Pokud máme tuto stať chápat jako nový manifest české unijní politiky, pak se máme na co těšit.

Hodně sporná je už jeho úvodní analýza příčin evropské krize. Podle něj jsou primárními škůdci „domácí oligarchové“, kteří vysávají veřejné rozpočty a následně zákeřně ordinují na národní úrovni hospodářské reformy: „Tito vlastníci švýcarských kont se dnes pokoušejí přesvědčit své spoluobčany o nutnosti radikálních úspor.“ Do programových tezí KSČM by jistě tato věta zapadla. Doufejme ale, že se názoru vysokého reprezentanta Česka nedopídí politici ze zadlužených evropských zemí, kteří se nyní na úkor své popularity snaží dát fiskální politiku svých krajin dohromady. A už vůbec nic podobného by Drulák neměl říkat například na bruselských summitech před německou kancléřkou Angelou Merkelovou, hlavní evropskou advokátkou fiskální střídmosti.

Bruselem proti neoliberální ideologii

Potom, co se Drulák vypořádá s národními šíbry se švýcarskými konty, pokouší se jako protilék konstruovat zcela nový rámec Evropy, respektive Evropské unie: „Stojíme před úkolem nalézt rámec nový, který by byl rovněž liberální a sociální, ale jen z menší části národní a z větší části evropský či globální.“ Vyzbrojuje se hesly Francouzské revoluce svoboda, rovnost, bratrství a dovozuje, že pojem svobody byl uchvácen kapitalisty. Zatímco v poválečné době sociální stát respektoval i složku rovnosti, pod tlakem „nadnárodního kapitalismu a jeho neoliberální ideologie“ od 80. let začíná „masivní útok na rovnost ve jménu svobody“. Krize eurozóny je pak Drulákovi velkým finále tohoto nezdravého vychýlení.

Drulák vidí nezastupitelnou roli federalizující se Evropy, aby opět kapitalismus svázala politikou. „To nelze uskutečnit bez jednotné evropské rozpočtové politiky zahrnující mimo jiné evropské daně i evropskou sociální politiku. Před kapitalismem je však třeba chránit důležité sektory společnosti, k nimž patři vzděláváni, kultura, rodina či zdravotní péče, kde mají kapitalistické nerovnosti zničující společenské účinky.“ Pokud toto je aktuální politikou Černínského paláce, pak jde o podobný, ne-li větší obrat jako u debatované podpory lidských práv. Až dosud Česká republika sice prosazovala společnou koordinaci rozpočtových politik prostřednictvím Paktu stability a růstu či novějšího fiskálního paktu, ale rozhodně nevolala po unijním ministerstvu financí. Už vůbec není v českém zájmu zavádění dalších společných evropských daní a v žádném případě evropská sociální politika, kde by například o pravidlech dávek pro nezaměstnané ve Francii i v Česku rozhodoval Brusel.

New Age podle Komenského

Pro někoho možná sympaticky idealistický, ale zároveň nebezpečně naivní je pak Drulákův sen o novém evropském bratrství. Ono nové bratrství by totiž mělo vdechnout chybějící legitimitu evropskému projektu. „Evropské bratrství se může zrodit v evropském duchovním hnutí, jež patrně bude vycházet z křesťanství osvobozeného od korumpujícího tlaku církevních institucí, ale které bude současně otevřené myšlenkám z jiných částí světa. V evropské intelektuální a duchovní tradici je řada osobností, jež mohou být pro podobné hnutí inspirací. Přední místo mezi nimi jistě zaujímá intelektuál, mystik, duchovní a veřejný činitel Jan Amos Komenský. Nyní jde o to provést novou syntézu této velké tradice a nabídnout ji Evropanům. ... Vznik a organizace duchovního hnutí nemohou být politickým projektem, neboť takové propojení by vedlo k jeho poškozování a zneužívání. Nicméně politické síly by měly k hnutí přistupovat otevřeně bez sekularistických či naopak církevních předsudků. Měly by být schopné vstřebávat jeho duchovní podněty a tím čerpat politickou legitimitu.“

Od dob hraběte Henriho de Saint-Simona pravděpodobně nikdo nevytvořil tak utopické sociální inženýrství, jako se podařilo panu Drulákovi. Jeho (nejspíš oprávněně) pociťovaná duchovní prázdnota většiny Evropanů ho dovedla k formulaci jakéhosi nového new-agismu, který nabude na síle, až si všichni Evropané nejspíše přečtou Labyrint světa a ráj srdce „mystika“ Komenského. Samo sebou se rozumí, že politické síly se před tímto výtryskem evropanství skloní a budou ho respektovat.

Za ČSSD a „alternativní ekonomické soustavy“

Není překvapivé, že závěrečná Drulákova syntéza současné evropské politiky je zcela odtržená od reality. Politické síly Evropy bez ohledu na mnohem složitější skutečnost autor škatulkuje do proevropské a euroskeptické pravice a obdobně levice. Nejnadějnější je mu pak proevropská levice, kterou ztotožňuje v českých podmínkách s ČSSD. Radí ji, aby se inspirovala v potřebě evropského bratrství od proevropské pravice. Ale zároveň prosazuje, aby se ČSSD přiučila i od euroskeptické levice „větší kritičnosti ke kapitalismu a otevřenosti k alternativním ekonomickým soustavám“! Pokud by chtěl kapitalismus demontovat akademik, nebyl by to až takový problém. Pokud se však Drulákova antikapitalistická mystika stala novou unijní politikou Černínského paláce, pak je to velký problém.

Nakladatelství Academia laskavě svolilo k publikaci statě Petra Druláka:

Svoboda, rovnost, bratrství a Evropa by IHNED.cz