Podzemní dráha Gaza City, nejbližší stanice: Izrael

Říkám mu, představ si, že minulý týden bylo na Aškelon, město na jihu země, vystřeleno v průměru 20 raket denně. To je téměř jedna raketa každou hodinu. Dnem i nocí. U všech činností.

Čistíš si ráno zuby, siréna. Snídáš, siréna. Vezeš autem děti do školy, siréna. Sedíš v kanceláři, siréna. Přicházíš do supermarketu, siréna. Přejíždíš přes cestu, siréna. Sprchuješ se, siréna. Ukládáš děti spát, siréna. Usínáš a najednou… další siréna.

Patnáct vteřin a tunel u domu

Aškelon je od hranic s Gazou vzdálený 18 kilometrů a tamní obyvatelé mají jen 30 sekund na vyhledání úkrytu. Jsou na tom ale stále ještě lépe než lidé žijící ve vesnicích a kibucech u hranic s Gazou. Tam mají na nalezení úkrytu nepředstavitelných 15 sekund.

K tomuto strašlivému stresu se teď navíc přidala i hrozba útoků z podzemních tunelů, které vedou z Gazy hluboko na izraelské území. V kibucu Nahal Oz nacházejícího se 450 metrů od hranic s Gazou bylo 30. července komandem Hamásu zabito pět izraelských vojáků. Hamás vzápětí na internetu publikoval video, na němž je celý útok zachycen.

Obyvatelé kibucu jsou vyděšeni, protože dokázali jasně identifikovat místo, odkud teroristé přišli. Izraelská armáda následně prohledala oblast a objevila další tunely kromě dosavadních čtyř, o kterých se již vědělo. Padesátiletý Rahamim z kibucu s hlubokými kruhy pod očima do televize zděšeně vysvětluje, že tunel, ze kterého se teroristé vynořili, se nachází na jeho slunečnicovém poli.

Už měsíc nemůže spát kvůli neustálým raketám, a teď si k tomu i pořád dokola klade otázku, proč armáda doposud nepročesala okolí kibucu a nenašla všechny tunely. Přemýšlí, kolik se jich v jeho okolí ještě nachází a jestli také nemá jeden přímo pod svým domem. Ležím v posteli a přemítám, co když přijdou tuto noc, říká. Co budu dělat? Kdo nám pomůže, když to armáda takhle zpackala?

Rahamim stejně jako mnoho dalších Izraelců doposud patřících k umírněné pravici najednou volá po hlubší invazi do Gazy. Zastává názor, který se v uplynulém měsíci rozšířil napříč celým Izraelem: operace nesmí být ukončena až do momentu, kdy budou všechny tunely zničeny a všichni bojovníci Hamásu zabiti. Pokud nebudeme mluvit jazykem Hamásu, tak si nikdy nezískáme jejich respekt a nikdy tato válka neskončí.

Telavivská bublina praskla

Obyvatelé Izraele jsou rozčarováni, ale každý svým způsobem. Zatímco pravice volá po vojenském řešení a ptá se armády, na co čekala tak dlouho, levice, která celé roky kritizovala vládu za nedostatečnou snahu uzavřít s Palestinci mír a vždy zastávala politické řešení s maximálními možnými ústupky na izraelské straně, je najednou zmatena.

Noam, který prožil celý svůj život v bezpečnosti telavivské bubliny, je při našem rozhovoru rozpačitý. Sirény ve městě jej neděsí a říká, že stoprocentně spoléhá na to, že izraelský protiraketový systém Železná kupole rakety zastaví. Vždy prý byl pro úplné stáhnutí z osad na Západním břehu a pro otevření hranic s Gazou. Teď ale neví, kam dále názorově směrovat. Myslí si, že je možná naivní, ale až doteď na Hamás nahlížel jako na politickou organizaci, která usiluje o svobodu Palestinců.

Teď vidí, že Hamás odpaluje rakety ze dvorů škol plných dětí, z nemocnic plných raněných, z obytných čtvrtí plných civilistů. Dokonce odpaluje rakety dovnitř samotné Gazy v naději, že zasáhne izraelskou vojenskou jednotku. Noam se ptá sám sebe, proč Hamás skrývá zbraně pod obytnými domy? Proč za celá ta léta nepostavil v Gaze jediný úkryt? Jsme přeci ve válce a my máme bunkry v každém bytě a oni v žádném, přemítá.

Když se jej zeptám, jestli by armáda měla proniknout hlouběji do Gazy nebo se stáhnout a začít vyjednávat o míru, říká, že rozhodně musíme ven. Pak se najednou zahledí do prázdna a už sám pro sebe řekne: ale ty tunely!

Operace v Gaze končí, ale co dál?

Lidé jsou v uplynulých týdnech vyděšenější a neurotičtější. Při pocitu neustálé hrozby a vědomí, že nejbližší útok může přijít stejně tak z oblohy jako i z podzemí, Izraelci ztratili pocit bezpečí. Kladou si otázku, jestli teroristé přejdou od střílení raket k únosům a zabíjení přes síť podzemních tunelů, tak jako v minulosti přešli od sebevražedných útoků k raketám.

Sebevražedné atentáty se podařilo omezit na minimum díky dělící zdi mezi územím pod izraelskou a pod palestinskou správou. K stavbě této zdi ale vláda přistoupila až v roce 2002, poté co byly útoky neustále stupňovány a v březnu téhož roku v nich bylo zabito na 139 Izraelců. Dnes se izraelská veřejnost ptá, jak dlouho bude vládě trvat přinést konstruktivní řešení na prevenci stavby podzemních tunelů ústících na izraelské území.

Na sklonku července se v médiích objevila informace, že Hamás chystal masivní teroristický útok na zářijový židovský svátek Roš Ha-Šana. Podle anonymních zdrojů z izraelské výzvědné služby Šin Bet mělo být v den svátku na izraelské území vysláno 200 bojovníků, kteří měli zaútočit na kibuci a vesnice u hranic s Gazou.

Obyvatelé jsou touto zprávou šokováni a požadují po vládě záruku bezpečí. Pravicový ministr zahraničí Avigdor Lieberman se nechal v médiích slyšet, že by Palestinská autorita měla zvážit předání své kontroly nad Gazou do rukou OSN. Naopak ministr obrany Moše Ja´alon je pro předání izraelské kontroly na hranicích prezidentovi palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi.

Nic nenasvědčuje tomu, že by se vláda blížila k jakékoliv shodě a následnému rozhodnutí. S jakým plánem tedy vláda přesně přijde a kdy tomu tak bude, zatím nikdo neví. Nervozita, vystupňována navíc i pondělními atentáty v Jeruzalémě, prudce stoupá.

Hana Neufeld je spolupracovnicí redakce Global Politics. Vystudovala mezinárodní vztahy se zaměřením na blízkovýchodní konflikt na Masarykově univerzitě v Brně a v současnosti žije v Izraeli.

Global Politics publikoval minulý týden krátký přehled různých názorů k současnému vývoji v Gaze se zaměřením na příčiny konfliktu a možnosti jeho vyřešení.