Před každými volbami provádím takový malý informační rituál. Najdu si a prostuduju program většiny volitelných stran, poté se detailněji podívám na jejich kandidáty a než se rozhodnu, koho volit, zkusím to probrat ještě se svou ženou nebo někým ze svých přátel.

V případě nadcházejících komunálních voleb se však můj proces zasekl hned v první části, a sice při hledání volebních programů pro domovskou Prahu 3. Po 15minutovém googlování a procházení webů oblastních organizací stran jsem s hrůzou zjistil, že mi své plány a cíle pro čtyřleté období poskytnou pouze dvě strany (a ani jedno hnutí). Tedy vlastně tři - jen škoda, že Zelení nějak nestihli aktualizovat svůj program z roku 2010. Nebo to má být jen neotřesitelným důkazem jejich dlouhodobé politické konzistentnosti?

Možná, že jsem hledal špatně. Zjevné ale je, že se strany nikterak nesnažily lidem usnadnit to, aby jejich program na internetu nacházeli a nějak se jím dále zabývali. Napadlo mě, že to v Praze může být dáno tím, že se volí zároveň i na „velkou“ radnici, koukl jsem proto i do několika dalších mne blízkých měst. Bohužel výsledek byl dost podobný.

Člověk by si řekl, že jde prostě jen o další nekompetentnost naší politické reprezentace. Ono to bude ale trochu jinak – politika je přeci odrazem společnosti (alespoň v demokraciích to tak bývá). Absence veřejně dostupných programů stran v komunálu tedy spíše reflektuje nezájem voličů o to, co by politici s místem jejich bydliště chtěli dělat. Kde není poptávka, nebude ani nabídka.

Proč nás ale nezajímá ani to co se děje v našem bezprostředním okolí? Když nás neosloví ani téma vybudování školky pro naše děti, jak asi naše společnost přistoupí ke komplikovanějším a vzdálenějším tématům jako jsou například ta bruselská? O řešení penzijní reformy na národní úrovni nebo třeba sjednocení evropské zahraniční politiky si tak můžeme nechat jen zdát. Když nás to stejně jako doposud nebude zajímat, politici to jednoduše řešit nebudou. A dokud to nezačnou řešit, náš stát i společnost budou dlouhodobě trpět z neschopnosti dělat dlouhodobá a komplikovaná rozhodnutí.

Začněme tím, že se budeme zajímat o to, jestli v ulici za oknem chceme rozšířit prostor pro parkování nebo vysadit alej stromů. Budeme-li totiž lhostejní i k tomu, co vidíme každý den, již tak dosti neduživá občanská společnost v Česku brzy úplně zanikne. A to já bych byl docela nerad.