Muslimové v Norsku

Norsko je na 6. příčce jedné z nejvíce islámských zemí, daleko více než jí je Saúdská Arábie a Irán na 131. a 132. příčce. Norské veřejnoprávní televizi NRK to sdělil profesor Hossein Askari, vedoucí týmu některých z předních odborníků na islám. Porovnali 208 zemí světa a blíže posoudili, jaké zastávají hodnoty.

A tak vypracovali žebříček zemí podle toho, jak se domnívají, že žijí podle základních hodnot islámu vycházejíce z Koránu a islámských textů. Podle islámu má mít země dobré a fungující instituce a společnost má být založená na politické svobodě a potlačování obyvatel je přísně zakázáno.

Přitom mnozí muslimové nejsou šťastní. Ani v Gaze. Ani v Pákistánu. Ani v Somálsku. Ani v Maroku. A tak by se dalo pokračovat. Tak kde jsou šťastní? V západních zemích, v téměř každé zemi, jež není islámská. A koho obviňují za své neštěstí? Nikoliv islám, nikoliv sebe samé. Obviňují země, jež jim povolily přesídlení a usilují o změnu, aby byly jejich nové země co nejvíc podobné těm zemím, kde bývávali nešťastní. Zkuste v tom hledat logiku! Čím to může být? Někteří Norové to vysvětlují potřebou někam patřit a cítit v určitém prostředí identitu, necítí-li se především součástí norské společnosti a chtějí získat úctu a prestiž ve vlastní komunitě jako správní muslimové.

Nyní vychází najevo, že norští muslimové bojující za teroristická hnutí jako Islámský stát, Al-Nusra, Al-Šabab, Talibán a další mají na svědomí daleko více životů než nejznámější norský terorista Anders Behring Breivik. Zatímco ten byl odsouzen k nejpřísnějšímu trestu, jaký norské zákony umožňují, muslimy se netrestá. Není nic složitého předvídat, k čemu to povede, budou-li stávající tendence pokračovat.

Mešity v Norsku podle zdejší veřejnoprávní televize NRK ovládají muslimové, jež nehovoří norsky ani neznají norskou společnost. Tyto muslimští představitelé jsou údajně znepokojeni, že mládež nechodí do mešit, že se k nim nedostávají svým poselstvím a že nemají zdroje na to, aby odváděli sociální práci.

Poprvé v dějinách muslimských přistěhovalců v Norsku demonstrovalo pár tisíců muslimů, spolu s nemuslimy, dohromady takřka 5000 osob, proti jednomu muslimskému hnutí. Šlo o hnutí Islámský stát (IS) a jeho odnože a příznivce v Norsku. Někdo to nazývá časovým či generačním předělem. Najdou se i tací, jež tvrdí, že by se podobná manifestace nemohla odehrát v sousedním Švédsku ani Dánsku.

Ovšem nejde o žádné moře lidí ani žádnou většinu, která by se doznala. Co když většina těch muslimů, jež se na demonstraci nedostavila, více či méně tiše uznává IS? Jsou tito přistěhovalci přínosem, s nímž budeme růst spolu a jež nás ponese, nebo břemenem, jež budeme nosit sebou napořád? Četnými Nory jsou považování za spoluviníky barbarů v Iráku loajálnější k islámu a jeho symbolům než k Norsku. Pro mnohé je důkazem tohoto neloajálního vztahu např. pokrývka hlavy, znamení útisku žen, jejichž oblékáním se islámské ženy podle mnohých Norů vyloučily ze společnosti, ztělesňující opak začlenění. Norská premiérka Solbergová prohlásila, že „pro mě je podstatnou hodnotou vidět tvář toho člověka, se kterým hovořím. V naší společnosti se setkáváme tváří v tvář s otevřenou myslí.“ V médiích se uvádí, že islámské ženy odmítají stáže právě proto, že si nepřejí přizpůsobit oblečení té etiketě, jež se v pracovištích očekává, že bude dodržována.

Nejprve hýčkáni, pak zavrhováni: Oblíbenci médii, jež údajné odpůrce extrémního islámu nazývala národními hrdiny, byli např. norskou agenturou Human Rights Service (Služba pro lidská práva) odhalení jako falešní proroci a podvodníci, jež „se jako tolik dalších muslimů pohybují mezi extrémní síly, jež se k světské demokracii založené na humanismu otočili zády.“ Nedopouští jakoukoliv kritiku islámu, než kritiku souvěrců-jedinců a nevidí, že jejich víra je nedílnou součástí problému, jelikož je mnohem více a mimo jiné součástí světonázoru, jenž požaduje podřizování ve všem.

A „dovozem“ stále více lidí tohoto ražení tak se jejich zrůdné ideje stávají součástí každodenního života nemuslimů. Růst muslimských obcí prý znamená méně tolerance a více lidí nepřátelských vůči ženám, homosexuálům a dalším lidem, jež se odlišují nejen svou orientací, ale i myšlením.

Beztrestně mohli dlouhá léta vyzývat k teroristickým činům, financovat a chválit je a jimi a různými podobami násilí vyhrožovat za mediálního krytí, právní pomoc je štědře financována daňovými poplatníky. Norsko má podle svých sdělovacích prostředků v poměru k počtu obyvatel poměrně hodně militantních muslimů. V rámci Evropy je to jen Dánsko, jež má džihádistů více.

Někteří již odjeli, jiní o tom uvažují. Podle IS je hnutí a stát jedno. Za cíl mají islámskou světovou říši a ti, jež se nenechají obrátit na víru, si zaslouží smrt, dále ničí památky a chtějí vymazat a vynulovat ostatní kultury v oblasti, jako kdyby nikdy neexistovaly. Vytrhnout kolektivní paměť nepřítele, vymýtit veškeré stopy jeho civilizace. Jsou to dějiny, které provokují?

Zrovnoprávnění, demokracie, svoboda vyznání. Navzdory manifestaci jen málo muslimů je ochotno diskutovat o jádru problému, to, že islám nerozlišuje mezi politikou a náboženstvím. Distancovat se od IS a jim podobných hnutí bylo pro norským státem financovanou Islámskou radu příliš. Rada, jež měla být spojovacím článekem mezi rostoucí t.č. asi 194000člennou muslimskou komunitou (počet je odhadem norského statistického úřadu) a většinovou společností. K stroji na zabíjení se i nadále připojuje stále více muslimů žijících v Norsku.

Dvě třetiny pobývajících v krizových střediscích s chráněnými domovy jsou přistěhovalci. Za deset let stoupl podle norského listu Aftenposten podíl žen-přistěhovalkyň z 45 na 66 %. Násilí a teror bratrů, otců, matek a tchýní jim a často i jejich dětem brání v tom, aby prolomily segregaci. Již převládají v celých městských částech. Jaká poselství jsou šířena v mešitách a školách koránu? Poselství, šířená náboženskými vůdci, se stávají již nejen soukromou záležitostí. Přitom panuje velké napětí mezi modernějšími a tradičnějšími muslimy. Za to jsou některé ženy nucené do sňatků, jiné jsou zabíjeny za to, že vzdorují nátlaku a výhrůžkám příbuzných.

Podle norského zpravodajského serveru Nettavisen mají pachatelé ze 70 % násilí v rodinách v Oslu jiný etnický původ než norský. „V kulturách, o nichž mluvíme, se nepije alkohol a neslaví Vánoce,“ prohlásil Stein Erik Olsen, koordinátor pro případy násilí v rodinách.

V případě znásilnění v hlavním městě Norska jsou muži z „nezápadních“ zemí z 65 % nahlášení násilníci. Také čísla z ostatních velkých měst hovoří o drtivé převaze těchto osob u těchto i dalších deliktů. Přijmeme-li bez přistěhovalce bez užšího výběru z islámských a některých neislámských afrických zemí se prý bude kultura znásilňování, stejně jako kultura jako taková, stále více podobat těmto kulturám. To bude obnášet vyšší míru přijímání znásilňování, jež tu nikdy nebyla. Tak jak může někdo tvrdit, že bude bojovat proti znásilňování a zároveň podporovat masové přistěhovalectví?

Rada pro organizace přistěhovalců požaduje domovy důchodců, které jsou uzpůsobeny odlišným etnickým skupinám. Prý se mají přizpůsobovat potřebám jednotlivce, co se týče jazykových znalostí, náboženských potřeb i návštěv. Početné návštěvy muslimů si vyžadují odlišnou míru organizování. Jenže tím nekončí dlouhý seznam požadavků toho, aby bylo s nimi nakládáno jinak, než s ostatními.

Však nemusí trpět v zemích bezvěrců a mohou odjet do zemí, odkud uprchli z války a bídy jejich předci a kde panuje právo šaría. Je-li islámský stát nejlepší formou vlády, je nevysvětlitelné, proč stále chtějí zůstat v Norsku, či v jiných neislámských zemích, jež životním stylem kaží nejen muže, ale i ženy a dětí, celé rodiny? Podle ohlasů četných Norů nestojí o naše hodnoty, jen o naše peníze. Blízkost k dávkám sociálního státu se ale zdá pro mnohé důležitější než blízkost k vlastní ideologii v praxi, proto jsou pasivní a až na výjimky nepovstávají na obranu těch hodnot, jež z Norska a západních zemí dělají pro muslimy bezpečnější a svobodnější země, než jsou ty země, odkud uprchli jejich předci.