Severní Korea, Sýrie a jejich diskrétní romance

Tenkrát na východě

Ač se mohou zdát severokorejské vztahy se zeměmi na Blízkém východě zvláštní a nezvyklé, opak je pravdou – Sýrie a KLDR jsou dlouhodobými spojenci a vzájemné diplomatické návštěvy se uskutečňují několikrát do roka.

Formálně navázaly obě země diplomatické vztahy v červenci 1966 (neformálně už na začátku 60. let), ale hlavní impulz přišel až v roce 1973, kdy do Sýrie Pchjongjang vyslal poradce a vybavení k podpoře syrského útoku na Izrael v rámci  jomkipurské války. Důvodem pro tuto blízkovýchodní (a posléze i středovýchodní) anabázi byly zejména komplikované vztahy se sousedy, jmenovitě Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou. Problematické byly především v rovině vojenské spolupráce, konkrétně ve vývoji nových zbraňových systémů, zejména balistických střel a zbraní hromadného ničení.

V průběhu 70. a 80. let hrála KLDR v Sýrii jen druhé housle (jelikož hlavním syrským spojencem bylo SSSR), ale po rozpadu SSSR Pchjongjang Damašku údajně pomáhal s jeho arzenálem chemických zbraní a představoval také významného dodavatele balistických střel, konkrétně severokorejské varianty střel SCUD-B a C (neboli Hwasong 5 a 6), které byly do země dodány v polovině 90. let. Toto zintenzivnění spolupráce v 90. letech bylo zapříčiněno zejména rozpadem Sovětského svazu, který pro oba režimy představoval hlavního spojence.

Hlavní postavou, jež se na vybudování vzájemných vztahů výrazně podílela, je generál Kim Kyok Sik, který v Damašku přes 10 let působil na severokorejské ambasádě a měl na svědomí množství projektů, včetně výcviku syrských jednotek, prodejů zbraňových systémů a podpory radikálních islamistických skupin v regionu. V květnu 2013 byl Kim povýšen do funkce náčelníka generálního štábu, čemuž se přičítala právě jeho role v severokorejské podpoře režimu Bašára al-Asada (a předtím jeho otce Háfize). Kim byl tři měsíce po svém povýšení odvolán z funkce a od té doby se na veřejnosti neobjevuje. Jeho současný stav není znám, nicméně v dubnu 2014 byl zvolen do Nejvyššího lidového shromáždění, takže očividně nebyl fyzicky zlikvidován, ale pouze odstaven od centra moci (což z něj činí dalšího stranického veterána, kterého Kim Čong-un odsunul na vedlejší kolej).

Za vrchol vztahu lze považovat severokorejskou pomoc při budování syrského jaderného reaktoru, jehož předlohou měl být jaderný reaktor v Yongbyonu. Reaktor byl v roce 2007 zničen leteckým úderem izraelského letectva, při kterém údajně zemřelo 10 Severokorejců.

Občanská válka

Od vypuknutí občanské války Severní Korea Damašek podporuje zásilkami zbraní, munice a dalšího vojenského vybavení. Důkazem toho je zabavení severokorejské zásilky do Sýrie v Turecku, ta obsahovala náklad zbraní, munice a plynových masek (Turecko zprávu nepotvrdilo ani nevyvrátilo). Stejný osud potkal i zásilku raketových součástek, která byla nalezena na palubě čínské lodi.

I nyní se v Sýrii s velkou pravděpodobností nachází severokorejští vojenští poradci a experti, kteří syrské armádě poskytují své schopnosti a zkušenosti. Podle deníků The Jerusalem Post a Chosun Ilbo, které oba citují organizaci Syrian Observatory for Human Rights, v Sýrii operovali severokorejští piloti vrtulníků a důstojníci dělostřelectva. Zatímco působení severokorejských pilotů nebylo potvrzeno dalšími zdroji, na přítomnost dělostřeleckých důstojníků upozornil i saúdsko-arabský deník Asharq al-Awsat, který odkazoval na očitého svědka. Nicméně vzhledem k tomu, že většina těchto informací pochází ze silně protisyrských zdrojů, je třeba k nim přistupovat opatrně, stejně tak jako k severokorejskému popírání podpory syrského režimu v boji proti povstalcům.

Poslední diplomatická návštěva mezi KLDR a Sýrií byla podniknuta severokorejským ministrem zahraničí Ri Su Yongem (také známým jako Ri Chol), který se v polovině června setkal se syrským prezidentem Bašárem al-Asadem. Hlavním tématem návštěvy měla být spolupráce v oblasti ekonomického rozvoje a obnovy.

Zajímavostí je také to, že Damašek Severní Koreu požádal o pomoc při monitorování červnových prezidentských voleb. Po nepříliš překvapivém vítězství Bašára al-Asada pak KLDR poslala své gratulace.

Motivace Pchjongjangu

Co Pchjongjang vedlo k rozsáhlejšímu zapojení v syrské občanské válce na straně Damašku? Na první pohled mají obě země mnohé společné; patřily do sovětské sféry vlivu, ve svém sousedství mají antagonistické režimy (USA v Jižní Koreji a Izrael), obě jsou v mezinárodní komunitě do značné míry izolovány a roli může hrát i fakt, že v obou případech jde o státy s dynastií autoritativních vládců, kteří v dnešním světě představují „vymírající druh“ (myšleno doslovně, pokud se podíváme na příklady Muammara Kaddáfího a Saddáma Husajna).

Dalším, tentokrát více pragmatickým důvodem je zřejmě externí tlak Iránu na rozsáhlejší severokorejské angažmá v Sýrii. Teherán do přežití Asadova režimu investoval značné zdroje, zahrnující finanční prostředky, vliv a vojáky, a díky svému vztahu s Pchjongjangem mohl zařídit i jeho zapojení, nepochybně za určitou (a určitě ne nízkou) cenu.

Syrské bojiště může navíc představovat možnost k otestování některých předem nevyzkoušených systémů v polních podmínkách, stejně jako k zisku praktických zkušeností pro severokorejské důstojníky.

Velmi podstatnou výhodou je i potenciální technologická spolupráce mezi spojenci v Sýrii – Iránem a Ruskem. Hlavně Rusko pro KLDR představuje velmi lákavého partnera, který má mnoho co nabídnout. Nelze vyloučit i možnost, že KLDR v Sýrii získává modernější zbraňové systémy, z kterých pak pomoci zpětného inženýrství vytvoří vlastní verze. V tom by se mohla nalézat i odpověď na zprávu deníku Chosun Ilbo, podle které Pchjongjang získal protilodní střelu s plochou dráhou letu, jež je zjevnou kopií relativně moderní ruské střely KH-35. Od koho KLDR střelu získala, není jasné, ale právě Rusko představuje jednoho z možných kandidátů (dalším horkým favoritem by mohl být Myanmar).

Syrský režim je navíc velkým odběratelem ruských zbraňových systémů (KH-35 mezi ně ovšem nepatří), a pokud by se některé z nich dostaly do rukou severokorejských inženýrů, mohlo by to pro stabilitu Korejského poloostrova představovat problém. Řeč je například o protiletadlovém systému Pantsir-S1 nebo o střele krátkého dosahu 9K720 Iskander.

Závěr

Udržení režimu Bašára al-Asada je společným cílem jak Pchjongjangu, který nemá spojenců nazbyt, tak Moskvy, pro kterou Sýrie představuje strategickou operační základnu a přístav ve Středomoří. Společnou řeč spolu v posledních pár letech Rusko a KLDR nacházejí stále častěji a i to může hrát roli v budoucím severokorejském zapojení v syrském konfliktu, které je nyní sice relativně marginální (v porovnání s ruskou a íránskou podporou), ale přesto existující. Severokorejské angažmá v Sýrii má tedy poměrně důležité mezinárodně politické implikace, které by vývoj na Korejském poloostrově mohly v budoucnu přímo i nepřímo výrazně ovlivnit.

Autor: Michael Myklín, student bakalářských oborů bezpečnostní a strategická studia a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.