Proč by zákon neměl nařizovat kvóty na ženy

Do připomínkového řízení míří zákon na povinnou kvótu žen. Parametry dle Práva:

- třetina žen na každé kandidátce

- žena by musela být zastoupena v každé trojici, a navíc by musela být i na jednom z prvních dvou míst na listině. 

- trest za neplnění: přijdou o 30% státního příspěvku na mandát.

- v posledních sněmovních volbách by neprošla žádná strana

Proč si nemyslím, že je to vhodná cesta:

Ženy jsou skutečně v české politice podreprezentovány, což není systémově dobře. Je potřeba se bavit o tom, jak ženy do vedení státu více dostávat. Bavme se tedy o nástrojích, jak toho docílit. Níže uvádím argumenty, proč podle mě není vhodnou cestou politickým stranám plošně nařídit, že je musí takto masivně a skokovitě vložit do čela kandidátek. 

- principiálně: demokratická soutěž musí být regulována co nejméně, bez ohledu na dobrý úmysl - stát nemá co nařizovat stranám složení jejich kandidátních listin. Strany mají a musí mít vnitřní demokratické mechanismy, kterými kandidátky sestavují. Pokud je nemají, kritizujme to. To, že strany neplní některé své funkce, ale nevyřešíme plošným zákonem, nýbrž mravenčí prací, zahrnující veřejný aktivistický tlak - například za více žen na kandidátkách.

- dalším krokem v této logice by byly kvóty na Romy, Ukrajince, nepražáky, či podíl cizinců na kandidátce každé strany. Když ženy, proč ne další skupiny? Zásahem do svobody tvorby kandidátek otevřeme precedent, že o nich plně nerozhodují demokratické mechanismy dané strany.

- pokud si strana sama chce určit interní kvóty, je to čistě její volba a je na voličích, zdali to ocení. 

- do kontextu dnešní české politiky: ta čelí velmi silné nedůvěře občanů. Každý třetí Čech chce dle CVVM zrušit parlament a politické strany, každý druhý Čech nevěří, že demokracie je nejlepší způsob vlády. Upřímně řečeno si nemyslím, že hlavní příčinou tohoto dojmu občanů je nedostatek žen v politice. Hlavní příčinou je nefunkčnost a slabý veřejný tlak na samotné politické strany jako orgány. Pokud nyní (norma počítá s účinností od podzimu 2016) nadiktujeme stranám, že ve svém současném stavu musí začít na kandidátky hledat desítky až stovky kvalifikovaných a chtějících žen, ptejme se, zdali tím stranickému systému pomůžeme. Hlavním příběhem kandidátek se tak stane masivní poptávka po ženách, které strany budou shánět. Je k další diskuzi, zdali tím pomůžeme obrovské nedůvěře ve stranickou politiku. Zvlášť, pokud sami obhájci kvót uznávají, že česká společenost je háklivá na volání "po ženách", jak jsme například nedávno viděli při mediálním zveličení "opotávky po ženách v Evropské komisi". Zkoušet měnit názory národa změnou zákona by měl být velmi detailně promyšlený a pořádně vydiskutovaný tah. 

- neuznávám jako podpůrný argument, že výzkumy ukazují, že více ženský kolektiv rozhoduje lépe. Ale pokud bychom takto argumentovali, tak libovolným výzkumem dojdeme k tomu, že lépe rozhodují lidé z měst, s univerzitním titulem, z multinárodních manželstvích či s jinou charakteristikou. Zavedeme kvóty na ně, aby politika bylo kompetentnější? Nikoliv, to by už nebyla liberální demokracie, kdy je cesta k rozhodování otevřena všem občanům. Argument skleněného stropu je relevantní, ovšem diskuzi veďme o nástrojích, jak jej pomalu probourávat.

- svobodné volby jsou svobodné proto, že stát nedělá pro voliče jakýsi předvýběr jakýmkoliv filtrem - třeba tím, že omezí počet mužů, žen, černochů, cizinců, blonďáků, lidí s IQ nad 130 či s doktoráty. Tím, že zavedeme povinné množství příslušníků jedné skupiny, automaticky omezíme libovolné jiné skupiny na kandidátce. Ta totiž není natahovací. 

- minoritní protiargument: zavedení zákonem daných kvót bude trestat strany, které se z jakéhokoliv důvodu rozhodnou pro monogenderovou kandidátku. Třeba pomyslná Strana žen či Strana mužů. Opravdu chceme, aby v demokratické společnosti byli zákonem trestáni ti, kteří z jakéhokoliv důvodu chtějí kandidovat v libovolném složení genderu, rasy, vzdělání, regionální příslušnosti?

- uznávám, že nedisponuji daty, které by ukazovaly například na příkladech jiných zemí, jak plošné zavedení kvót změnilo politický proces. Tyto data by měli obhájci kvót do diskuze přinést. Také chybí dlouhodobější plán, na jak dlouho by měly kvóty platit, do jakého stavu jsou potřeba a jaká jsou očekávání jejich zastánců, že v horizontu tří, pěti a deseti let změní.

- argumentaci o urážce samotných žen kvótami ponechávám stranou, ta je v této principiální debatě poměrně partikulární a zbytečně emocionálně odnáší pozornost od principiálního dilematu. Zkusme v důstojné debatě vynechat hysterické výkřiky o aktivistických feministkách. Problém s nedostatkem žen v politice reálně existuje, ale musíme být schopni vést kultivovanou debatu o jeho řešení.

- procesně: očekával bych, že takto masivní krok bude navrhovat strana, která dlouhodobě kvóty interně užívá a z jejich fungování ve reáliích české společnosti je přesvědčena, že jsou vhodnou cestou. To však sociální demokracie dnes není. Nelze jí upřít snahu, ovšem člověk či subjekt by měl celé společnost navrhovat plošnou normu až poté, co si jí ozkouší sám u sebe. Ať vnitrostranické referendum vyjde jakkoliv, sociální demokraté mají například dlouhodobé problémy s nominací byť jen jedné místopředsedkyně. Je sympatické, že současné vedení strany spustilo vnitrostranickou diskuzi, proto si počkejme na výsledky. Na příkladu ČSSD můžeme za několik let vidět, jak prakticky vypadá dobrovolné zavedení kvót ve velké politické straně. Nebylo by důvěryhodné navrhovat pro celou společnost závazné pravidlo, které sám dobrovolně nedodržuji.

Návrh neprojde, ale je potřeba seriozně mluvit o účasti žen v nejvyšší politice. Jako vhodnou cestu vidím, aby ti, kteří vnímají nedostatek žen v politice, vytvářeli veřejný tlak na politické strany, aby na své kandidátky ženy dávaly. A třeba si i dobrovolně zavedly své vlastní kvóty (formální či neformální), což je naprosto v pořádku. To je přirozená a plně demokratická cesta.