Princip, který musíme hájit

Často se ozývá, že se zbytečně vracíme uvažovaním do studené války. Máme totiž naštěstí svobodnou společnost, kde se smí říkat všechny názory. Jenže my se do ní vracíme opravdu a to rozhodnutím Kremlu, nikoliv Západu. Stačí se podívat na milion iniciativ, které Západ v posledních letech vedl a otvíral Rusku náruč. Vše z toho Putin zahodil a Obamův restart je dnes po právu k smíchu.

Když boxujete v ringu podle pravidel a ten druhý najednou odpíská ta nejzákladnější pravidla (že si státy už nepřivlastňují silou) a vytáhne nůž, máte dvě možnosti. Buď začít hájit, že taková prasárna je nepřípustná (protože pak se každý malý stát musí začít sakra bát), nebo přijmout s pochopením, že se Putin rozhodl vrátit svým jednáním do středověku, bere si kousky sousedící států a natvrdo zahodil dvě dekády sbližování se Západem. Jak říkal Reagan: "There is only way you can have peace and you can have it the next second. Surrender."

Říkejte tomu "válečné štváčství". Říkejte tomu "zbytečná studenoválečná rétorika". Já tomu říkám poučení se z roků 38,39 a 68 a jednoznačné postavení se za principy, které i nám jako malé zemi zajišťují to, že si nás už nevezme silnější soused jen proto, že je silnější. Proto nikdy nemůžeme uznat okupaci a anexi Krymu, jak jí provedli Rusové. Proto se nemůžeme smířit s tím, jak si Putin bere a ničí východní část Ukrajiny.

I proto jsem rád za reakci Západu (což jsme i my, jen tak mimochodem). Svobodné státy sice reagují pomalu, ale nakonec vítězí. Cílem není zničit Rusko, ale donutit jej, aby se v mezinárodním rigu zase začalo chovat podle mezinárodních pravidel, podle kterých svět funguje od konce druhé světové války.

Jsem tak rád, že žiju v Česku a ne dále na Východě. Evropa je skvělá v tom, že hodnoty umí vytvářet, ale neumí je bránit. Nyní je konečně začíná bránit.