Žen do politiky více, ale ne povinně zákonnými kvótami

Příkladů najdeme plný Google, třeba užitím spojení "pohlavní kvóty". Co tato cílená volba titulku plodí? První komentář pod článkem zní:

"Chovanec a Dienstbier mají POHLAVNÍ horečku. Měli by jít příkladem a nechat se vykastrovat, protože zastoupení eunuchů ve vládě a parlamentu je nedostatečné."

Nemám v plánu se pohoršovat nad úrovní online diskuzí, ale přesně toto je dokonalou ilustrací toho, co následuje, když diskutéři jen tak trochu užívají dehonestaci názorového oponenta, místo tvrdé diskuze o jeho návrhu. Takže zkusme o slabém zastoupení žen v politice diskutovat na úrovni, za kterou se sami před sebou nemusíme stydět.

Zkusím pokračovat v debatě. Jana Kavková z Fora 50% reagovala na můj článek Proč by zákon neměl nařizovat kvóty na ženy. Mnoho filosofických i hodnotových argumentů pro i proti kvótám již padlo, proto je nebudu tentokrát opakovat.

Nejprve je třeba si říci, že ten nepoměr existuje. V české společnosti opravdu je málo žen - ve Sněmovně je jich zastoupeno 19,5 %. Podle Fóra 50 % je ČR v žebříčku států seřazených podle zastoupení žen na 78. místě mezi Bangladéší a Keňou. Před námi je i Saúdská Arabie. Samozřejmě, že společnost se podle politických zájmů nedělí jen podle pohlaví a tak je naprosto přirozené, že zájmy žen mohou hájit muži, stejně jako že zájmy Romů mohou hájit neRomové a podobně. Ale pokud máme ve společnosti přes polovinu žen a v čele státu jen pětinu, je to slovy klasika nepoměr. 

Česká debata o nepoměru zastoupení žen v politice se z mého pohledu dělí zhruba na tři tábory. 

• První obhajuje kvóty, které by měl nařídit zákon. 

• Druhý tento nepoměr nepovažuje za problém, téma nebere vážně a prvnímu táboru se otevřeně či jemně vysmívá.

• Třetí tábor si nepoměr uvědomuje, ale nemyslí si, že by měl být řešen nadiktováním zákona.  

Patřím do třetího tábora a tak se pokusím rozvinout diskuzi směřem k tomu, co považuji za rozvážné. Již jsem popsal pro mě platné argumenty, proč by zákon neměl kvóty dnes nařizovat. První tábor zase nabízí své argumenty, proč ano. Pokud říkám, proč je navrhované řešení (kvóta nařízená zákonem) na existující nepoměr nevhodné, měl bych pro argumentační férovost říci, co tedy řešením je.

Mou odpovědí je - přirozený vývoj.  První tábor hned odpoví: to už jsme zkusili, k žádnému velkému posunu nedochází, nařiďme to zákonem, byť si to společnost evidentně nepřeje. Druhý tábor si odfrkne - jasně, ono se to samo udělá a vlastně o nic nejde, všechno ostatní je sociální inženýrství a tak si hoďme nohy na stůl.

Jenže postup k žádnému velkému posunu nedochází, nařiďme to zákonem, byť si to společnost evidentně nepřeje, není správný právě proto, že si ho společnost nepřeje. Nelze pro všechny nařizovat jako společenskou normu to, na čem nepanuje ani základní společenská shoda a ani to není nikde v daném prostředí zatím reálně ozkoušeno (na velké politické straně). Pokud by obhájci kvót tvrdili, že si česká společnost přeje jejich zákonné zavedení, pak bych se obratem ptal, proč je tedy nemají relevantí politické strany ve svých programech, pokud by po nich existovala tak silná poptávka.

Není autentické a uvěřitelné, když sociální demokraté navrhují zavedení kvót, které sami nedodržují a mají dlouhodobé evidentní problémy s naplňováním základní kvóty - třeba na jednu místopředsedkyni. Respektuji, že jde o legitimní program progresivní levice, ovšem férové by bylo nejdříve zavést a prokázat, že kvóty opravdu plní svůj účel a nejsou jen zdrojem posměšků, jako jsme například v minulosti viděli při volbách kvótou dané místopředsedkyně ČSSD. To, že nějaká norma v konkrétním případě v daném prostředí funguje špatně, ještě neznamená, že jí musíme celou hodit do koše. Avšak přijde mi přirozené nejdříve po advokátech kvót chtít vidět ukázku, že toto plošné opatření opravdu plní svůj účel v reálném českém kontextu. Tedy ve společnosti, která sdílí nějaký set hodnot a je v konkrétní fáze svého vývoje.

Již jsem popsal, proč by bylo nezdravé a nevhodné kvóty nařizovat plošně zákonem. Chápu, že má interpretace postupu "přirozený vývoj" nebude pro advokáty kvót dostatečně radikální změnou neutěšeného stavu, ale za rozumný postup považuji:

• nejdříve přesvědčit společnost, že nedostatek žen v politice skutečně je problém. Ať kritizujeme současné strany jakkoliv, neúprosné zrcadlení zájmů společnosti do programu stran prostě funguje. Pokud ve společnosti existuje po něčem poptávka, politické strany to brzo zjistí a začínají prosazovat. Pokud ty tradiční zaspí nějakou poptávku, objeví se nové subjekty (jako ANO či Úsvit), které konkrétní požadavky společnosti alespoň rétoricky naplní. V tom je trh idejí férový. Takováto poptávka po skokovitém nárůstu počtu žen v politice v české společnosti významně přítomná není. Proto nestačí argumentovat čísly, nebo principem rovnosti, nýbrž praktickými ukázkami, proč by mělo být vedení státu mezi ženami a muži vyrovnanější. A proč by to vlastně společnost měla chtít. Nedokáži říct, zdali něco takového je možné ukázat a prokázat, ale argumentace založená pouze na principu rovnosti má v současné české společnosti slabou odezvu. Ať se nám to líbí, nebo ne.

• pokračovat v podpoře žen, které v politice jsou či se do ní chystají. Školící a nápomocné projekty například od Fóra 50% jsou právě tou cestou. Pomáhají ženám - političkám zlepšovat svou kompetenci v drsném světě politiky, což je jen dobře. A hlavně jde o přirozenou cestu - nediktujete neférovou cestu nahoru zákonem, nýbrž vyzbrojujete ty, kterým chcete pomoci v úspěchu v politické aréně.

• začít od jednotlivých stran. Pokud advokáti kvót v nich vidí hlavní cestu, pak by měly tlačit politické subjekty k tomu, aby si je samy dobrovolně zavedly. Pokud nejsou zastánci kvót schopni přesvědčit ani jednotlivé velké strany, nedává smysl, aby se tento postup nařozoval celé zemi zákonem. Jen tak si za pár let můžeme říci - dobře, těm sociálním demokratům se to opravdu povedlo, díky kvótám přinášejí do politiky řadu schopných žen a prostředí se i díky tomu mění. A nebo taky ne. Advokáti kvót by měly diskutovat s velkými stranami například o tom, co Straně Zelených přinesly jejich kvóty. Z praxe víme, že politické strany fungují a mění své chování pouze pod tlakem - proto veřejný aktivistický (a je třeba si říci, že legitimní) tlak na kvóty může vést k tomu, že budou stranická vedení více uvažovat o poměru nominovaných žen. Na to advokáti kvót odpoví - vždyť my se snažíme, ale (téměř) nikdo to nechce. Pak je třeba si ale nalít čistého vína - pokud opravdu kvóty chce zavést jen celospolečensky malá skupina lidí, je to dostatečný důvod pro existenci takového zákona, který platí pro celou společnost? 

Proto je cesta k většínu zastoupení žen běh na dlouhou trať, kterou je třeba si odmakat. A nejde si jí zkrátit tím, že jí proti vůli většiny lidí protlačíme.