Výběr Tuska na předsedu Evropské rady mnoho dobrého nepřinese

Donald Tusk je zkušený politik. Pohybuje se v politice pětadvacet let, obhájil premiérský post v době, kdy vládní strany obvykle prohrávaly, získal cenu Karla Velikého a má skvělé PR. Jeho zvolení na předsedu Evropské rady je sice velkým úspěchem polské diplomacie, přináší však řadu problematických otazníků, a to i pro Českou republiku.

Nová dělení Evropy

Tusk na tiskové konferenci v sobotu večer zdůraznil, že jako premiér země nenáležící do eurozóny bude dbát o to, aby EU zůstávala jednotná a nedocházelo již k dělení na Evropu novou a starou, na Evropu s eurem a bez něj. Kromě předsedání Evropské radě bude mít na starosti řízení summitů eurozóny. Jeho zvolení ale nové mosty nevytvoří, spíše naopak. Eurosummitů ubývá.

V roce 2013 proběhl jeden, letos zatím žádný. Měly smysl především při krizovém managementu, kdy byl jih Evropy na pokraji bankrotu. Klíčovými hráči eurozóny bude ale dále euroskupina, Evropská centrální banka, Německo a Francie. Rozhodnutí o spojování či rozdělování Evropy navíc nepadnou v Bruselu, ale v Londýně. Přes pěkná slova o Velké Británii a jejím premiérovi, která Tusk vtěsnal do svého sobotního vystoupení, nedokáže Cameronovo nabíhání vlastním euroskeptickým voličům zastavit.

Francie, která ze hry o nejvyšší posty vyšla zatím naprázdno, si navíc řekne o silné portfolio v Evropské komisi. Hollandův nominant, Pierre Moscovici, se jako bývalý ministr financí hodí právě na pozici komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti. Jistě se bude snažit promlouvat výrazněji do chodu eurozóny než dosavadní komisař Olli Rehn a jako francouzský socialista bude usilovat o posílení institucí a politik eurozóny, bez ohledu na soudržnost osmadvacítky. To se nebude líbit v Praze ani ve Varšavě a Tusk s tím mnoho nezmůže.

Bez kompromisů

Posláním předsedy Evropské rady je především hledat kompromisy. Van Rompuy protřelý komplikovanou belgickou politikou byl mistrem v tomto umění. Tuskův příběh je odlišný. Je sólovým hráčem. Zlikvidoval všechny názorové oponenty ve své straně. Postupně se zbavil Płażyńského, Rokity, Komorowského, Gowina a Schetyny. Nevěřím, že se mu podaří potlačit ego a být mírným diplomatem, který dbá o to, aby byl nakonec každý spokojený.

Jeho politický styl teď navíc dostal do problémů vlastní stranu, Občanskou platformu. Žádného nástupce si nevychoval. Kdokoli po něm přijde, bude mít brzy pořádně okopané kotníky. Nedávno zveřejněné odposlechy navíc ukázaly, že platforma není prosta šíbrů jistých si sebe sama. Když Tusk vyhrál v roce 2007 první volby, Poláci věřili, že je převede z postkomunistického marasmu do vyspělé Evropy. Odposlechnuté rozhovory Tuskových kolegů však voličům ukázaly, že platforma možná není pro tuto civilizační misi nejlepší značkou. Někteří odstrčení členové platformy se na Tuskův odchod těšili a po podzimních regionálních a lokálních volbách proběhne boj o vedoucí pozice. Kapitán opouští loď, krysy se požerou.

S Varšavou nepočítejme

Platforma příští volby díky voličské apatii prohraje a je otázkou, zda se Jarosławu Kaczyńskému podaří sestavit vládu s lidovci nebo zda si do vlády (znovu) vezme nevypočitatelné radikály. Vláda Kaczyńského je špatnou zprávou především pro česko-polské vztahy, které byly v poslední koncepci české zahraniční politiky označené za strategické. Význam Polska s novou českou vládou postupně slábne a v klíčových otázkách nacházíme stále méně společného. Přitom konzervativní eurorealista Kaczyński se svými ostrými názory na Rusko bude s premiérem Sobotkou těžko hledat společnou řeč. Naše vztahy s Varšavou se nikam neposunou.

Federica jako součást hry

Ještě v jednom ohledu bychom si měli uvědomit, co volba Donalda Tuska znamená. Jeho výběr byl součástí dohody, díky které se vysokou představitelkou pro unijní zahraniční a bezpečnostní politiku stala Italka Federica Mogheriniová. Ne všem se tento obchod zamlouval. Litevská prezidentka Grybauskaiteová se údajně při volbě zdržela, neboť se obává jejích prokremelských postojů. Nezkušenost a nedůvěra, s jakou na novou šéfku unijní diplomacie pohlíží některé země, povede k tomu, že jí členské státy nebudou chtít předat příliš mnoho praktických úkolů. Až se bude v ulicích hlavních měst v unijním sousedství střílet, pojedou na záchrannou misi vyjednávající kompromis znovu šéfové největších a nejvlivnějších unijních diplomacií, a nikoli ona.

Státy střední a východní Evropy se nyní musí pokusit o to, aby názorově blízkými kandidáty obsadily další posty klíčové ve vnějších vztazích EU. Na pozice komisařů pro obchod, rozšíření a sousedství, rozvoj i humanitární pomoc lze najít zajímavé osobnosti, které se mohou přičinit na rekonstrukci Ukrajiny a přibližování východní Evropy k EU. To by měl být cíl i pro českou diplomacii.

Vít Dostál

Autor je ředitelem Výzkumného centra AMO

Follow @AMO_cz