Politik Babiš má čuch na komunikaci s národem: Jeden by ho i politoval

Na serveru idnes.cz vyšel 25. července 2014 tento článek: Babiš: Stydím se. Mít dobrého náhradníka, okamžitě rezignuji. Nejvíc mě fascinovala věta: „Strašně se stydím za to, žetady vůbec sedím,“ řekl viditelně rozčílený Babiš po pátečním jednání sněmovny.  Chápu, zvlášť když si prosadil své jmenování ministrem financí na vzdory lustraci. 

Ten, kdo se v zájmu budoucnosti této země obětoval

Babiš od vstupu do veřejného života úspěšně vytváří a potvrzuje dojem, že on do té politiky vlastně vůbec nechtěl. Jen neměl kolem sebe zrovna nikoho, komu by řekl: “Hele, jdi tam a sprav to.” Tak tam musel udělat sám Když k tomu připočteme jeho lidovost, cit pro to, říkat to, co lidé chtějí slyšel, tak je jasné, co živí jeho politickou hvězdu.

Do jisté míry by mohl být inspirací pro spoustu ostatních politiků. Lidé chtějí upřímnost, opravdovost. I když v jeho případě ta slova pravděpodobně upřímná jsou. A opravdový je taky. Nejspíš je skutečně jako politický nováček překvapen, jak vše dlouho trvá, že vše je o složitých zákulisních jednáních. Že to, co ve firmě jde jednoduše, v politickém demokratickém systému nejde. Protože se o tom musí hlasovat a co člověk, to jiný názor a zájem.

Politik si nesmí hrát na něco, co není - být sám sebou se vyplácí

Jeho skvělá taktika spočívá v tom, že si tyto dojmy nenechává pro sebe. Že skutečněpotvrzuje národu jeho domněnku, že politika je prohnilá. A on prohnilý není. On se, jako majitel obrovské firmy, rozhodl obětovat pro blaho národa. Spravedlivě se rozčiluje, že jeho skvělé nápady na to, aby se všichni měli líp, nejdou jen tak prosadit. Trpí tím, že ho nenechají věci spravit. 

Jen “zapomíná” říkat i tu druhou půlku. Že je přímo u zdroje informací. A informace jsou velmi, velmi cenné. Že všude dosazuje svoje lidi. Že dělá v podstatě to samé, jako ODS a ČSSD, jen to nazývá jinými jmény. A protože je v politice nový a má hodně peněz (víc už přece nepotřebuje, co by s nimi dělal, takže korupce je u něj mimo hru, tak mu lidé důvěřují. 

To dokazuje i diskuze pod článkem, kde je zjevně hodně diskutujících na jeho straně a fandí mu. 

Politik musí vše, co dělá, umět svěle prodat veřejnosti

Co z toho plyne? Politik je obchodník s důvěrou a nadějí. A naděje umírá poslední.

Slova musí potvrzovat činy, jen žvanit nestačí. A činem se myslí i snaha…

Snaha věci měnit (a mluvit o tom). Ochota pracovat pro blaho národa od nevidím do nevidím (a mluvit o tom). Snaha řídit stát jako firmu (a mluvit o tom). Jako jeho firmu, která vydělává hromadu peněz (a mluvit o tom). Navrhuje změny a snaží se je prosadit (a mluví o tom). Umí prodat přínosy těchto změn pro obyčejné lidi. A pak se “rozčiluje”, jak mu to v koalici neprošlo.

Zatímco například Okamura jen kritizuje a vyzývá k dodržování zákonů, Babiš na rozdíl od něj fakt “maká” (viz jeho twitter). A to se cení. Jak dlouho mu to lidé budou baštit? Zdá se, že dlouho. Roli toho, kdo se obětoval, hraje skvěle.