Novoroční předsevzetí koncem prázdnin?

Čekala bych, že lidé vracející se z dovolené budou zářit, budou odpočatí, svěží, sršící energii. Ale tento týden je to nějaké jiné. Od pondělí potkávám jednu ženu za druhou, které má ve tváři jistou únavu. Není to únava z cesty, únava z velkého sportovního výkonu, z dlouhého řízení auta. Je to únava jiná, hlubší. Možná je to rozčarování, že vše není jak mělo být.

Je to hlavně poznání, že v každodennu jsem asi něco přehlížela, něčemu nevěnovala tu správnou pozornost, a také jsem pro každodenní rutinu neviděla to podstatné. Najednou to vytane na mysli tehdy, kdy vrstvy běžného denního stresu jsou odplavené a duše tak zůstává nechráněná. Hlava nemá úniku do pracovní povinnosti a chtě nechte si musí přiznat, že:

“Ty děti mne ale vyčerpávají, v tomhle vztahu ale nejsem šťastná, já do této skupiny nepatřím, s těmito kamarády já už nechci nikam jet, tahle práce mne fakt nebaví.”

Projekce problému do okolí – tyhle, tamta, této….. Jenže to nefunguje. Děti spí ve vedlejším pokoji, partner sedí v obýváku, kamarádi vkládají na Facebook další fotky, práce mne čeká ráno. Okolí se tváří spokojeně, evidentně nic neřeší, dovolenou si užilo s nejlepšími pocity. Tak proč se já trápím? Proč to najednou řeším?

Tak tyhle otázky jsem dostávala tento týden. Dovolená a její rytmus svým uvolněním obnažil pečlivě ukryté nesrovnalosti. Hlava kamarádek to začíná chápat, duše zní stále neklidně. Uklidní jí alespoň odhodlání jít do akce? Formulace problému do vět evidentně bolí. Ale některé už začínají dokonce říkat, co udělají. Znějí moudře, odhodlaně, nechtějí revoluci, vypadá to jen na evoluci. Zejména ve vztazích. Chvílemi si připadám jak na poradě vedení, stále se mne ptají, co mají udělat jinak.

Poněkud podlé je otázkami táhnu ještě více do budoucna. Ptám se na jejich představy, jak to v jejich životě vypadá měsíc před příští dovolenou. A hle, teď dovolenkový odpočinek funguje. Hlava se jim osvěžila a jsou schopné skvěle formulovat své představy, jak to chtějí mít za rok. Zejména řešení pracovních trablů začíná mít konkrétní kontury. Začínám vnímat jejich vracející se energii a chuť věci kolem změnit.

Vypadá to, že dovolená a prožitá únava po návratu nese ovoce. Chvíli si připadám jako v sérii novoročních předsevzetí. Teoreticky by nyní měly všechny být úspěšnější v jejich realizaci, protože teď s nimi spolupracuje i příroda. Tělo je odpočaté, zdravě živené, léto dodává mnohem více energie než dlouhá zima. Akorát to teď bude i o disciplíně v realizaci zamýšlených změn. Zatím jsem případným svědkem jejich zdaru či propadu jen já. Zítra i šéf a tým, rodina. Uvidíme, kdo odpustí nejdříve případný nezdar, či hlavně kdo jejich úsilí po změně nejvíce podpoří.

Dávám k širší úvaze, zda by nestálo za úvahu zavést do našich životů kromě rituálu novoročních předsevzetí také „podovolenková“ předsevzetí? Co když teď koncem srpna máme mnohem větší šanci je uskutečnit?