Česká podpora Izraeli: Nepřeháníme to?

Bývalý velvyslanec ČR v Izraeli Tomáš Pojar napsal v reakci na současný konflikt pro IHNED.cz komentář nazvaný „Izrael vs. Hamás 3:0“. Soustřeďuje se v něm na obhajobu silového řešení ze strany Izraele, volá po další eskalaci ve formě tvrdé izraelské odvety a vyslovuje přání, aby takto Hamás dostal od izraelské vlády „trvalejší lekci“.

„Tvrdosti není nikdy dost“

Pomiňme, že komentář Tomáše Pojara svým názvem implikuje paralelu s fotbalovým utkáním, kde se po hřišti pohybují jen hráči a nikoliv civilisté, a Izrael v něm jako obvykle nad Araby zvítězí, a podívejme se na jeho tón. Bývalý velvyslanec v textu hovoří o tom, že je třeba dát druhé straně konfliktu „lekci“ a zdůrazňuje, že Blízký východ nezná politiku kompromisu a neuznává slabost, čímž vylučuje jakékoliv jiné řešení konfliktu než silové a unilaterální. Přitom se stačí podívat na sever za hranici do Libanonu, jenž je sám o sobě jedním velkým kompromisem, a to jak na úrovni bezpečnosti, tak politiky a mezináboženského soužití. Blízký východ není sice místem pro slabé, ale je ctností silných umět se s ostatními dohodnout.

Je škoda, že v textu nezaznívá trocha nuancí. Například že Hamás a Gaza nejsou jedno nebo že jeho relativně nepřesné rakety nepadají jen na izraelské Židy, ale i Araby a to jak muslimského tak křesťanského vyznání, čímž se konflikt stává pro úspěšné použití náboženských či etnických stereotypů poněkud nepřehledným. Dalším problémem textu je absence otázky, zda je možné splnit deklarovaný záměr izraelské vlády jednou pro vždy zastavit raketové odstřelování z Gazy. Záporná odpověď by zde totiž mohla vést k myšlence, že daná situace může či má mít jiné řešení, což by volání po tvrdém izraelském postupu a jeho neochvějné podpoře mohlo zpochybnit.

Komu tím prospějeme?

Názor, že čím více bude Hamás oslaben, tím delší klid si Izrael užije, není řešením. Je podle mne absurdní si myslet, že Izrael a Palestinci se spolu budou střetávat až do skonání věků. Tento konflikt jednou skončí, a pokud Izraelci neprovedou něco nemyslitelného, tak na ně budou Palestinci na druhé straně zdi, která obě společnosti odděluje, stále čekat. Místo volání po co nejtvrdším „zúčtování“ by proto podle mne bylo přínosnější se i vzhledem k demografickému vývoji ptát, jak z této situace ven. Vždyť Hamás dostal od Izraele „odplatu“ již dvakrát a „nepoučil se“. Soustředění se na aktuální střet umožňuje opět odsunout bolestivá rozhodnutí, která bude muset Izrael jednoho dne stejně učinit. Pokud budeme toto odkládání nevyhnutelného podporovat, neprospějeme tím ve výsledku nikomu.

Jan Kužvart

Autor je analytikem Výzkumného centra AMO

Follow @AMO_cz