Nominace evropských komisařů

Shrnutí v bodech:

- státy můžeme rozdělit do 4 skupin podle jejich aktivity ve výběru komisaře.

  o Státy, které představily oficiálního kandidáta bez portfolia (7 zemí)

  o Státy, které představily oficiálního kandidáta i preferované portfolio (4)

  o Státy, které mají hlavního kandidáta, i když oficiálně nepotvrzeného (7)

  o Státy, které zatím nemají shodu na konkrétní osobě (9 včetně ČR)

- ekonomická portfolia spíše připadnou těm státům, které již mají oficiální nominaci a které se právě o tato porfolia v předstihu uchází

- mezi potvrzenými kandidáty nejsou ženy

Proces výběru komisařů

Ačkoliv podle oficiálního postupu podávají členské státy svoje návrhy na komisaře až po schválení předsedy Komise Evropským parlamentem, mnohé státy již od květnových voleb předjednávají konkrétní jména případných komisařů a preferovaná portfolia. Při sestavování komise je nutné dbát mnoha různých, často protichůdných, zájmů. Výběr konkrétního komisaře závisí na dohodě daného členského státu, který zohledňuje kromě profesionality kandidáta i politickou příslušnost na vnitrostranické úrovni, a předsedy Komise, který musí vybalancovat na sebe často narážející zájmy států, a navíc vzít v potaz i politickou příslušnost k frakci EP. Například volební lídr evropských socialistů Martin Schulz byl sice vážným kandidátem na pozici komisaře, ale zablokovala ho kancléřka Angela Merkel, která nechtěla toto prestižní místo přenechat koaličním německým sociálním demokratům, a naopak představila vlastního kandidáta ze své politické strany. Součástí této dohody bylo znovuzvolení poslance Schulze do čela EP, které v rámci unijní politiky vyvážilo německé vnitropolitické rozhodnutí.

Státy podle aktivity ve vyjednávání

Složitost vyjednávání o členech budoucí Komise jednoznačně nahrává těm státům, které mají jasnou představu, koho chtějí jako komisaře mít a jaké portfolio by měl zastávat. Členské státy je možné rozřadit na základě jejich přístupu a aktivitě v této věci do čtyř skupin. V první se nachází státy, jejichž vláda již představila oficiálního kandidáta včetně preferovaného portfolia.

Hned v závěsu jsou země, jejichž nejvyšší reprezentace se již shodla na jednom kandidátovi, ovšem bez jasně vyslovené aspirace na získání konkrétního rezortu.

Ve třetí skupině jsou státy, jejichž vlády sice ještě oficiálně nepotvrdily vlastní výběr kandidáta na komisaře, nicméně je zřejmé, kdo je v tomto procesu favoritem. Dobrým příkladem takové země je Polsko, které usiluje o prestižní pozici Vysokého představitele Unie pro bezpečnostní a zahraniční politiku pro současného ministra zahraničních věci Radosława Sikorského. Jeho pozice je však ohrožená kvůli nedávné aféře s odposlechy.

Ve čtvrté skupině jsou státy, které sice mají potencionální kandidáty, ale shody na jednom jméně zatím nedosáhly. Do této skupiny bohužel patří i Česká republika. Výběr českého komisaře je odpovědností vlády, která sice často mluví o nutnosti posílit pozici České republiky v Evropské unii, ve skutečnosti však dává přednost řešení vnitropolitických otázek a zásadní rozhodnutí o výběru důležitého českého reprezentanta odkládá.

České fiasko

S novou vládou měl přijít zásadní obrat v politice v rámci EU. Proevropská aktivní politika byla nastíněna i v programovém prohlášení vlády, ve kterém mimo jiné stojí, že: „(Vláda) bude aktivněji působit při umisťování českých občanů v evropských institucích.“ Možnost výběru nového eurokomisaře se zdá být výbornou příležitostí deklarovaný závazek uvést do praxe.          

Již od 27. června, kdy skončilo jednání Evropské rady, je prakticky jisté, že předsedouEvropské komise bude Jean-Claude Juncker. V tu dobu už měla většina států konkrétní představu, koho si představují jako komisaře a o jaká portfolia mají zájem. V České republice však strany vládní koalice stále nenašly společnou řeč a na post komisaře dále prosazují vlastní stranické kandidáty. Situace měla být vyřešena na schůzi koalice 2. června, na které však čeští politici dali přednost vnitropolitickému tématu (změny v dozorčích radách státem vlastněných podniků). Jako nejzazší termín výběru českého komisaře si koalice určila až absurdně vzdálený začátek srpna.

Česká vláda sice deklaruje zájem o jedno z vysoce žádaných ekonomických portfolií (Energetika, Vnitřní trh, Regionální rozvoj, Průmysl, Doprava) nicméně pravděpodobnost, že na poslední chvíli vybraný kandidát získá takové portfolio v tvrdé konkurenci bývalých premiérů a stávajících úspěšných komisařů, je zcela mizivá. Určitou šancí na úspěch by mohl být výběr komisařky místo komisaře, Komise totiž cílí alespoň na částečnou genderovou vyváženost, přičemž již známí kandidáti jsou převážně muži. Proto nejnovější vývoj nahrává hnutí ANO, které představilo jako svou oficiální kandidátku současnou ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou.

Hlavní zdroje:

http://www.evropskehodnoty.cz/wp-content/uploads/2014/06/eurokom.final_.pdf

http://europedecides.eu/2014/06/building-a-new-commission-the-runners-and-riders-for-the-next-college

Celý dokument je k dispozici i ve formátu pdf ZDE.

Věnek Bonuš je stážistou think-tanku Evropské hodnoty.